Pátek 11.9.2009

 

Celá sedmá velmoc bude dnes vzpomínat tohoto neblahého data, určitě se připojí i blogeři, kteří se budou snažit trumfnout svým originálním přístupem k tomuto tématu ostatní, aby byli čteni a hojně karmováni, i když podle titulku na internetu : “Vzpomínka na útoky s Obamou vybledla”

V televizi jsem zahlédla jen krátkou část ze života Franze Kafky, kde ukazovali dobové fotografie a vyprávěli o jeho sestře se zvláštním jménem – Ottla. Fotografie byly moc zajímavé.

Určitě ještě dnes existují fotografické ateliéry, i když si jen málo lidí jde dát do takového ateliéru udělat svůj, nebo rodinný portrét. Je to škoda. Dříve si lidé oblékli své sváteční šaty, děti oblékli do nejlepšího, co na ně měli a šli k fotografovi. Na fotky z ateliérů je radost pohledět. Je tam tehdejší móda, zajímavé tváře a člověk si může představovat, jaký měli Ti portrétovaní život, pro co horovali a jak skončili… Dojemné jsou fotografie sourozenců v jakémkoliv počtu. Zde je možné usuzovat i na to, z jak bohaté rodiny pocházeli, např. i z toho, že mají všichni sourozenci šaty ušité ze stejné látky. Rodiče pak tedy měli na látku a šití pro všechny sourozence, tedy šaty, které dědili jeden po druhém byly jen na všední den…

To téměř všechno sice můžeme odhadovat i z momentek, ale ty ateliérové fotografie jsou jiné. Je na nich výraz, jaký si přál fotograf, podle své nálady, nátury a nakonec i zase podle módy. Na výrazu portrétovaného lze pak vystopovat jak dalece se asi fotografovaný objekt podvolil představám fotografa.

Zvláštní kapitolu pak tvořily fotografie vojenské. Nejen ty, na nichž  je spousta postav s velikostí špendlíkové hlavičky, ale i takové, kde se několik dobrých kamarádů ve zbrani sebralo a šli se na památku vyfotografovat, ale i takové, které se pořizovaly za války a někteří na obrázku zvěčnění pak padli v boji. I na jejich tváři je možné vystopovat určitou náladu, pokud ji fotografický mistr nesmazal svým pojetím.

Fotografie svatební jsou snad nejvděčnějším objektem k prohlížení. Zde se móda hlavně vyřádila na pokrývce hlavy nevěsty. Od klobouků všelijakých tvarů i patvarů (v padesátých létech ke kostýmku klobouk ve tvaru dortu), přes závoje všelijak aranžované, všelijaké délky a hustoty, věnečky cosi symbolizující (:-)), až po květiny jen tak do vlasů vetknuté.

Také fotografie sportovní, stavovské, spolkové – zejména divadelní jsou velmi inspirativní pro fantazijní představy. Fotografové měli také spoustu rekvizit a tak není divu, když na fotografiích vidíme rodinku v balónu, milence v letadle, odvážného muže mezi divou zvěří. Myslím, že dominovaly narozeninové dorty. I svého synka jsem kdysi dala fotografovat v ateliéru s narozeninovým dortem se dvěma svíčkami. Ovšem jeho pohled na fotu je k nezaplacení. Fotografka dělala všechno možné, jen aby ho vůbec k dortu připoutala, protože se náš hrdina bál, jakoby z dortu měl vyskočit atentátník. Na jednu stranu se mu nedivím, dort byl nakašulírovaný z nějaké hmoty a rozhodně k nakousnutí nelákal.

Mám moc ráda staré fotografie, ráda se jimi probírám, i na internetu…

  

Mužova teta Marie         Dědeček našich dětí na klíně své matky      Pohlednice, vypůjčená z internetu

                                      se svými sourozenci

 

2. Dědeček našich dětí se svojí matkou      3 poslední fota – vypůjčena z ateliéru Šechtl a Voseček

 

Dnes k obědu: Polévka včerejší, koprovka s bramborami a vajíčky na tvrdo.

Advertisements

8 thoughts on “Pátek 11.9.2009

  1. Tak popořadě.Hrneček je zajímavý, ale asi bych z něj neuměla pít. Fotky jsou bezvadné, taky si ráda prohlížím staré a ráda tvořím alba ze současných. Ovšem s tím fotografováním u fotografa mám k dobru jednu fotku, na které je moje maminka (se zoufalým výrazem), kterak drží na klíně řvoucího nejmladšího brášku, já stojím z její jedné strany a hledím přiblble v dál, druhý brácha stojí na druhé straně a hledí přiblble v opačnou dál – no, katastrofa! Kdybych měla skener, tak to pošlu, abyste to viděli …

  2. Mirko, z hrníčku nepije nikdo, hned na začátku, při vlití horkého čaje bylo zjištěno, že se hrníček tím pádem nedá vzít za ucho (je duté). Takže od té doby slouží na tužky. Inu, darovanému koni na zuby nehleď…Škoda, přeškoda, že nemůžeš foto poslat. Zkus ho ofotit do aparátu a pak přenes do PC. Pak by to šlo, tak to dělal Mirek…

  3. Mama má dve takmer rovnaké fotky z ateliéru, rok cca 1932. Teda pôvodne boli rovnaké – jej rodičia a dvaja starší bratia. Oteca bratia stoja, ju ako bábätko má sediaca mama na rukách. Asi sa to fotografovi moc nepáčilo, tak druhú fotku upravil tak, že z mojej mamy a jej mamy urobil kríček a jej bratia s otcom sú na tej fotke ako niekde v lese. Vždy sa na tom smejeme, ako tie ženské fotograf elegantne odstránil.

  4. Skúsim sa po tom popozerať, ale neviem, či tá jedna neostala v Hradišti. Zajtra príde mama, tak sa jej opýtam.

  5. Blanko, já tady vidím pátek, to bude asi chyba u tebe :-)))Tak vidíš, jak jsem nepozorná, ale je to tím, že mě pořád někdo honí od počítače, tak spěchám a pak žiju o den zpátky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s