Úterý 22.9.2009

 

V dnešní  době fotografuje a filmuje každý, kdo má peníze na zakoupení přístroje, což má skoro každý. Digitální forma umožňuje fotky a filmy všelijak v PC upravovat a tak se lze dobrat i zdařilých záběrů i od neprofesionálů. Aby fotografie byla zajímavá, musí něco říkat. I fotka dítěte nemusí být tuctová ve stylu – koukni na mě, usměj se, nebo to pověstné – pozor vyletí ptáček. Mám ráda převážně fotografie černobílé. Zde když si fotografující pohrál se světlem a stínem, efekt byl daleko lepší než plochý záběr v barvě. Na černobílou fotku byli známí borci, jako např. Josef Sudek a František Drtikol. Asi už je nikdo nepřekoná. Marně sháním obrázek od p. Sudka focený přes zapršené sklo staré tramvaje a záda řidiče s pohledem na večerní, deštěm skrápějící pražskou ulici s pospíchajícími lidmi s deštníky i bez nich. Naprosto úžasný záběr, ač statický, přes to v pohybu, který mě oslovuje.

V těchto místech bych ráda umístila velmi hezkou a hovořící fotografii od p. Jiřího Pospíšila, ale bohužel mi zmizela. Snad mi ji pošle znovu a já ji dodatečně vystavím. Zatím tedy výřez z fota cca půlroční Katky, kterou jsem nafotila já.

Doplněno, sláva, to je ta slibovaná fotografie od p. Pospíšila…

Černobílý nebo efekt sépie lze na PC vykouzlit i z barevné fotografie, ale není to ono. Je to podobné, jako se dříve zase fotografové snažili černobílý snímek kolorovat ručně barvami.

Když se člověk pustí do vyhledávání nějakých fotografií, což mu skvěle umožňuje hlavně google.cz, s kliknutím na možnost vybrat jen obrázky, vysype se na něj takové množství, že je fotografiemi přímo zavalen. Je fajn, když si člověk do vyhledavače obrázků zadá téma. Já jsem čirou náhodou natrefila na fotografa Rudolfa Weinerta, když jsem hledala motiv s kopretinami. Už mě omrzel obrázek Václaváku na ploše a tak jsem si vzpomněla na své oblíbené kopretiny. Ze všech možných různých kopretin mě zaujal obrázek od tohoto fotografa. Jak jsem zjistila z jeho stránek, je fotograf přírody a jeho fotografie opravdu hovoří. Tuto jeho fotografii jsem si dala na plochu a pohled na ni je, jako bych seděla v trávě a přes ty kopretiny hleděla na krajinu. Krásné zaostření na traviny přesně kopíruje skutečný pohled do krajiny. Fotografie autora přírody rozhodně nejsou ploché, a alespoň ke mě, mluví. Svojí náladou, žádnou vyumělkovaností.

Tak tolik dnes o fotografiích.