Pátek 7.8.2009

 

  Pátek, všech bláznů svátek. Nevím zda se v Bohnicích radují, pečou dorty a chladí rychlé špunty, ale já se moc neraduji, i kdybych měla. Co mi mimo mincí chybí? Ještě jsme tady, slunce svítí, nikdo nám nenadává, přesto jsem rozvrzaná, až rozvrkočená. V noci jsem špatně spala, ačkoliv klimoška poslušně hučela, takže vedrem to nemohlo být. Jen tak jsem stařecky nespala, plácala se po posteli, tu na bok, tu na břuch, tu na záda, ne a ne najít polohu kde bych zase zabrala. Počítat ovečky se mi nechtělo, tak jsem zase přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Přemýšlela jsem o paní Marii Šechtlové, táborské paní fotografce. Jak chudé děvče ke štěstí přišlo, ale oprávněně. Byla to velmi krásná dívka a paní, ještě ke všemu chytrá, milá a milující svého chotě i ve zlé době, kdy ho komunisti zavřeli. Někdy se stane zázrak a v jedné osobě se nakupí mnoho kladného, zatím co jiná je ošizená. Zanechala ve mně dojem z pořadu Soukromé století. Na “plátně” se toho mnoho nedělo, bylo to převážně o ní, tedy ona ve všech možných situacích, pozicích a polohách, ale to vyprávění bylo poutavé…

Když se člověk podívá na některou ze soutěží Miss, tak alespoň mně připadá, že jsou všechny stejné, téměř stejné nalíčení, stejný účes, stejný úsměv, stejný pohled. Krása je přeci ukryta v duši, která se projeví ve výrazu a harmonizuje s krásnou schránkou. To se myslím u paní Šechtlové podařilo skloubit.  Její přirozeně zvlněné a husté vlasy dotvářely bezchybnou postavu. Ty naše Missky by se mohly jít schovat. Už dávno mám v oblíbených portál Šechtl a Voseček, prohlížím na něm staré fotografie, některé i související s naší historií. Teprve teď má moje návštěva jejich stránek jiný rozměr, když napsané se zhmotnilo ve filmu a komentáři. Příběh této rodiny mně nedal v noci spát. Zato ten minulý se mi příliš nelíbil. Ne proto, že někdo uvěřil ve šťastné zítřky v KSČ, ale nevěřila jsem té postavě její prohlédnutí. Připadalo mi účelové. Mám ráda tento pořad, nakonec už jsem o tom i jednou povídala… Kouzlo amatérské kamery, trhajícího se obrazu, dává člověku pocit jakoby už někdy ty osoby viděl, jakoby je znal. Kdyby si někdo dal tu práci a měl tolik invence natočit život naší rodiny, byl by to příběh zmaru, sobeckosti, ale i lásky a naděje. 

Normální člověk si řekne: Její starosti na mou hlavu… Ale já to hned na začátku říkala, že v pátek mají blázni svátek. Musím se podívat, jestli máme doma rychlé špunty…

 

Dnes k obědu: Polévka včerejší, vepřové kostky v mrkvi s bramborem

Reklamy

20 thoughts on “Pátek 7.8.2009

  1. Dnes, Naďo, nemohu k Vašemu článku nic přičinit, protože slova jako Šechtl a Voseček, tím méně jakási Marie Šechtlová mi lautr nic neříkají. Myslete si, že jsem barbar, no a ty missky by mne tak zajímaly asi před 60 lety, ale to se tenkrát ještě nemisskovalo. Přesto Vám ale chci dát dobrou radu, když se budete zase cítit rozmrzelá, rozvrzaná a rozvrkočená. Řekněte si: "Mně je hej, co by měla říkat manželka starýho Pythagora – ta musela celý život, od rána do večera poslouchat samé věty Pythagorovy!" A hned Vám bude líp!…

  2. Díky Mirku za dobrou radu, měla by fungovat. Abych Vás trochu zasvětila do programu, tak si klikněte na odkaz v mém povídání: – "paní Marii Šechtlové" a pak ještě v mém povídání na odkaz "Šechtl a Voseček". To jen abyste byl v obrazu. :-)))

  3. Dnes je náhodou dobrý deň, pretože sa pred 78 rokmi narodil jeden mne milý človek. Kebyže sa nenarodil, asi by som tu teraz nepísala. Dnes má moja mama 78 rokov. Takže ak budeš vidieť lietať nejaké špunty a hlavne fľaše, nasmeruj ich do Žiliny.

  4. ajta a medle (ve stylu pana Jaroslava Žáka, nespavost, toť téma, já byl životem obdařen asi desetiletým údobím nespavosti, zavinil jsem si to v dospívání, kdy jsem ve snaze žít rychlostí tři sta třicet a víc, chodil spát ve dvě (od děvčete) a vstával o půl páté (na autobus), drželo mě to značně dlouho, než jsem se uklidnil, pomáhalo mně tehdy hodně číst, ale i přesto jsem často několikrát za noc zhasnul světlo, zkusil spát, a často je zase za půl hodiny rozsvítil a četl dáldnes však zřejmě dílem vlivem léků na tlak, které člověka poněkud zmalátní, dílem vlivem apatie, která způsobila, že už nepotřebuji nic nového vědět, a v neposlední řadě dílem stařecké únavy, usínám ještě s nohama na předložce u posteleale přát vám vysoký tlak, apatii a únavu, abyste dobře a rychle usínala, na to jsem příliš Vaším člověkem, takže Vám jen popřeji, abyste tyhle zplanělé noci nezažívala častěji, než je zdrávo (vzpomínám si, že po takhle proflákané noci jsem druhý den usínal jako utopenec či jak se říká, jako když mě do vody hodí)a ještě se zeptám paní Blanky, zda její maminka pocházela z rodiny hradišťského řezníka Patočky, co měl na Salaši za potokem první trampskou chatu široko daleko

  5. Blanko, blahopřeji Tvé mamince k narozeninám, hlavně přeju zdraví a dlouhá léta v pohodě. Začínám věřit, že Tvoje maminka je opravdu VIP osoba, na netu častěji než Topolánek :-))).Jiří máte pravdu, včera večer jsem padla za vlast (jak říkáte, jek když mě do vody hodí) a spala a spala až do rána, do půl devátý…

  6. Jiří: Áno, áno, áno – môžete ho vidieť napríklad tu – http://ulaherova.blog.sme.sk/clanok-55713.htmlProsím, napíšte, odkiaľ ho poznáte, prosím, prosím, mama bude mať radosť. Minule na fotoklube medzi rečou jeden starší pán spomenul, že v UH poznal Trpíkovcov a mama povedala, že sa volá Blanka podľa Blanky Trpíkovej, lebo sa to jej otcovi Jozefovi Patočkovi veľmi páčilo.

  7. Blanka: já se neznal přímo s Josefem, znával jsem Alenu, znám a velmi rád potkávám její dceru Reginu, jeho vnučku, na jeho chatě s americkou vlajkou na stěně jsem byl jen jednou, na jejich pozvání, a zdravíme se s paní Hrabalovou, protože její starší syn Milan byl nějaký čas mým švagrem (oženil se se sestrou mé tehdejší ženy), takže tu rodinu znám jen hodně zdaleka, leč znám…za první republiky bylo zřejmě módní pojmenovávat děti po vynikajících příbuzných či známých, tak to například odskákala moje první žena Mercedes, pojmenovaná po své matce, která zase zdědila tohle krásné leč u nás poněkud exotické španělské křestní jméno po nějaké známé odněkud z Jadranu, kam za mocnářství a první republiky jejich předkové jezdili na dovolenéchci tím jen říct, že bych musel vědět bližší údaje, abych se zorientoval, já jsem se do Hradiště přistěhoval až v roce 1975 a tak přestože pracuji v oboru katastru, kde se potkám takřka s každým, nepamatuji si takřka nikoho .-)

  8. Tak ta nespavá noc tentokrát (po dlouhé době) potkala dneska mě. Ještě ve čtyři jsem byla vzhůru. Ale vím, že si za to mohu sama – dala jsem si s návštěvou ještě kolem deváté večer kávu(!!!) a hned po ní jsem měla nemilý telefonát (teda – částečně milý, ale zároveň s upozorněním na mou chybu, čili důvod k sebezpytování). M.

  9. Ajta, to mám radost, že jste si u mě tak hezky popovídali, Blanko a Jiří. Dokonce jste měli k dispozici můj krásný hrneček na kafe z parádního servisu, bohužel nekvalitně vyfotografovaný, takže to tak nevyniklo. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál, to jsou náhody co? Svět je malej a to je dobře.Mirko, jsi nějaká tajemná…

  10. Jéééééj, tak to je teda spoločných známych! Regina je moja jediná sesternica, pretože môj otec bol jedináčik a mama mala dvoch bratov, starší Miloš sa neoženil a zomrel pomerne mladý a Pepo, teda Josef Patočka ml. mal s mojou tetou Alenou len Reginu. Milana (Komárka – bol z prvého manželstva jeho mamy Hany, čo bola Alenina sestra) som poznala, aj s jeho mladším bratom Danom sme sa hrávali každé prázdniny, keď sme boli v Hradišti. Dávali im nás za vzor, lebo len čo sme prišli do UH, vrhli sme sa na strýkovú knižnicu a čítali sme ostošesť. Milan mal tuším prvú manželku takú chorľavejšiu, mala niečo s kosťami, ak sa nemýlim, a mali spolu dcéru. Starý pán Hrabal nás niekedy viezol na svojom Forde, my sme vtedy auto ešte nemali, tak sme mali zážitok.Už o nich nič neviem, strýko Pepo sa nedávno zastrelil a tak mama už do Hradišťa chodieva len na pomaturitné stretnutia. Chata na Salaši – volala sa Muflonka, boli tam na stene muflonie parohy, lebo dedečko bol poľovník – vraj chátra, škoda, mám v pamäti jej vôňu, keď sme tam prišli a pootvárali okenice, aby sa to tam vyvetralo. Jeden taký silný zážitok z toho miesta som opísala v článku http://ulaherova.blog.sme.sk/c/59440/Ako-sa-nasi-rozvadzali.html .Mama spomínala nejakú Mercedes v tom zmysle, že vraj si každý predstavoval, že to bude nejaký južanský typ a ona bola úplne iná, tak ak bola v UH jediná, potom sa poznali.Napíšte, prosím, ešte niečo, ja zas vyspovedám mamu, určite sa dopátrame k ďalším spoločným známym. Veď my sme vlastne rodina – ste exšvagor môjho druhostupňového bratranca.:-)

  11. vidíte Blanko, Hana, ano tak se jmenuje, potkávám ji v parku se psíkem, psi se mění ale paní Hana je pořád stejná, vypadá mladistvě a na svět se usmíváMilanova žena se jmenovala Zuzana, byla sestrou mé ženy Mercedes, za svobodna Zimové, ano, její matka byla Mercedes Zimová, pracovnice Čedoku, atraktivní dáma s tahem na branku ve společnosti, uměla se pohybovat meti lidmi a tak jí už příliš času na rodinu nezbylo, dnes žije v ústraní a nepotkávám ji příliš často, ale k Zuzce, měla smutný osud, nějak už na základní škole onemocněla leukémií, později s Milanem se nějak dostali k Svědkům Jehovovým a to ji poznamenalo natolik, že po rozvodu s Milanem (manželství bylo bezdětné) si vzala Antonína Ticháčka, s ním měla dvě dcery, a ona sama zemřela při recidivě leukémie, neboť odmítla krevní léčbu, smutnés Milanem a Danem jsem se potkával nejčastěji v místním divadle v době, kdy tam oba pracovali, dnes tam mimochodem pracuje můj prostřední syn, Danova žena Renata byla vždy středem obdivu společnosti, dvořili se jí všichni chlapi kolem, protože byla nejen krásná ale i moudrá, byť bez formálního vzdělání, měla takovou tu přirozenou inteligenci, která jí přidávala ještě několik stupínků na žebříčku krásy a žádanosti, ještě dnes, ve svých zhruba pětačtyřiceti na ulici budí pozornost, přestože je žena japonského vydání, tj. nedosahuje ani výšky kulečníkového tágaano, chata je opuštěná, ani nevím, kdo ji dnes vlastní, vlastně se mohu kouknout ale není celkem důvod, mám obavu, že stojí na lesní půdě a nebyla nikdy majetkově vypořádána, na Salaši jich tak stojí hodně, stát lesní půdu neprodávala a romantiky se holoubkům zachtělo, tak se to muselo nějak udělat, kdyby čert na sedlákovi jezdil, schválně se tam jdu mrknoutNaďo, já se Vám za nás omlouvám, že jsme si tady u vás udělali kavárničku, ale Vy jste chytrá a uznalá dáma, takže nám to dovolíte, že?

  12. safra, safra, zkontroloval jsem si odkaz a ono to zobrazilo kus krajiny přesto, že jsem to měl vyzvětšováno až na velikost, v níž jsem mohl zkontrolovat úrodu na zahradě, když jsem si ten odkaz kopíroval, český úřad zeměměřický a katastrální je svévolná bestie, nikomu to neříkejte, protože tam chci ještě tři roky dosloužit, ale je to tak!!!

  13. Jiří, omlouvat se nemusíte, nejste na veřejném blogu. Tady si to řídím já a mám radost, když si moji hosté u mě povídají, znamená to, že se dobře baví a co by asi hostitelka chtěla víc? Akorát v tom mám hokej a kdybych opravdu chtěla vědět kdo s kým koho měl, tak bych si to musela kreslit. Jinak jsem poctěna, že se můžu dozvědět i jiné osudy lidí, však znáte můj vztah k soukromému století… Tak jen houšť a větší kapky…

  14. Pre Jiřího: Ďakujem, mama si spomenula, že Mercedes, zrejme Vaša exsvokra, sa volala Hamhalterová – ale teraz neviem, či som si to správne zapamätala ja.Jasné, že chata je Reginina, však bola jediným dedičom, keďže Alena už nežije. Ešte si spomínam, že Regina mala prvého muža Tondu a s ním dcéru Nikolu a potom má s druhým manželom druhú dcéru, teraz dvanásťročnú. Nikola má asi okolo 25.No, normálne by sa z toho dala urobiť sága, hlavne Pepova vetva rodiny má pestré osudy a bohaté príbuzenstvo. Mama prežila svoj život v monogamnom zväzku, takže by som si musela asi vymýšľať nejaké pikantnosti, aby sa to dobre predávalo.:-)Ďakujem Vám za pokec a Nade za prepožičanie priestoru – dúfam, že nepošle mastný účet.:-)

  15. Účty se nevedou, jak jsem napsala, jen houšť a větší kapky. Třeby byste se mohli někde i potkat???

  16. ano Blanko, za svobodna se jmenovala Mercedes Hamhalterová, ale byli Češi jako poleno, Morava byla ostatně jako celé Čechy, hodně německá, Hradiště bylo židovsko německé, byť se velmi živě hlásí k folklorním tradicím moravským, ale krom pár zavilých dědků po vesnicích už se udržuje jen studený akademický folklor etnograficky vzdělaných lidí, nebudu-li počítat byznys ve folkorupořád se stěhovali za prací dědy – státního úředníka, oni se vlastně mohli znát s dědou Moravským, když si to tak uvědomuji, tak ta Mercedes se provdala za Karla Zimu, přes něhož jsem poznal Bohumila Marčáka, rodáka z Hradiště, brněnského spisovatele a redaktora, který po šedesátém osmém už mohl jen literárně mlčet, no a ty asociace se volně větví, mí přátelé jsou synové pánů jako byli Staněk nebo Horký, vedle působení v Hradišťanu první z nich malíř a druhý básník, srovnávaný se Skácelem, safra to Hradiště je ale kulturný vidiek, člověk by ty drby mohl spřádat a zdržovat Vás do alelujaděkuji Vám za příjemnou společnost, Blanko, a znáte paní Naďu, ona by nám namísto účtu ještě nalila čaj do některého ze svých šálečků, které svádí k rokokovému odtahování malíčku, avšak skutečný znalec jen povzdechne, takový krásný šálek a nemá víčko, na uskladnění dušičky je zcela nepoužitelný

  17. samozřejmě byznys ve FOLKLORU, jsem prase huňaté vepřové nepozorné, a tím byznysem mám na mysli třeba pana Pavlicu nebo paní Lapčíkovou, folkor je možná nějaký nový druh sýra pro lidi, kteří neumí vyslovit slovo rokfor

  18. Jiřímu: Dědu Moravského, aj babku Moravskú si pamätám, chodili sme s nimi, Milanom a Danom do lesa. A pamätám si, ako sa Pepo sťahoval na Mařatice – Na Zápovědi 550, kde doteraz býva Regina, a my sme vozili s Milanom a Danom na starom kočiariku zo starého domu na Vodní 109 staré časopisy a knihy do zberu. Niektoré sa nám podarilo zachrániť, napríklad Junákov, o ktorých som písala tu – http://ulaherova.blog.sme.sk/c/83056/S-vlaznym-cajom-a-starymi-Junakmi-v-posteli.html . Alena sa narodila kdesi v Užhorode či Mukačeve.No nič, zas dnes prečítam mame Vaše rozprávanie a môže spomínať na ďalšie mená, ktoré sa v ňom vyskytli.

  19. Jiří: Už len posledné mamine spomienky: Bohumil Marčák nebol z UH, ale z Rybáren, čo je už ale len detail. S maminým bratom Milošom hrávali študentské divadlo (Miloš bol neskôr profesionálny herec, určite ste ho videli hrať vo Švejkovi – http://www.csfd.cz/herec/21319-patocka-milos/ ). Tých dvoch ďalších pánov tiež poznala cez svojich bratov. Mercedes volali Era. Mama spomínala ešte viac, ale potom sme to nejako zahovorili a už sa mi to pletie dohromady. Aj tak toho máme spoločného veľmi veľa na to, že som o Vás do piatka vôbec netušila (o mame ani nehovoriac):-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s