Úterý 11.8.2009

Chodíme s Elou ven stále podobnými trasami. Dnes jsem si uvědomila to nenormální ticho, jak ve Sci-fi filmu. Větřík nezavanul, auto neslyšet. Bez dětí je pusto prázdno. Po poledni, mimo pár pejsků s pánečky nepotkáme nohu. Asi se všem sídlištním dětem podařilo ujet k babičkám, na dovolenou s rodiči, či na tábory. Obzvláště na táborech se prověří dosavadní kamarádství, nebo se nová naváží. Na jak dlouho?

Jak se pozná kamarád? Já to dodnes vždycky asi poznat neumím. Za celý život jsem potkala dost kamarádů obojího pohlaví. Tedy vždy jsem si myslela, že jde o kamarádství a dávala jsem do toho vztahu asi víc než jsem měla a co se od něj čekalo. Stála jsem za svými kamarády proti všemu protivenství, kdybych se s nimi měla dělit o poslední kůrku chleba, dělila bych se, naslouchala jsem jejich strastem i radostem, zkrátka čistý a nezáludný vztah. Jejich starosti byly mými starostmi, jejich radosti byly mými radostmi. Dávno už vím, že jsem toho po nich chtěla moc, a že jsem je svým postojem asi vylekala,  zkrátka, že jejich představy o kamarádství byly úplně jiné.

Moje kamarádka z dětství mě “zradila” v době dospívání, což jsem sice neblaze nesla, ale skousla jsem to.  Pak nás život rozdělil na strašně moc let. Tedy co je to strašně moc proti věčnosti… Znovu jsem se s ní setkala na krátký okamžik, za hodně smutných okolností. Byla to velmi zvláštní náhoda, téměř mystická a naše kamarádství už nepokračovalo. Zjistily jsme, že jsme každá někde úplně jinde.

Později jsem měla spíše kamarády než kamarádky, kde je jim konec. Kamarád, který se mi ztratil ve víru života po škole a také vlivem mého budoucího muže, cítil kamarádství jako já. Kdo ví, jak by to kamarádství dopadlo, kdyby dále pokračovalo, ale vzpomínám na něj moc ráda – na Tondu Gůru ze Semil. 

Na stará kolena jsem získala pár nových kamarádů zejména na blogu Lidovek. Je pravda, že když jsem z blogu odešla, tak se někteří, kteří mi pod články psali hezké příspěvky a maily už neozvali, ale o to víc jsem ráda, že mi Ti, o kterých jsem si myslela, že to kamarádi jsou, až na jednu výjimku, zůstali. Čas možná ještě nějakou tu probírku asi udělá, přeci jen je naše kamarádství virtuální, ale pro mne je i to virtuální kamarádství cenné.

A ta výjimka? Vůbec jsem nepochopila důvod jeho nedávného, nenadálého ukončení naší virtuální komunikace. Ale co, nemusím vědět všechno. Možná ho to jednoduše přestalo bavit.

 

Dnes k obědu: Polévka masozeleninová, rizoto a salát rajčatookurkový, ve sladkokyselém nálevu.

Reklamy

5 thoughts on “Úterý 11.8.2009

  1. Právě jsem dopisoval poměrně dlouhý komentář a bác ho – ulítlo to někam do vesmíru dřív než jsem to stačil odeslat. Takže znovu:Snad si to ještě pamatuju, napsal jsem něco jako: "Tady se hlásí jeden -rádoby- virtuální kamarád… a dál nevím." Milá Naďo, dnes jsme měli konečně taky ten Váš obligatorní okurkový salát se zakysankou! Moje manželka sice tvrdí, že ona ho dělá po moravsku, tedy s česnekem a já oponuji, že po česku je to taky s česnekem a ža sním svůj klobouk, jestli to Vy neděláte taky tak.Jako další novosť dňa, nechal jsem si dnes nainstalovat větší vnitřní pamět – 2 giga – tedy do PC nikoliv do mé kebule, to prý nejde.ím se všechno tak zrychlilo, odezvy se zkrátily na skoro nulu a tak se možná stalo to, že jsem tento komentář nechtěně odeslal v půli slova bez kliku na "přidat", čímž to ulétlo někam do mlhoviny Andromeda a já to tu smolím znova. Takže teď končím regulérně.

  2. Tedy Mirku, už je ze mě úplný Číňan, jak žloutnu závistí nad tou 2G pamětí. A jinak poslouchejte příště manželku, protože my ten zakysankovej salát děláme bez česneku (když je zaziky, dáváme zaziky), takže měla po moravsku pravdu. Hleďte si připravit klobouk, doufám, že je z čokolády, dobrou chuť!A Vy se nemusíte hlásit rádoby, doufám, že kamarádi jsme…

  3. taky se hlásí jedna nejen virtuální kamarádka! Jojo, blog je bezva věc, když se tam sejde pár lidí, co mají podobné názory bez ohledu na věk a pohlaví, a je z toho kamarádství. Nečekala jsem to a o to víc si toho vážím. Jinak musím pochválit Mirka, jeho komentáře jsou vtipné a mají hlavu i patu. Jen ten klobouk k obědu mu tedy nepřeju. 🙂

  4. já vnímám význam slova kamarád natolik jinak, že jsem jednou dokonce urazil svého dlouholetého kolegu z kanceláře, s nímž jsme trávili včetně našich rodin spousty volného času, kdysi na to přišla řeč a já ho zarazil, když o nás dvou začal mluvit jako o kamarádech, na jeho otázku jak se to tedy s námi dvěma vlastně má, jsem mu odpověděl, že jsme známí, maximálně přátelé, ale nic víckamarád je člověk, tedy alespoň podle mě, před nímž mám odvahu mluvit o sobě a hlavně o něm pravdivě, neříkat to, co si o sobě chci myslet, jak se vidím, nýbrž říkat to, co si myslím doopravdy, a to jde naposled někdy v dětství, později už člověka zdeformují lži, ať už se jim říká milosrdné nebo kamarádské, to je jedno, prostě v dospělosti nejsme upřímní ani k sobě samým, natož k jiným, takže žádné kamarádství v dospělosti neexistuje, natož mezi chlapem a ženskou, to mě vždy pobaví, buď tam vzájemná přitažlivost je nebo neníjak bych se mohl cítit něčím kamarádem, když sám sobě své lži věřím…

  5. Já v tom mám normálně guláš, někdy si myslím, že je víc přítel (kyně) a někdy kamrád (ka) a někdy i jiný výraz. Tak raději tento komentář skončím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s