Úterý 28.7.2009

 

Tak sláva, pacient je vyléčen, prodělal drobnou ozdravnou kúru a zase běhá dál. Jako důkaz je zde další hrneček, tentokrát hodně starý, přes 100 let. Odpoledne jsem se sešla v restauraci na pokec s mojí bývalou kolegyní z práce. Už je to přes tři roky, kdy jsme se loučila s pracovním procesem a jsem stále ráda, že už nikam nemusím běhat, poslouchat příkazy druhých, někdy pěkně hloupých, zkrátka, bylo toho dost. Žádné dojetí se mnou necloumalo, do důchodu jsem se těšila a na řeči o domácím krnění jsem nehleděla. Mé představy se neubíraly kolem laviček s krmením ptáčků ani posedáváním po pokoji u televize, moje představy se neubíraly nikudy, jen ta U3V byla jasná.

Petra přišla usměvavá, spokojená a mírně kulatější. Když k nám nastoupila, přímo na zaučení ke mně, tak všem (hlavně pánům, byť jich bylo v úřadě jak šafránu) vyrazila dech. Štíhlá, správně rostlá s dlouhými hnědými vlasy až pod pás. Dalo by se říct, že bude trnem v oku dámskému osazenstvu, protože bude zdrojem závisti. Nestalo se tak, sešly jsme se zde docela dobrá parta ženských, co si vzájemně pomáhaly. Nemluvím o vedoucí. Jelikož není mrtvá, nemohu o ní mluvit dobře – viz o mrtvých jen dobře. Byly jsme zvyklé si  navzájem v naší práci radit. Měla jsem zpočátku z ženského seskupení strach, vždy se tradovalo, že mezi ženami jsou rozepře, závist a pomluvy. Tak tady ne. Celý život jsem měla vedoucího muže a pohybovala se převážně mezi mužskými. Technická profese už to tak přináší. Až na malé výjimky, mi mužský neubližovali, ba naopak. No a na stará kolena mezi ženské… Hodně jsme se již rozutekly, nejen já jsem odešla, ale když se o vánocích sejdeme v pizzérii, vidíme se opravdu rády, u našeho stolu to hlaholí, smějeme se, prostě, rády se vidíme.

Tak i deska, i když jsme se sešly jen dvě, bylo to moc příjemné setkání. Petra spucla velký talíř jídla jak pro regiment vojáků, zajedla to zmrzkou, aby bylo miminku dobře. Já jsem se se svým salátovým talířem a malinovou zmrzkou bez cukru vypořádala decentně, snad by mi jiné jídlo ani nepřinesli a řekli by: “Paní, vy mimo zeleniny nemáte na nic nárok, zrovna tak jako podnapilým nenaléváme, pak ani tlustým jiné jídlo nenosíme.”

 

Dnes k obědu: Polévka včerejší, pečené vepřové plecko (podle Karol dortové, že se rozpadalo jako dort) s bramborem  a tradiční (ze skleníku) okurka, jak jinak než v zakysance.

Reklamy

9 thoughts on “Úterý 28.7.2009

  1. Ten hrníček se přesně hodí do mého dnešního komentáře. Moje matka má dnes 100. narozeniny (nedožité). Tak jsme byli dopoledne na hřbitově, čímž se mi vybavily o její poslední dožité narozeniny (91.), tedy dnes před 9 roky. Vyšlo to tak, že moje žena byla v lázních a moje sestra s mužem byli taky někde pryč, takže já jediný jsem jí přijel do Braníka gratulovat a nabídl, že ji odvezu do restaurace na opulentní oběd. Máti byla ihned pro a tak jsem ji odvezl do onoho hotelu Attic na Pankráci, (který jsem Vám před časem doporučoval). Dovedl jsem si už předem vydedukovat, jak ten oběd dopadne a přesně se tak stalo. Máti totiž vždycky v restauraci si dlouho, dlouho vybírá ze všeho co tam stojí a nakonec si vybere řízek, který potom nemůže ukousat a je z toho nešťastná. Proto jsem ji nechal vybírat a sám jsem si objednal sekaný biftek (pljeskavica). Máti si skutečně vybrala řízek a když zjistila, že ho neukouše, tak jsme si to přehodili – a bylo vše zachráněno. Jediné co jsem si nedovedl představit ani vydedukovat, že za pět neděl nato zemře…

  2. Teším sa dobrým správam. Ja som robila tiež v prevažne ženskom kolektíve v banke a vzťahy sme mali – a máme doteraz – dobré. V rádiu mám zas dobrého šéfa.:-)Dnes by som u vás aj pojedla, hoci ani ja som sa nemala zle – bola som v čínskej reštaurácii a pochutila si na ostrokyslej polievke aj kuracom kebabe.

  3. Tak vida ta náhoda, jak jsem se Mirku ztrefila hrnečkem do Vašeho vzpomínání. Řízek taky miluju, ale v restauracích si dávám vždy něco jiného než bych si klohnila doma, ale někdy se mi stane, že mi to tak chutná, že odhadnu předpis a to restaurační zdařilé jídlo se pak stane jídlem klohněným doma :-)).Gratuluju Blanko k tomu šéfovi. Doufám, že jsem si to spojila dobře, ty fotografie z návštěvy bratra na farmě, s rádiem…

  4. Tak ten hrneček je fakt moooc hezký a taky se mi líbí myšlenka, že kdybychom my, co máme kila navíc, přišli do restaurtace, tak oni by nám dali tak akorát lupení, ale obsluhovat by museli samí hubeňouři.

  5. Tak já nevím, kdo má co říkat o tloušťce! Každej doktor, každej (až je to k breku!) mi první, jak mě uvidí, řekne: Kdybyste nebyla obézní, tak by …

  6. No, fotky nepatrně klamou (nebo spíš já při jejich výběru), ale mám to i v papírech! Kdykoliv mám celkové vyšetření, tak mi totam náš pan obvodní doktor napíše (a fakt mě štve, jsem dost silná, ale shodila jsem postupně 10 kilo, a to už by mohl někdy pochválit …)

  7. No tedy Mirko, kdybych já shodila 10 kg, tak mě moje paní endokrinologická doktorka dá snad diplom:-). To je tedy pěknej lump ten tvůj pan doktor a k pochvale ho musíš přinutit!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s