Pátek 21.8.2009

Mimořádné vydání mého deníku.

Dnes je 41. výročí okupace Československa spojeneckými vojsky. Zní to blbě, že když je někdo spojenec, tak napadne svého spojence .-)), ale je to fakt. Spojenecká vojska pod velením velkého bratra SSSR nás opravdu napadla… Jako téměř vždy, ostatní svět nás v tom nechal. V té době jsme žili s uchem nalepeným na rádiu a čekali co udělají velmoci. Neudělali nic. Nakonec asi  nemohli, když ta část vládnoucí kliky ta spojenecká vojska pozvala dopisem. Dopis se však nikdy nenašel. Archivy SSSR zůstávají uzavřené…

K našemu výletu (připomínám – fota lze zvětšit, poklepáním na ně):

 

Dorazili jsme, máme za sebou 1250 km      Celé přízemí je pro nás                           i terasa obrostlá vínem                          

  

Výhled z terasy                                        Pohled naproti vchodu do domu              Vybalujeme kuchyň                                 

   

Naše oblíbené místo                                   Moře úžasné, teplota akorát                  Předposlední večer v restauraci              

  

Svítá, pohled z terasy                               O něco později, lucerna ještě svítila         Boční pohled z terasy                             

Náš bodygard terasový, Ela2                  Pláž – dopoledne skoro jen pro nás…   Fakt jsem pila vodu, krásně ledovou

IGRANE je kousek za Makarskou.  Je to malá vesnice, kde žijí, jako ostatně i jinde na pobřeží, z turistů. My jsme nebyli typičtí turisté. Seznámili jsme se s místní obyvatelku, milovnici koček, Zlatou. Byla to Bosňačka, žila sama v domku. Z některých objektů ve vesnici byly trosky, jako naproti domu kde jsme přebývali. Jsou to domy po utečencích a nikdo se o ně nestará. Koček všech možných barev je kolem habaděj. Na naší terase žilo kotě, když  jsme přijeli, bylo vyhublé, kulhalo a celý den prospalo. Za 2 dny naším krmením sýrem a Kitekatem (koupili jsme v místním konzumu) kotě obživlo, přestalo kulhat a začalo se chovat jako kotě, hrálo si, předlo a otíralo se nám o nohy. Kočičí matka Zlata se ho ujala, dokonce ho i vyšamponovala a slíbila, že se bude o něj starat až odjedeme. Nejtlustší kočky žili dole na pobřeží, kde byly samé hotely a restaurace. Zde jsem také zaznamenala novodobý fenomén doby. Před odchodem z pláže zanechala jedna každá rodina svoji deku či jinou podložku zatíženou kamenem, aby měl na další den své místečko pojištěné, aby jim tam nikdo nevlezl. Byl to tedy pohled probohy… Byla jsem z toho tak fascinovaná, že jsem ani nesáhla po foťáku, abych ta  “vykolíkovaná” místa zvěčnila.  Nevím, zda to tak mají i jiné národy…

My jsme každý den jezdili autem na pláž tam, kde hotely nebyly a na poledne jsme se vraceli na oběd a na šlofíka “domů”. Po obědě zase šup k moři. K mému velkému údivu se mi stal takový věc, že se mi spálila pěšinka ve vlasech. To se mi ještě nikdy nestalo, aby se mi spálila kebule (označení kebule jsem převzala od Mirka T.). Tak jsem nosila pirátský šátek viz mé foto. Jelikož jsem nosila na cestu na pláž černé šaty, vypadala jsem jak mafiánská babička a podle tmavých brýlí, slepá mafiánská babička. Na pláži byl za našimi zády krásný borovicový lesík, do jehož chládku jsme se uchylovali když už jsme to slunce neunesli. Moře, hlavně to dopolední bylo naprosto skvělé, průzračné, nemělo chybku. Z Karolíny se stala ryba, byla více pod vodou než nad ní, mrskala ploutvemi a kotvila u skály jako malá mořská víla.

Nad námi, nad troskami domu (viz pohled naproti domu) byla jako poslední stavba na obydleném srázu – kostel a tak jsme měli zvuk zvonu hned z první ruky. Někdy bimbal v záhadnou hodinu, jinak hezky naklinkával hodiny i půlhodiny.

Zato doma byla Ela smutná, téměř nejedla, jen pila a trávila čas za dveřmi, odkud nás vyhlížela. I my jsme na ni vzpomínali a tak na její počest jsme dali kotěti jméno Ela2.

Výlet se vydařil, i když jsme měli i drobné zdravotní, dramatické chvilky. 

 

Advertisements

3 thoughts on “Pátek 21.8.2009

  1. No, vidíš, kočičí babičko! A s tou pěšinkou bacha, fakt se to stává. Ale na druhou stranu t ten šátek a ty brejle seknou. Fotky jsou krásné a povídání má šmrnc. Dovolenou jste si zasloužili.

  2. Na té horní fotce u sochy Václava mezi tankama jsem se taky někde motal, bydlel jsem 3 minuty odtud v Mánesce č. 8, takže jsem měl všechno z první ruky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s