Středa 2. 9. 2009

Trampové byli pro mě vždy synonymem přímého, kamarádského a nezáludného člověka, protože člověk tak sepjatý s přírodou snad ani jiný nemohl být. Tedy ten správný tramp. Nakonec při boji s přírodou o lidské přežití se předpokládají jenom kladné vlastnosti. Já jsem bohužel ode vždy městský člověk každým coulem a i když jsem kdysi měla vodácké období, hlásám heslo, návrat k přírodě, ale s teplou vodou. I já jsem se něco nazpívala u ohňů o Niagáře a tulákovi, i na kytaru jsem se naučila pár akordů, ale jak říkám, bylo to krátké a pro mě netypické období. Kdyby byl můj muž tramp, kdo ví, jak by se můj život vyvíjel. Možná jsem o hodně přišla, ale už se to nedá vyzkoušet. Přesto si o trampech a jejich příhodách ráda čtu, zrovna tak, jako si prohlížím jejich fotografické dějiny. Na takové zážitky je bohaté muzeum v Jílovém u Prahy. Dnes jsem si na trampy vzpomněla, že jsem klikla na tento odkaz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/fotogalerie/2009/08/31/tramping-se-meni-v-rekreaci-podivejte-se/ . Dneska je horké počasí, i když pod mrakem, do přírody jako stvořené…

Když jsem dnes klikala článku, tedy spíše obrázku Jiřího Navrátila, se kterým jsem si na Facebooku potykala, tak jsem si uvědomila, jak bylo dříve jméno Jiří populární, že určitě ve své době předčilo Josefy a Václavy, ale myslím, nikdy nepředstihlo jméno Jan, které se jako trvalka dává dodnes. Nevím, zda se dává na počest našich dějinných postav, nebo protože je zdrobnělina Honzík pro malé dítě roztomilé, pozdější Honza zní docela mužně a Jene zní přímo vznešeně. U nás v široké rodině se jméno Jan snad vůbec nevyskytuje, možná někde v pravěku, ale zato Jiřích je kolem mě dost. Můj již zemřelý strýc Jiří, pak jeho syn a můj bratranec – Jiříček, ve škole mnou obdivovaný Jirka, následoval můj muž- Jirka, pak, již také mlád zemřelý muž sestřenice – Jirka. Ve školce u syna kamarád Jiříček. A dnes? Hned 3 muži se jménem Jiří, kteří si se mnou dopisují. Když se narodil syn, měla jsem chvilku nutkání pojmenovat ho po tatínkovi, ale nakonec zvítězil Daniel, v té době tak trochu neobvyklé jméno.

Hezky jsem se dnes zapovídala, nejdříve o trampech a pak, bez jakéhokoliv oslího můstku, o Jiřích kolem mě. Myslím, že je to lepší než psát o Melčákovi. Tolik chytrých, co se kolem této kauzy vyrojilo, aby pohledal. Všichni vědí co je dobře a co by se mělo i  nemělo udělat. Ještěže tak, že nám blogeři všechno hezky vysvětlí a taky vrcholným politikům a ústavním soudcům poradí…

P.S. Hrníček je součástí tzv. přátelské soupravy, o které jsem psala v jednom ze svých článků na blogu Lidovek.

 

Dnes k obědu: Ani se neptejte…, to co včera.

Advertisements

5 thoughts on “Středa 2. 9. 2009

  1. Tak dnes je těch nástřelů, na něž se dá reagovat, opravdu víc. Ale já pominu trampy (minulo mě to rovněž), pominu pana Melčáka (tam jsem hodně blízká názoru Jana Urbana a Martina Weisse) a soustředím se na jména (byl o tom jeden z mých prvních článků na blogu). V naší rodině Jiří není, ale známé s tímto jménem máme. My jsme specialisti na Miroslava a Miroslavu. Moje maminka byla Miroslava, moje babička byla Miroslava, já tedy rovněž a můj muž je Miroslav. tak jsme se rozhodli, že už ho svým dětem nedáme. Teď mě to krapet mrzí (kdyby Pája byl kluk, tak to byl Miroslav). Jo, a když jsme u té Páji – tak kdysi v lázních mi říkal psycholog, že jsme Pavle dali těžké jméno. Nevěděl, že ona s ním opravdu "bojuje". Dokonce ho chce změnit, ale zatím ho předělala na Páju. Přitom mně se docela líbí, ovšem já chtěla buď Anežku nebo Sáru. To však taky není její parketa, ještě tak možná Sára. No, holt je to přímo věda – dát dítěti správné jméno. A taky bez oslího můstku – Jiří je pěkné jméno.

  2. Vybrat dítěti jméno je fakt věda. Jsem ráda, že Katka mi řekla, že je se svým jménem spokojená a dokonce se jí líbí. Jak je na mě vidět, tak výběr jména ovlivňuje i doba. Je mi záhada Mirko, co je na jménu Pavla pro holčičku těžkého, nebo proč se jí tak nelíbí. Je to docela hezké jméno. Já bych zase rostla z Anežky, I když mám některá starší jména ráda, tak jméno Anežka ani Sára by u mě nebodovaly……

  3. Vaše úvaha o tom, Naďo, co jste všechno byla, mě přivedla na to, že já jsem taky vlastně ryze městský člověk, a že jsem dělal všechno možné, ovšem u ničeho jsem nevydržel dlouho a tím jsem taky v ničem nevynikl. Tak co já všechno byl: Sokol, Skaut, tramp, klavírista, trumpetista, kytarista, skladatel, zpěvák, malíř, textař, komparsista, bavič, student, brigádník, lyžař, voják, důstojník, strojař, manžel, milenec, technolog, projektant, emigrant, otec + matka, Čech, Němec a penzista.To, co mě vždy chybělo byly peníze, vytrvalost a asi talent. Vcelku ale jsem se svým životem spokojen a vážím si toho, že mi Bůh dal (nebo příroda?) poměrně dobré zdraví, a že jsem se vždycky v rozhodujících životních momentech rozhodl správně, takže jako Edith Piaf vůbec ničeho nelituji – "Non, je ne regrette rien…"

  4. Vracím se k Páje, i když Mirkův příspěvek je dost hutný a zřetelehodný. Ony jí učitelky (ve školce a na prvním stupni) říkaly Pavlíno, a tím se fakt trápila (bylo to pro ni něco jako tvrdé odmítnutí človíčka), samozřejmě jí tak říkali i spolužáci. Co se nabrečela! teď už jí naprostá většina lidí říká Pájo, ale když třeba řeknu Pavlo, tak je nespokojená. A to u té starší to mám také, ale v trochu jiné podobě – jí se jméno Petra jakž takž pozdává, ale chce, abych jí říkala Peťule nebo Péťa (což se zase nelíbí mně, ale holt tak činím). Vlastně tedy obě naše dcery nejsou s vybraným jménem spokojené, jak říkám, Pája se kvůli němu i hodně naplakala. Ten psycholog – mladej kluk – to nějak vyčíhnul dřív, než jsem si to uvědomila já. A to Páju nikdy neviděl a mluvila jsem s ním o ní jen jednou (když jsme spíše pro uvolnění rozebírali znamení zvěrokruhu a já říkala, že ona je na hraně – že někdy ji zahrnují do vodnáře, někdy do toho předchozího – je 21. ledna. On tedy pro zajímavost chtěl přesné datum narození – i hodiny a minuty a prohlásil, že je vodnář, ale vliv toho předchozího znamení tam krapet je).

  5. Hezký komentář od Mirka, já bych si ani nevzpomněla čím vším jsem byla…Mirko, tak to máš s dcerkama, tedy jejich jmény trápení. Já své jméno také nemám ráda a nikdy jsem ráda neměla, ale když jsem se zamyslela, že bych se měla jmenovat jinak, tak mně to přišlo takový cizí, ať jsem probrala jakákoliv jména. Nakonec, když se to moje jméno řekne zdrobněle (na což jsem si dříve moc nepotrpěla), tak je docela hezké…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s