Neděle 26.7.2009

 

  Neděle je zvláštním dnem v týdnu. Sice by se tak mohlo mluvit o každém dnu v týdnu, ale neděle je opravdu specifická. Dá se říci, že je od slova nedělat, ale víbůh zda je tomu opravdu tak. Název by mohlo pocházet i od slova nedělit, třeba proto, že v neděli by se neměla rodina dělit. Jen tolik, že čeština nabízí dost variací. Neděle znamenala pro mě úplně jiný den v dětství, mládí, pokročilém mládí a teď ve stáří. V dětství to byl den zasvěcený návštěvám příbuzných a to jak u nás doma, tak pro změnu i u nich, a jen velmi málo výletům či procházkám. U babičky  neděle probíhala tak, že po návštěvě kostela, po dobrém obědě se šlo do Jungmanových sadů, kde dědeček hrál v místním orchestru a promenádovalo se. Jak to bylo u nich v zimě nevím, v zimě jsem chodila do školy v Praze. V neděli muselo být napečeno, jak k snídani tak jako moučník po obědě. Později jsem neděli prožívala s vodáckým kroužkem na vodě, i na zemi, tedy výlety do lesa. Neděle jako nudný den pro mě začal figurovat ve studentských letech, které jsem trávila převážně v rodném maloměstě. Městečko se vylidnilo, obchody byly zavřené, spolužáci a kamarádi odjeli domů a nastalo těžké, maloměstské núďo. Zajímavým dnem, na který jsem se zase začala těšit se stala neděle v dobách společně trávených s mým mužem a posléze i s dětmi. Procházky, výlety, hry – na neděli jsme se všichni těšili. Neděle byla také dnem přípravy na nový týden, navečer zasvěcená péčí o tělo – mytí vlasů, pleťové masce, úpravě nehtů, ale i žehlení a ukládání prádla.

V určité době byla  neděle pro mě nenáviděným dnem loučení, kdy byl můj budoucí muž na vojně. Když se stal ten zázrak a on mohl za mnou nebo já za ním o víkendu přijet, v neděli bylo loučení… Vojna trvala dva roky. Dva roky se jeví v určitém čase časem k nepřečkání, ale ve skutečnosti je to kratičké období v našem žití.

V poslední době prožíváme nedělní čas (a nejen nedělní) doma. Žádná muzea, výstavy, procházky, výlety, jen televize, počítač, čtení knížek a sezení na terase. Sobota a neděle je u nás oddělena od všedního dne akorát stolováním se slavnostnějším porcelánem a výjimečnou svačinou, jako je ledová káva nebo domácí pečení (to ne já, ale Katka). Dnešní neděle se táhne jako plastelína, jak by řekl Mirek, nic moc.

 

Dnes k obědu: To co včera, jen místo spätzlí brambory. Kdo by pořád vařil, když je navařeno.

4 thoughts on “Neděle 26.7.2009

  1. Neděle u nás. Žena se ptá: "Chtěl bys dnes k obědu guláš – nebo…" Já říkám: "Nebo nemůže stát na konci věty, čili chci vědět -nebo – co?" Žena nato: "Já jsem si uvědomila, že nemám doma pórek, takže žádný -nebo- není." Já: "Nebo – vezmeme auto a dojedeme ho koupit třeba do Průhonic." A tak jsem tedy jeli, jenže kromě pórku jsme nakoupili tři tašky jiných věcí, plus benzin, takže ten výlet do Hypernovy nás stál 2.600,- Kč. Nazpět jsme nejeli po dálnici, ale přes Litochlebské náměstí a já říkám: "Tady někde bydlí Naďa a vtom už ji vidím a mávám na ni, oknem vidím, že stojí u sporáku a zapěju, coby Kocourkovský učitel: "Paní Naďa něco kvedlá, že prý je to bedla jedlá!" Takže k obědu byl pórko-šunkový štrůdl…

  2. na Mirkovy komentáře nemám! Mirku, jste dobrej! Ale úvaha o neděli, Naďo, taky. Neděle na maloměstě, to je kapitola sama o sobě, mohla bych povídat. Mrzí mě, že jsem nezažila ty nedělní promenády, to by se mi moc líbilo, ale v našem maloměstě se to nenosilo.

  3. Moc pěkně jsi to, Naďo, napsala. A Zuzka s Mirkem okomentovali. Já mívala neděli ráda, jako dítě a dívka.

  4. Moc pěkné popovídání o nedělích. Dřív byla neděle sváteční ve všem všudy, ne jen v obědě. Všimla jsem si nejednou, jak jdou u nás ženský do kostela, každá slušně oblečena, sukni nebo halenka a kalhoty, kabelka. Prostě vyjímečná příležitost, ke které se sluší svátečně obléct. A dřív to taky tak určitě bývalo, celý týden se lidi pohybovali většinou v pracovním oblečení, a v neděli byl nejen odpočinkový den, ale i sváteční.
    U nás neděle poklesla na běžný den, zčásti taky díky směnné práci v neděli, takže neděle už nebyla vyjímečně nepracovní. Navíc si ji mnozí spojili nejen s flákáním u vody nebo u televize, ale taky s pracemi na zahradě, a nejlépe řezáním (aspoň v končinách, kde to není omezeno). Neděle se zvrhla na den, ve který se musí stihnout všechno, co se nestihlo za týden. Já bych za ten den dala spíš sobotu, ale lidi jsou různí.
    Mělas pěkné dětství. Tyhle společné rodinné rituály pak zůstanou v paměti, kdo si vzpomene po letech, že v neděli seděl u televize? a jaký film to momentálně jel?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s