Letní jablka a houpací síť

Moje babička byla z rozvětvené rodiny. Někteří byli chudí, někteří se dobře vdali, oženili. Byli jsme Ti chudí příbuzní. Za jednou tetou, tetou Rukavičkovou jsme chodily na kopeček  zvaný Blešník pro padaná jablka. Oženila syna s bohatou nevěstou co měla na Blešníku vilu. Jednou nám teta Rukavičková ukazovala kožichy co patřily mladé paní. “ Mařko, přijď si nasbírat, padančata”, velkopansky zvala moji babičku teta Rukavičková. Chodila jsem s babičkou Mařkou na sběr jablek, co se válely v trávě, trochu cinknuté, i docela zdravé. 

Letní jablka mají jemně sladce kyselou, navinulou chuť a vůni. Tažený štrůdl je z nich nejúžasnější a přímé chroustání těch jablíček je dobrota všech dobrot. Kde jsou ta úžasně voňavá jablíčka?  Kdo je pěstuje? Jejich odrůdy mají také nádherná jména. Průsvitné, letní a skleněné bylo opravdu průsvitné, zelenožluté jablko, šťavnaté, co vydrželo jen krátký čas, aby posléze zmoučnatělo. Tak vonělo léto…

K létu patří také les. Chodili jsme na maliny, jahody a ostružiny, když byly houby, tak samozřejmě i na ně. Dospělí vzali džbánky a my děti malé plechové hrnky, abychom neklesaly na mysli, že máme nasbíráno méně. Z jahod či malin byla vynikající dobrota, to když babička vyšlehala bílky jako sníh a do nich ty jahody či maliny zašlehala. Dnes sníh z bílků nahradila šlehačka. Když šla do lesa celá naše prázdninová domácnost, brali jsme s sebou síťovou houpačku. Dědeček ji upevnil mezi dva stromy a vypukla hádanice mezi mnou a starší sestrou, přerostlá v lítý boj o to, kdo se bude dřív houpat. Nebylo nad to, lehnout do houpačky, vidět nad sebou koruny stromů, dýchat vůni lesa a snít…

Někdy jsme naše lesní výpravy končili cestou domů v lesní restauraci u Píšů, kde měli pro děti dvě plechové houpačky – lodičky jak na pouti. Všichni jsme dostali zelené či červené limonády v lahvích s keramickou sponou (no, možná měli dospělí pivo, kdopak by si takových maličkostí všímal) a po napití nám ostré bublinky bublaly až do nosu a nutily nás kýchat. Atmosféra v restauraci obklopené stromy byla příjemná a my jsme se vždycky k Píšům těšili.

Moje babička byla velká parádnice, ale na výšlapy do lesa či na klásky pro slepice nosila starší šaty a boty, a na hlavě šátek, uvázaný jiným způsobem než byly ženy tehdy zvyklé. Abych nezůstala pozadu, tak  jsem se opičila a měla jsem na hlavě šátek uvázaný jako babička.

Ty časy jsou pryč, jak ráda bych se alespoň na malou chvilku vrátila proti času a byla zase bezstarostná, malá holka v síťové houpačce, ale bohužel to nejde, tak alespoň vzpomínám…

S bratránkem na zahradě

Na fotografie je možné kliknout, zvětší se.

Reklamy

4 thoughts on “Letní jablka a houpací síť

  1. Jezdil jsem do Chrudimi, což je kousek od Vysokého Mýta a myslím, že asi ve stejné době jako Vy a stejně jako Vy, se tam ve svých vzpomínkách neustále a rád vracím. Je to příjemné. Snažím se být takový, jako byli Ti, u kterých jsem se cítíl dobře a že naši vnuci se budou stejně jako my rádi vracet do příjemných vzpomínek.

  2. Jsem kluk z vesnice a zabralo by půl stránky, kdybych popisoval všechny druhy ovoce, které pomalu zanikají a už jen občanská sdružení "Za zachování čehosi" courají po kotárech ve snaze získat rouby nebo štěpy zapomenutých odrůd. Konec konců nejsou k mání už ani ty staré druhy odnoží, na něž by bylo možno je naroubovat. No ale sentiment stranou, show must go on, jak zpívá klasik, z vesnice jsem utekl v šestnácti letech (už na gymplu jsem byl na internátu, protože bych musel dojíždět od pondělí do soboty tři hodiny denně nějakých patnáct kilometrů vzdušnou čarou, jenže na Kopanicích nevedou cesty přímo a tak se nejdříve autobusem nebo pěšky sjelo do údolí, kudy vedla trať a dál už vlakem, dodnes si pamatuji dlouhé hodiny čekání na zpožděný vlak v nevytopených čekárnách) a krom kratinkých epizod mezi školou a vojnou, vojnou a manželstvím, tam nestrávil už úhrnem více než nějaký rok či dva. Dodnes mám radost ze své volby, protože dnes už stejně jako lidé z města si můžu vychutnat poezii a romantiku vesnice a nevidět za každým kamínkem či brázdou tu oblbující úmornou a hlavně beznadějnou dřinu. A tak vám potvrzuji, na vesnici je lépe vzpomínat než na ní žít.

  3. Vím, že se opakuji, ale protože jsem žila uprostřed lesů, ale měli jsme velikou ovocnou zahradu a zeleninovou zahrádku, tak jsem ty popisované dobrůtky měla "normálně". A je fakt, že těch letních jablek jsem se asi přejedla – nebo jsem je jedla nezralá – mám na ně cosi jako alergii. Ale tímto svým příspěvkem nechci říct, že by se mi Tvoje povídání zdálo "normální". Je totiž moc pěkné.

  4. Tyjo, ty ses krásně rozepsala, ani to nestačím sledovat, neb furt lítám kolem baráku. Ale jabka a babička, to je moje dětství! Já měla nejradši matčiny jablíčka, ty jsou strašně dobré a na trhu jsem je nikdy neobjevila. Pomyslně klikám!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s