Úterý 28.7.2009

 

Tak sláva, pacient je vyléčen, prodělal drobnou ozdravnou kúru a zase běhá dál. Jako důkaz je zde další hrneček, tentokrát hodně starý, přes 100 let. Odpoledne jsem se sešla v restauraci na pokec s mojí bývalou kolegyní z práce. Už je to přes tři roky, kdy jsme se loučila s pracovním procesem a jsem stále ráda, že už nikam nemusím běhat, poslouchat příkazy druhých, někdy pěkně hloupých, zkrátka, bylo toho dost. Žádné dojetí se mnou necloumalo, do důchodu jsem se těšila a na řeči o domácím krnění jsem nehleděla. Mé představy se neubíraly kolem laviček s krmením ptáčků ani posedáváním po pokoji u televize, moje představy se neubíraly nikudy, jen ta U3V byla jasná.

Petra přišla usměvavá, spokojená a mírně kulatější. Když k nám nastoupila, přímo na zaučení ke mně, tak všem (hlavně pánům, byť jich bylo v úřadě jak šafránu) vyrazila dech. Štíhlá, správně rostlá s dlouhými hnědými vlasy až pod pás. Dalo by se říct, že bude trnem v oku dámskému osazenstvu, protože bude zdrojem závisti. Nestalo se tak, sešly jsme se zde docela dobrá parta ženských, co si vzájemně pomáhaly. Nemluvím o vedoucí. Jelikož není mrtvá, nemohu o ní mluvit dobře – viz o mrtvých jen dobře. Byly jsme zvyklé si  navzájem v naší práci radit. Měla jsem zpočátku z ženského seskupení strach, vždy se tradovalo, že mezi ženami jsou rozepře, závist a pomluvy. Tak tady ne. Celý život jsem měla vedoucího muže a pohybovala se převážně mezi mužskými. Technická profese už to tak přináší. Až na malé výjimky, mi mužský neubližovali, ba naopak. No a na stará kolena mezi ženské… Hodně jsme se již rozutekly, nejen já jsem odešla, ale když se o vánocích sejdeme v pizzérii, vidíme se opravdu rády, u našeho stolu to hlaholí, smějeme se, prostě, rády se vidíme.

Tak i deska, i když jsme se sešly jen dvě, bylo to moc příjemné setkání. Petra spucla velký talíř jídla jak pro regiment vojáků, zajedla to zmrzkou, aby bylo miminku dobře. Já jsem se se svým salátovým talířem a malinovou zmrzkou bez cukru vypořádala decentně, snad by mi jiné jídlo ani nepřinesli a řekli by: “Paní, vy mimo zeleniny nemáte na nic nárok, zrovna tak jako podnapilým nenaléváme, pak ani tlustým jiné jídlo nenosíme.”

 

Dnes k obědu: Polévka včerejší, pečené vepřové plecko (podle Karol dortové, že se rozpadalo jako dort) s bramborem  a tradiční (ze skleníku) okurka, jak jinak než v zakysance.