Úterý 1. 9. 2009

 

Napjatě očekávaný den nastal. Všechny naše holčičky jej hravě zvládly, ačkoliv to byl den plný novot. Všechny hýří dobrou náladou, tak aby jim to vydrželo celý rok.

Já jsem se inspirovala na blogu jedné významné blogerky a zamyslela jsem se nad  – Jak je mi bez Lidovek? ( http://vera-tydlitatova.eblog.cz/jak-je-mi-bez-idnes). Mám podobné dojmy, ale přeci jen to trochu rozvedu. Nejsem tak významná osobnost jako Věra a mé články byly povětšinou lehounké jak mráčky plující po obloze, jen pár jich bylo vážnějších a k zamyšlení.

Tak tedy, jak je mi bez Lidovek? Proč jsem skončila, to jsem popsala ve svém posledním článku. Nový veřejný blog jsem nehledala. Myslím si, že je to v podstatě všude stejné. Založila jsem si tento blog, jen tak pro radost ze psaní, když mě něco napadne. Na začátku mi to moc nešlo. Jako bych psala do zdi. Cítila jsem, že to není to pravé. Říkala jsem si, že tento můj blog nemůže mít stejný formát jako na Lidovkách. Na internetu jsem viděla Deník americké babičky a to mě inspirovalo k deníku české babičky. Moji věrní přátelé z blogu  Lidovek (a to i 3 diskutující)  mě neopustili a začali ke mně chodit na návštěvu s komentářem, který vítám moc ráda. Připadám si zde svobodná, nemusím si říkat, jestlipak mi dají karmu? Zde jde jen o to, jakou odezvu mé psaní ve Vás vyvolá. Zda se sem budete těšit a vracet. Asi na Lidovkách moc nechybím, inu taky – přišla, odešla, přijde někdo jiný…

Psaní, byť jednoduchá zamyšlení a denní události mě bavilo. Stále mě to baví. Také Vás baví číst můj deník? Napište mi to prosím! I Vy, co se Vám nechce se sem registrovat. Registrace nebolí a nakonec, stejně tam můžete napsat Ančamanča Usměvavá, občanku na Vás nikdo nechce.

Takže, překvapilo mě to, ale i bez Lidovek je mi dobře. Jen bez čtenářů by se mi asi moc dobře nedařilo…

 

Dnes k obědu. Polévka kuřecí s falešnými knedlíčky, přírodní krkovice na zelené paprice s rýží.