Středa 22.7.2009

  Dnes jdu do sebe. Včera jsem na TV Public zahlédla Hanku Kynychovou ana cvičí na balonu, a při tom cvičení nám koukajícím sdělila internetovou adresu svého zázemí. Zaujalo mě to převelice, z postele se na to dívalo dobře. Adresu jsem si zapsala do poznámek v mobilu a dnes, jako bych ji našla. Ano, dnes se budu zodpovědně věnovat teorii a také musím umýt svůj balon, který se válí již delší dobu na zahradě tak, jak jej tam  holky nechaly (a to už je dost dávno). Konečně začne sloužit tomu, pro co byl určen, tedy pro cvičení kulaté babičky na bolavá záda a kostí vůbec. Studium je zajímavé, tento poznatek je ale z prvního shlédnutí hejbejtese . Diskusní příspěvek připojený pod TV cvičením mě tak nažhavil, že už se vidím stejně jako podepsaná babča :

“Náhodou jsem se dostala na tyto stránky a stal se ze mě náruživý balónový fanda. Je mi skoro 60 let, cvičím 3 měsíce téměř denně čtvrt hodiny. Cítím se skvěle, za tu dobu jsem dokonce 4kg zhubla aniž bych se omezovala v jídle. Přestalo mě bolet v zádech, dokonce mi už nedělá problém chůze do schodů. Díky za návod, jak cvičit v klidu doma! Babča”  Musela jsem se smát, když podobné příspěvky byly jen u cvičení 1. U dalších pokračování, mimo cvičení 4 jsem podobné nenašla…

Ráno  jsem dostala mail od své čtenářky z Ameriky. Namíchli jí diskutující Američani.  Připsala jim do diskuse svůj názor a oni ji málem virtuálně a sprostě ukamenovali. Vypadá to, že Američani jsou horší barbaři v diskusích než na českém internetu…V Americe jsem nebyla a už asi nikdy nebudu. Nakonec mě to tam už ani netáhne. To bych raději svůj dávný sen, Norsko, Dánsko, Švédsko, Austrálie, Bahamy…

Kdo jsou vlastně Američani? Podle dostupné literatury se dá mluvit o pronárodu, tedy směsici národů.  Nebudu se pouštět do hluboko-myslných úvah o jejich historii, je nakonec dosti známá. Podle mě, udržet na uzdě tolik lidských (mnohdy i nelidských) kultur vyžaduje pevnou ruku.  Tedy v tomto případě pevné zákony a hlavně, pevnou kontrolu dodržování těchto zákonů. Bez toho by se to asi všechno dost rozlezlo. Je to rozdíl od našeho systému, kdy se zákony šijí podle různých zájmových skupin tak, aby hlavně posloužily těmto skupinám. Zákony se také tvoří hojně s chybama a nesrozumitelně, což nahrává ekvilibristům se slovíčky. Jejich dodržování se kontroluje velmi sporadicky, hlavně když se to někomu hodí do krámu. Takový malý vzorek jak se žije podle zákonů u nás, je třeba nezávislá republika – blog Lidovek. Je tam dohodnut zákon – kodex, podle kterého se mají všichni chovat, ale s jeho dodržováním se nikdo moc nenamáhá a s kontrolou toho dodržování jen tehdy, když se to hodí do krámu.

Američani se v některých případech chovají dost podobně jako Rusové. Oba pronárody jsou vedeny pevnou rukou, chovají se pateticky při obdivu ke svým symbolům a hrdinským činům, pohledem velmi černobílým. Tak trochu jsou jim i vymývány mozky. Pro vojáky je to nutné, jakpak by bránili svá území, občany své země apod., ale pro nevojáky je to spíše výchova k poslušnosti… U ruských filmů jsme se té patetičnosti či zbožnění státních symbolik a umělohmotných hrdinů smáli a u těch amerických?

Asi mě nemine vzpoura mých blízkých. Měli jsme třetí den (ale opravdu naposledy) stejnou polévku. Doufám, že mě nepověsí za lopatku na ráhno stěžně…

Dnes k obědu: Polévka od pondělka, kuře pečené na bazalce, brambory a okurka se zakysankou.