Středa 2. 9. 2009

Trampové byli pro mě vždy synonymem přímého, kamarádského a nezáludného člověka, protože člověk tak sepjatý s přírodou snad ani jiný nemohl být. Tedy ten správný tramp. Nakonec při boji s přírodou o lidské přežití se předpokládají jenom kladné vlastnosti. Já jsem bohužel ode vždy městský člověk každým coulem a i když jsem kdysi měla vodácké období, hlásám heslo, návrat k přírodě, ale s teplou vodou. I já jsem se něco nazpívala u ohňů o Niagáře a tulákovi, i na kytaru jsem se naučila pár akordů, ale jak říkám, bylo to krátké a pro mě netypické období. Kdyby byl můj muž tramp, kdo ví, jak by se můj život vyvíjel. Možná jsem o hodně přišla, ale už se to nedá vyzkoušet. Přesto si o trampech a jejich příhodách ráda čtu, zrovna tak, jako si prohlížím jejich fotografické dějiny. Na takové zážitky je bohaté muzeum v Jílovém u Prahy. Dnes jsem si na trampy vzpomněla, že jsem klikla na tento odkaz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/fotogalerie/2009/08/31/tramping-se-meni-v-rekreaci-podivejte-se/ . Dneska je horké počasí, i když pod mrakem, do přírody jako stvořené…

Když jsem dnes klikala článku, tedy spíše obrázku Jiřího Navrátila, se kterým jsem si na Facebooku potykala, tak jsem si uvědomila, jak bylo dříve jméno Jiří populární, že určitě ve své době předčilo Josefy a Václavy, ale myslím, nikdy nepředstihlo jméno Jan, které se jako trvalka dává dodnes. Nevím, zda se dává na počest našich dějinných postav, nebo protože je zdrobnělina Honzík pro malé dítě roztomilé, pozdější Honza zní docela mužně a Jene zní přímo vznešeně. U nás v široké rodině se jméno Jan snad vůbec nevyskytuje, možná někde v pravěku, ale zato Jiřích je kolem mě dost. Můj již zemřelý strýc Jiří, pak jeho syn a můj bratranec – Jiříček, ve škole mnou obdivovaný Jirka, následoval můj muž- Jirka, pak, již také mlád zemřelý muž sestřenice – Jirka. Ve školce u syna kamarád Jiříček. A dnes? Hned 3 muži se jménem Jiří, kteří si se mnou dopisují. Když se narodil syn, měla jsem chvilku nutkání pojmenovat ho po tatínkovi, ale nakonec zvítězil Daniel, v té době tak trochu neobvyklé jméno.

Hezky jsem se dnes zapovídala, nejdříve o trampech a pak, bez jakéhokoliv oslího můstku, o Jiřích kolem mě. Myslím, že je to lepší než psát o Melčákovi. Tolik chytrých, co se kolem této kauzy vyrojilo, aby pohledal. Všichni vědí co je dobře a co by se mělo i  nemělo udělat. Ještěže tak, že nám blogeři všechno hezky vysvětlí a taky vrcholným politikům a ústavním soudcům poradí…

P.S. Hrníček je součástí tzv. přátelské soupravy, o které jsem psala v jednom ze svých článků na blogu Lidovek.

 

Dnes k obědu: Ani se neptejte…, to co včera.