Neděle 26.7.2009

 

  Neděle je zvláštním dnem v týdnu. Sice by se tak mohlo mluvit o každém dnu v týdnu, ale neděle je opravdu specifická. Dá se říci, že je od slova nedělat, ale víbůh zda je tomu opravdu tak. Název by mohlo pocházet i od slova nedělit, třeba proto, že v neděli by se neměla rodina dělit. Jen tolik, že čeština nabízí dost variací. Neděle znamenala pro mě úplně jiný den v dětství, mládí, pokročilém mládí a teď ve stáří. V dětství to byl den zasvěcený návštěvám příbuzných a to jak u nás doma, tak pro změnu i u nich, a jen velmi málo výletům či procházkám. U babičky  neděle probíhala tak, že po návštěvě kostela, po dobrém obědě se šlo do Jungmanových sadů, kde dědeček hrál v místním orchestru a promenádovalo se. Jak to bylo u nich v zimě nevím, v zimě jsem chodila do školy v Praze. V neděli muselo být napečeno, jak k snídani tak jako moučník po obědě. Později jsem neděli prožívala s vodáckým kroužkem na vodě, i na zemi, tedy výlety do lesa. Neděle jako nudný den pro mě začal figurovat ve studentských letech, které jsem trávila převážně v rodném maloměstě. Městečko se vylidnilo, obchody byly zavřené, spolužáci a kamarádi odjeli domů a nastalo těžké, maloměstské núďo. Zajímavým dnem, na který jsem se zase začala těšit se stala neděle v dobách společně trávených s mým mužem a posléze i s dětmi. Procházky, výlety, hry – na neděli jsme se všichni těšili. Neděle byla také dnem přípravy na nový týden, navečer zasvěcená péčí o tělo – mytí vlasů, pleťové masce, úpravě nehtů, ale i žehlení a ukládání prádla.

V určité době byla  neděle pro mě nenáviděným dnem loučení, kdy byl můj budoucí muž na vojně. Když se stal ten zázrak a on mohl za mnou nebo já za ním o víkendu přijet, v neděli bylo loučení… Vojna trvala dva roky. Dva roky se jeví v určitém čase časem k nepřečkání, ale ve skutečnosti je to kratičké období v našem žití.

V poslední době prožíváme nedělní čas (a nejen nedělní) doma. Žádná muzea, výstavy, procházky, výlety, jen televize, počítač, čtení knížek a sezení na terase. Sobota a neděle je u nás oddělena od všedního dne akorát stolováním se slavnostnějším porcelánem a výjimečnou svačinou, jako je ledová káva nebo domácí pečení (to ne já, ale Katka). Dnešní neděle se táhne jako plastelína, jak by řekl Mirek, nic moc.

 

Dnes k obědu: To co včera, jen místo spätzlí brambory. Kdo by pořád vařil, když je navařeno.