Sobota 19.9.2009

 

Sbíráme cokoliv. Od starého papíru, který zpeněžíme ve sběrně…, no asi už ne, už se takový sběr a výkup papíru snad ani nevyplatí. měla jsem na mysli sbírání čehosi jako koníčka. Můj muž je zažraný exlibrista a sbírá exlibris již asi 25 let a k tomu ještě malou grafiku jako takovou. Specializuje se na akty a má dost krásných věcí. Také sbírá různá vydání Erbenovy Kytice. Sběratelská vášeň a vytrvalost v ní je něco, co já nedovedu pochopit. Ale když někdo za života dá dohromady např. krásnou sbírku obrazů, tak z toho má pak radost kolik pokolení. Já tedy nejsem sběratel a proti sběratelům nic nemám, ale mnohdy jsou to pěkní podivíni. Za svůj koníček jsou ochotni pustit poslední pětku a utrhnout si od pusy i jiné životní radosti.

Dostala jsem k svátku krásný kalendář s panenkami na příští rok. Kdybych byla movitá osoba a náš byt by to umožňoval, možná bych i já propadla sběratelskému kouzlu a stala se sběratelkou panenek, jak historických, tak i těchto moderních, lépe řečeno retro panenek. Nevím kolik dávají sběratelé, nebo spíše sběratelky za panenky historické, ale za ty, které jsou zobrazeny v kalendáři chtějí jejich prodejci až přes 2000,- € za jednu, asi tak kolem 60 cm vysokou. Je pravda, že některé panenky mají pravé vlásky, oči foukané ze skla, celou hlavičku porcelánovou a oblečení je ruční práce. Panenek se vyrábí od jednoho typu jen několik kusů, na zádech mají pořadová čísla a nejsou určeny dětem. Tímto se liší od panenek historických, se kterými si holčičky hrát mohly a předmětem sběratelství se staly až jejich majitelky vyrostly z dětských střevíčků.

Možná, že některé sběratelky historických panenek ofrňují nad těmi dnešními sběratelskými panenkami nos, ale já musím říct, že i ty novodobé získají lety na své ceně svým řemeslným zpracováním, lépe řečeno uměleckým zpracováním, takže se dá říct, že návrat k ruční, kvalitní práci uměleckořemeslné, slaví své znovuzrození, i když už ne ke každodennímu užití. Ale i z toho já mám radost.

Sběratelské panenky – zde link na jejich stránky.

A tak můj příští rok, rok 2010 bude ve znamení panenek. Už je to tak, asi se vracím do dětských let…

Advertisements

6 thoughts on “Sobota 19.9.2009

  1. Krásný hrneček a ten Pozdrav z Vysokého Mýta už musel být nově vyretušován, bylť patrně častým používáním ošobrstán.Jinak, Naďo, potvrzujete přísloví: "Kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem." Já jsem nikdy nic doopravdy nesbíral, jenom ty nahrávky filmů na video, kterých mám přes 200. K tomu mne ale nehnala sběratelská vášeň, nýbrž skutečnost, že se často nedá na televizi koukat, byť měl člověk k dispozici 200 programů – všechny stojí za bačkoru, ale ti vybraní sólokapři na mých kazetách nikdy nezklamou. Je tu ovšem jiný problém, se kterým jsem původně vůbec nepočítal, a to je trvanlivost nahrávek. Po 15 až 20 letech se nahrávky "kazí", zvuk chrastí, obraz se ztrácí, takže nic netrvá věčně – ani láska k jedné slečně. To u těch panenek zřejmě nehrozí…

  2. Mirku, myslím si, že ač se bráníte označení sběratel, tak mírnou formou sběratelství oplýváte :-)). Myslím si, že na všem hlodá zub času a tak musí po nějaké době nastoupit renovace. Jo a ten hrnek nepoužívám, mám své oblíbence, na snídani i na kafe, ale tenhle ne. On na obrázku vypadá, ale jinak nic moc :-)).

  3. Já jsem rovněž sběratelkou, a to skoro všeho. Teda – už se snažím mírnit, něco jsem rozdala (první sbírku odznaků, první sbírku pohledů, ohromnou sbírku o fimu, divadle a herectví, sbírku písní atd.), ale něco mám zatím stále (např.obrázky ze žvýkaček) a něco stále doplňuji (sbírku písemných článků ap. o historii a literatuře atd.). Můj muž říká, že bychom měli volných x skříní a skříněk, kdybych to vše zlikvidovala.

  4. v pubertě zpravidla člověk založí několik sbírek, u mě to byla filumenie, filatelie a ještě dva obory, u nichž neznám jméno, první se týkal skladování vstupenek na nejrůznější akce, coby relikvií prvních milostných dobrodružství a citových vzplanutí obecně, no a ten druhý byl docela prozaický, skladoval jsem obaly od všeho poživatelného, co nebylo popsáno česky či slovensky, tehdy se na vesnici příliš potravin jiné než československé produkce nevyskytovalo a tak například obaly od žvýkaček nebo sýrů měly cenu zlatajakmile člověk dospěje, zjistí, že ty sbírky jsou pro každého jiného než jeho sama načisto bezcenné, a vyhodí je, někdo jen na půdu, někdo načisto, já zvolil cestu načisto, aniž bych věděl, že o třicet let později budu podobné cennosti po zemřelých otcích mé ženy a mém muset likvidovat sáma když člověk pak dospěje ještě víc a zjistí, že si z téhle poněkud pošetilé vlastnosti lidské povahy udělalo spousta lidí výnosný byznys, začne na věc nahlížet i z té komerční stránky a začne přemýšlet, kdože a pročpak přestavil na lisu na nějaký čas raznici na lisu, aby vzniklo několik kusů vadných mincí nebo známek nebo čeho, protože bezchybný kus v milionových seriích jaksi ztrácí hodnotu, žeanoovšem retropanenky, to je jiná káva, jo a Mirku, Vám nezbude než digitalizovat a digitalizovat, budete-li chtít něco ze svého archívu uchovat ještě aspoň pár let, já jsem také musel fotky mých předků, které špatně vypraný ustalovač začínal likvidovat, naskenovat a zpracovat, stejně tak video a záznamy ze staré VHS kamery, jakmile jsem pořídil harddiskový rekordér, tak jsem všechno přetáhl tam a pak už jen buď vypálit na trvanlivé (a drahé) nosiče, nebo pořídit kvalitní externí HDD, já si pořídil méně kvalitní a pořád jeho průměrná životnost bohatě přesahuje čas, který mně ještě zbývá do chvíle, kdy si všechny záznamy přehraju na obláčky a budeme si je prohlížet se svatým Petrem

  5. Vy jste Jiří expert, umíte a co neumíte, to se naučíte. To se Vám to pak digitalizuje. Jo a navíc máte trpělivost. Já mám tak nebetyčný binec ve fotkách, že to svět neviděl. Jako každý správný mlaďoch jsem kdysi také sbírala známky, abych je pak odevzdala další generaci, která s nimi naložila po svém, tedy zůstaly jen ty bezcenné :-).Mirko, pohledy se u nás tak nějak sbírajly samy, trochu jim jeden čas pomáhala Katka.Potíž je v tom, že když už máte cosi nasbírané, nebo zděděné, ať pohledy či známky, vůbec tomu nerozumíte a chtěli byste to zpeněžit, tak Vás jistojistě každý ošidí. A tak naše sbírka pohledů trůní jednak v krabicích a druhak v albumech ve skříni a dočká se asi až generace přes koleno…Jinak vstupenky z divadel, programy a vstupenky z biografů už jsem dávno vyhodila, byť mi nad tím krvácelo srdce, ale co s tím? Lkát nad tím nemá cenu a i papír se časem začne drolit. To vím podle drolících se předpisů kuchařských, vystřižených z dobových novin, nebo psaných na nekvalitním papíru. Ale ty rukou psané jsou pro mě nejcenější sbírkou…

  6. já mám svu panenku. Jmenuje se Bibinka a dostala jsem ji, když mi byl rok. Sedí vedle postele a je moc roztomilá. Ten kalendář siseženu, vidím, že je moc pěkný

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s