Středa 29.7.2009

 

Dnes má svátek naše prababička, přestože se jmenuje Božena a ne Marta, jak je v kalendáři uvedeno. Jak je to možné? V době kdy se narodila byly v tento den v kalendáři jména dvě, tedy, Božena a Marta. Na nově přesunutý svátek si prababča nikdy nezvykla a tak se to vždy slavilo takto v létě. Znamenalo to, že bylo nutné spolehnout se na svoji paměť nebo záznamník, když nám to kalendář nepřipomněl, ale někdy, co se dá dělat, jsme v tom životním kvapíku zapomněli. Již včera jsme telefonicky blahopřáli a možná, pro velký úspěch, to dnes zopakujeme, když nemůžeme přát osobně. Letní jména mají svoji velkou výhodu, že roste spousta kytek a tak je co k jmeninám dávat bez toho, aby se ruinovala naše kapsa jako v zimě.

Kristýna si koupila tričko, které je na zádech pravidelně proděravělé, jako by jí při útěku kousal zuřivý pes. Je to prý módní. Když je to tak módní, tak asi vytáhnu svoji odloženou noční košili, která má podobné díry, sice jen dvě, ale co, starší madam už se nemůže moc vystavovat. Některé oděvní části si člověk oblíbí tak, že je nosí do úplného rozpadnutí, tedy rozpadnutí toho hadérku. Někdy se mi povedlo věrný hadřík koupit, který rostl se mnou a měla jsem ho moc ráda, protože jsem se v něm dobře cítila. Stávalo se mi to zejména u nočních košil, kde jsem náročná jak na 100% bavlnu, tak i na její délku a šířku, s požadavkem na krátké rukávy. Na jednu takovou si vzpomínám, o té jsem později začala tvrdit, že ji budu mít až do rakve. Nevydržela, přežila jsem ji zatím o dost let. V současné době miluji letitou blůzu a i když se mé tělo značně změnilo, kupodivu ji ještě můžu nosit, byť už jen kolem baráku, když jdu se psem. Má skvělý střih a zatím se netrhá… S botama jsem to měla obdobně, ale to by stálo za samostatné povídání. Jenom tolik, že jak si kupovaly dívky a dámy několikery boty na sezónu, tak já měla boty akorát jarní, zimní, podzimní, letní, do divadla, domácí a do lesa. Boty jsem odkládala po začínajícím rozpadání a nahrazovala je těmi sezónímy, které právě odešly do věčných lovišť. Pravda je, že někdy, když se v nich teprve začalo pohodlně chodit, byly už těsně před smrtí. Někdy jsem totiž po jistém modelu toužila tolik, že jsem si jej koupila těsný, s pracovním názvem – španělská bota, s tím, že se přeci rozchodí a tak jsem do doby rozchození trpěla… Jo, pro parádu jsem se něco natrpěla, Teď už zásadně preferuji módu pohodlnou a u té už zůstanu.

O botech zas někdy jindy.

Dnes k obědu: Polévka hovězí nudlová, šunkafleky a kyselá okurka