Úterý 8.9.2009

 

Je to asi rok co jsem napsala na blogu Lidovek článek “Jak se u nás pozná nadcházející podzim, aneb léto už to balí”. Bylo to přesně 19.8.2008. Vzhledem k tomu, že se situace, byť s datem včerejším, opakuje již potřetí, dá se mluvit o jisté tradici. Také včera večer jsem nevěnovala pozornost naší chlupaté kouli, když už nějaký čas blafala na zahradě. Měla jsem cosi na práci, na kterou jsem se soustředila (vybírala jsem pro sebe na netu účes). A najednou mě to trklo. Ježek, určitě tam  musí rafat na ježka, je to zase tak nepřirozeně vysoký hlas štěkotu…

Popadla jsem baterku a běžela jsem na zahradu v představě, že je s chudákem bodlinatou kuličkou konec, ale nebyl. Byla to klika, že je zahrazena část zahrady rámovým pletivem, aby se pořádně uchytla tráva, koupená v podobě koberce. Tak ta ježčí průzkumnická škola se opravdu zdokonaluje a vyškoluje zdatné průzkumníky, kteří se pohybují v bezpečnostních zónách. Ela se mohla zbláznit, jak by se ráda na něj dostala. Měla jsem pocit, že slyším ježčí posměch, kyš, kyš, nemůžeš na mě a chtěla bys, co? Elu jsem vzpouzející zahnala do domu a bodlináč byl přeci jen přenesen na druhý konec zahrady.

A tak nám opět začaly dny s ostražitým hlídáním večerní zahrady a sledování případných nájezdů ježčích rodin za účelem zabrání území k přezimování v blízkosti domu a zabránění nebezpečí, pocházející z tesáků naší Ely. Nevím jak se ježkům jeví takové stěhování z místa na místo přenesením, zda to vnímají jako letecký přesun bez bezpečnostních prohlídek, víz a placení, nebo jako omezování osobní, tedy ježčí svobody, ale mají smůlu. Prostě stěhování bude, děti – neděti (tedy ježčí děti).

Dnes u kadeřnice. Vybrané a vytisknuté tři účesy z netu  ponesu své kadeřnici, vč. představy, že půjdu do revoluční změny a dám si na vlasy platinovou barvu. A jak jsem dopadla? Tak to až zítra. Prozatím ty vybrané účesy. Bohužel, ten mladý obličej k tomu účesu už žádná kadeřnice na mě nevykouzlí.

 

 

Dnes k obědu: Polévka pórková, čočka s opečeným salámem a kyselou okurkou.