Pondělí 31.8.2009

 

Překvapilo mě, jak je jednoduché natočit video digitálnám foťákem a pak jej umístit na youtube, odkud je možné jej stahovat na web. Pokud má foťák funkci kamery, pak stačí otočit kolečko volby na piktogram kamery a cvaknout jako když se cvakne foto. A už to frčí. Nechce to moc přibližovat zoomem, nejlépe je, když je člověk poměrně nedaleko od natáčeného objektu a nechce to moc trhavé pohyby. A pak zase cvak nebo stisk OK a je hotovo. Přenést video do PC je úplně stejné, jako přenést fotografii. Pak se stačí jednoduše registrovat na youtube a vložit tam video z PC podle jednoduché nápovědy v češtině. A je to. Výsledek je v dolní části – mé první fotovideo. Je sice nekvalitní a děj taky nic moc, ale co by člověk chtěl hned napoprvé.

Naše zahrada, jak je na videu vidět, je ve fázi velkého třesku, který se chýlí ke konci. Tam kde jsme měli travnaté plochy jsou betonové dlaždice, tam kde jsme měli kytky a keře jsou túje. Naštěstí v části, která navazuje na dům, travní plocha většinou zůstala a je zde místo i na pár keřů a kytek. Je tak, mladí mají jiný vkus a jiné potřeby, podle kterých realizují své představy. Když jsme zakládali zahradu na holém prostoru, byl můj první záhon jahodový. Konečně budeme mít tolik jahod, že s nimi nebudu muset šetřit, pod heslem – nechme to dětem. Moje koncepce zahrady se ubírala cestou poplatné tehdejší době. Čeho máme nedostatek. Meruněk a broskví. První stromy byly tedy 2 meruňky, 2 broskve. Dnes už zůstala jen jedna meruňka, která ještě stále rodí. Také dostatek růží do vázy se mi zachtělo. Růžový keř, který se rozrostl ze dvou růžových stonků od kolegyně a další z jednoho stonku z růže, kterou jsem si koupila, bez pár let, před třiceti lety (omamně voní a je pomerančové barvy), mě celá léta poctivě zásobovaly, společně s ostatními, již zakoupenými keříky různých odrůd, i když jsem se něco nazlobila s mšicema a zelnýma housenkama.

Stále mám ráda růže ve váze, ať je váza křišťálová, nebo porcelánová. A můj muž to ví, proto je léta letoucí stříhá a do váz na krbovou římsu ukládá, byť je římsa čím dál víc zakrámovaná a moc důstojný rámec růžím neposkytuje…

A jak dopadly švestkové knedlíky?  Nepřekonaly slávu knedlíků babčiných, ale byly také dobré…

 

Neděle 30.8.2009

 

Švestková vůně. Dostali jsme švestky. Co z nich? Samozřejmě švestkové knedlíky. Jenže takové knedlíky mají svá úskalí. Co nadělám, když umělecké švestkové dílo mé tchýně nejen že nepřekonám, ale ani nedostihnu. Své knedlíky dělala obalené supertenkým těstem, švestky z něj prosvítaly, takže knedlíky byly jak batikované. Knedlíkové těsto připomínalo těsto na nudle. Já mám nejraději švestkové knedlíky z bramborového těsta s mákem. Jenže pro muže to není ono. Požaduje ty, co dělala jeho matka. Dřív to tak nebral, ale čím je starší, tím více visí na jídle a vyžaduje nemožné. Abych některá jídla dělala nemlich tak, jako babča. Jenže jeden recept nezaručuje stejný výsledek u více hospodyněk.

Pamatuji vůni švestek, když se celé odpoledne škvířily na kamnech v pekáči u mé babičky. Dělala si zásobu nejen povidel, tradičních, ale i povidel – klevely. Klevela jsou povidla bez cukru. V zimě pak měla co do buchet a na koláče, z povidel dělala také omáčku na vdolky, omáčce jsme říkaly ovocka a jídlo to bylo božské.

Kdysi jsem jedla vynikající švestkový koláč, co upekla sestřina slovenská tchýně z tenkého kynutého těsta. Dobřejší jsem od té doby nejedla. Ono to chce svůj grif a když ho někdo za celý život nezíská, na stará kolena ho už hůře chytá. Dříve se vůbec více peklo a lidi z toho nebyli tak tlustí jako dnes. No, jo máme málo pohybu…

Tak zítra budou u nás k obědu ty švestkové knedlíky podle babči …

Proti předpovědi je dnes krásně slunečno, zase nectíme neděli a aniž bychom se domluvily, všechny tři hospodyně pereme. Zkoušela jsem foťákem nahrát video s Natálkou. Jestli se to povede, tak ho přes “yutubko” přidám sem na blog.

Dnes k obědu: Polévka včerejší, pečená kuřecí, vykostěná stehna na smetaně s brkaší a zeleninovou oblohou.

Poznámka: Dnes jsem se dočetla v jednom článku na blogu Lidovek, že důchodcům se říká duchny. Je mi smutno z toho, že se na nás takto dívá aktivní generace…

Sobota 29.8.2009

 

Probírala jsem se internetem a vyskakovalo na mě jedno horké téma. Petra Paroubková skončila na kapačkách v nemocnici z důvodu článků, které brojily proti jejímu muži. Samozřejmě se toho chytili nejen novináři, ale i blogeři. Měli na to svůj názor a nijak nešetřili ohněm a sírou proti Paroubkovým. Diskutéři se přidávali a jen málokterý hlas se zabýval nějakou etikou, která v příspěvcích a článcích chyběla. Prodat noviny, časopis a článek na blogu je čím dál tím větší honička, tak je všechno dobré. Volební hrátky se neštítí ničeho a to ještě není vrchol. V tomto konkrétním případě hlas těch spravedlivých je slyšet v tom směru, že když je p. Petra manželkou politika, že musí všechno skousnout, že si o ty články a přisprostlé obrázky vlastně říká sama. Nemám ve zvyku komentovat politické události, ale zde nejde o politiku, nýbrž o etiku.

Lidské stádo, tedy ta jeho primitivní součást nezná žádné meze. Čím hulvátštější, tím lepší. Vykřikují, však je Paroubek sám pěkný křikloun a sprosťák, utahují si z jeho postavy, která se nijak nevymyká českému průměru. Jenže dav, vč. těch kulatých a sprostých křičí, křičí, a zdvihá své spravedlivé pěstičky. Nějakou etiku nezná. Jen si tak dobře kopnout. Hlavně tam, kde je to dovoleno a tam kde se srocuje dav stejně spravedlivých křiklounů. Co je zajímá nějaká těhotná ženská, dobře jí tak, neměla si brát politika. Podívejte se na ni, vždyť rozbila Paroubkovo manželství, chudák odkopnutá paní Zuzana…

Ano, dav všechno ví, ví kdo je trpící a kdo zaslouží oprátku. Ty obrázky, poslední pak v Reflexu mi připomínají Rudé právo, kde na zdařilých malůvkách byly zobrazeni tlustí kapitalisti s doutníkem a s dělnickou pěstí nad jejich hlavami… Chápu, že obrázky jsou diametrálně odlišné, ale účel je stejný. Je mi hanba za sprostý dav s vymytým mozkem, který s rozkoší cítí ve vzduchu krev, je mi hanba za humor, který prezentuje JXD z Reflexu, a jemu podobní, je mi líto, že kultura mého národa klesá… Kde jsou Ti slušní co cinkali klíčema? Kde je ten inteligentní humor, kterým byla popsána Praha, jak v osmašedesátém, tak v osmadevadesátém? Zde je patrná jasně historická zásada. Jaký je vůdce, takový je dav.

Nepůjdu volit ani jednu z těch dvou největších stran, ani stranu starých pořádků. Tedy, pravda, rozzlobila jsem se, ale nebudu zlá :-)).

 

Dnes k obědu: Polévka drůbeží s kapáním, vepřové bylinkové plátky z krkovice s bramborem a poslední okurka ze skleníku v zakysance.

Pátek 28.8.2009

 

Milý deníčku dnes Ti chci napsat o lécích a jedné úžasné lékárně a taky jak na mě zase skočila nostalgická chvíle.

Tak popořádku. Jak jsem Ti už psala, jednou, dvakrát do roka doktoruju. Z toho také plynou recepty. paní doktorka mě napsala recept na Inhibace plus, tříměsíční balení. Jejich kontrolní databáze na ni vyplivla hlášku, že takové balení neexistuje, ačkoliv jej mám doma. Napíši Vám tedy 3 balení a změnila recept. Mně to bylo jedno, ani jsem nemukala. Doma jsem si vzpomněla, že tento lék má dosti velké doplatky, protože léky na tlak a odvodnění mají takto poplatky všeobecně vyšší, neb je potřebuje čím dále víc lidí, je to od velké a známé značky, a ještě ke všemu velmi výhodný lék, neb jsou to vlastně 2 v jednom.

Vzala jsem telefon a obvolala pár lékáren, kolik že tak asi kde, abych něco ušetřila. V té na kterou jsem sázela nejvíce mi skutečně řekli nejmenší obnos, a ještě mi podali podrobné informace, že poplatek také záleží na počtu balení. Na ta 3 balení vč. poplatku za lék to vyšlo docela nevelkých 144,- Kč. Jinde byli dražší, tak jsem se vydala to této. Zažila jsem takovou míru překvapení, že jsem málem netrefila ze dveří. Nejen, že má lékárna špičkový interiér, to má dnes skoro každá druhá, nejen, že má vlídné magistry, ale ještě mi sami od sebe dali jen to jedno tříměsíční balení, které samozřejmě existuje a ještě ke všemu to balení bylo jen s 50,-Kč doplatkem. Jako samozřejmost mi naskládali všecky léky do pytlíčka a sdělili mi celkovou cenu sníženou o 30,- Kč za recept. Jelikož jsem platila kartou, vysolili mi 30,- Kč za recept na dřevo. Omdlévala jsem a jak říkám, téměř jsem netrefila z lékárny ven, jak jsem byla v šoku z lidské invence, ochoty a podnikatelského umu.

Snad pod vlivem takového zážitku, který by měl být samozřejmý, ale bohužel není, skočilo na mě nostalgické rozjímání při pokračování po cestě do pekárny pro Cvrčovický chleba. V místech pekárničky stával obchod s názvem Slon (Středisko levného … nákupu) a byl to 1. porevoluční obchod na Hájích  se vším všudy. Daly se zde koupit takové skvosty, jako dříve absolutně nevídané, jako bylo kompletní vydání všech dílů Káji Maříka, různý porcelán, keramika, svíčky, obrazy a obrázky, prostě všechno možný, já už nevím co všechno. Zpočátku se tam dokonce tvořily i fronty. V kočárkárnách vznikaly prodejničky potravin, nápojů a cigaret, oblečení, prostě sídliště ožilo. Cesta z práce byla pestrá, bylo na co koukat a taky bylo po ruce nakupování. Kousek od nás jsem chodila do “salonu” kosmetiky. Kde je dneska tomu všemu konec. Jen málokde něco zůstalo a tak je zase sídliště jako noclehárna, i když už ne tak docela jako dříve. Zásluhou malinkých lidiček je sem tam v obchodování živo.

P.S. Včerejší hlídání Natálky dopadlo dobře až na ztrátu jedné kytičky. Neuhlídala jsem moment, kdy Natálka nasypala do akvária nezjištěné množství sušeného krmiva. V tubě nezůstalo nic a jeden sumeček měl sušené i na hlavě…

 

Dnes k obědu: Polévka včerejší, lečo s Cvrčovickým chlebem.

Čtvrtek 27.8.2009

 

Napsal mi blogový kolega z Lidovek, abych mu poslala nějaké informace o programu Ancestry na vypracování rodokmenu . Ráda jsem mu poslala link ( http://www.slunecnice.cz/vyhledavani/?qs=ancestry&search.x=38&search.y=14)  na stažení a přidala informaci, že si musí program osahat sám, že je opravdu jednoduchý a když mu vyvstane nějaký konkrétní problém, ať mi ho pošle, že se jej pokusím vyřešit. Genealogie… Je to docela vzrušující činnost, bohužel jsem s ní měla začít dříve. Ale je to tak, člověk odkládá určité věci napotom a napotom se mizerně dohání. Program umožňuje i vkládání fotografií, popis různých informací o zpracovávaných datech jednotlivých lidí, krásnou provázanost, umožňuje výstupy jak v podobě stromu, tak seznamu a také umožňuje určité statistiky, jako např. hlásí kdo má kolikáté výročí a kolik je mu let s přesností na den, nejmladší a nejstarší osobu v rodokmenu jak u žena a mužů, tak i společných, zkrátka umí toho dost a je velmi příjemný. Já sama jsem zpracovala jeho pomocí asi 170 vzájemně provázaných osob až do 18. století, ale bohužel převážně jen ze strany matky. Otcova větev téměř celá chybí a nejsem schopná ji  dohonit. Stále tento úkol tlačím před sebou. Je příjemné se v těchto zápiscích rochat. Bohužel jsem už musela dopisovat i data úmrtí a to i u mladých lidí.

V elektronické podobě mám také velmi zdařilý program na kuchařské recepty (http://www.stahuj.centrum.cz/podnikani_a_domacnost/databaze/kucharky/recepty-doma/ ), který je možno doplňovat vč. jak vkládáních svých receptů, tak i pouhým kopírováním z netu s možností vkládání fotografií jídel či obecně, prostě fotek. Hezky se v něm hledá a docela ho využívám. Je ovšem špatné, když si usmyslím podle této elektronické kuchařky něco dělat a vypnou proud. To aby ĎAS  spral.. :-))

Dnes jsem babička na plný úvazek. Nejen s vařením, ale i s odpoledním  hlídáním Natálky. Je to radost, ale i docela vyčerpávající činnost. Už to není jako když byly větší holky malé, to jsem byla o moc čipernější.

 

Dnes k obědu: Polévka hovězí s fridátními nudlemi, vařené hovězí s tatarkou a bramborami a jak jinak, ještě jedna z mála posledních okurek ze skleníku v zakysance. Inu tak, Zuzko a Jiří…