Úterý 22.9.2009

 

V dnešní  době fotografuje a filmuje každý, kdo má peníze na zakoupení přístroje, což má skoro každý. Digitální forma umožňuje fotky a filmy všelijak v PC upravovat a tak se lze dobrat i zdařilých záběrů i od neprofesionálů. Aby fotografie byla zajímavá, musí něco říkat. I fotka dítěte nemusí být tuctová ve stylu – koukni na mě, usměj se, nebo to pověstné – pozor vyletí ptáček. Mám ráda převážně fotografie černobílé. Zde když si fotografující pohrál se světlem a stínem, efekt byl daleko lepší než plochý záběr v barvě. Na černobílou fotku byli známí borci, jako např. Josef Sudek a František Drtikol. Asi už je nikdo nepřekoná. Marně sháním obrázek od p. Sudka focený přes zapršené sklo staré tramvaje a záda řidiče s pohledem na večerní, deštěm skrápějící pražskou ulici s pospíchajícími lidmi s deštníky i bez nich. Naprosto úžasný záběr, ač statický, přes to v pohybu, který mě oslovuje.

V těchto místech bych ráda umístila velmi hezkou a hovořící fotografii od p. Jiřího Pospíšila, ale bohužel mi zmizela. Snad mi ji pošle znovu a já ji dodatečně vystavím. Zatím tedy výřez z fota cca půlroční Katky, kterou jsem nafotila já.

Doplněno, sláva, to je ta slibovaná fotografie od p. Pospíšila…

Černobílý nebo efekt sépie lze na PC vykouzlit i z barevné fotografie, ale není to ono. Je to podobné, jako se dříve zase fotografové snažili černobílý snímek kolorovat ručně barvami.

Když se člověk pustí do vyhledávání nějakých fotografií, což mu skvěle umožňuje hlavně google.cz, s kliknutím na možnost vybrat jen obrázky, vysype se na něj takové množství, že je fotografiemi přímo zavalen. Je fajn, když si člověk do vyhledavače obrázků zadá téma. Já jsem čirou náhodou natrefila na fotografa Rudolfa Weinerta, když jsem hledala motiv s kopretinami. Už mě omrzel obrázek Václaváku na ploše a tak jsem si vzpomněla na své oblíbené kopretiny. Ze všech možných různých kopretin mě zaujal obrázek od tohoto fotografa. Jak jsem zjistila z jeho stránek, je fotograf přírody a jeho fotografie opravdu hovoří. Tuto jeho fotografii jsem si dala na plochu a pohled na ni je, jako bych seděla v trávě a přes ty kopretiny hleděla na krajinu. Krásné zaostření na traviny přesně kopíruje skutečný pohled do krajiny. Fotografie autora přírody rozhodně nejsou ploché, a alespoň ke mě, mluví. Svojí náladou, žádnou vyumělkovaností.

Tak tolik dnes o fotografiích.

Advertisements

4 thoughts on “Úterý 22.9.2009

  1. Tak, a teď jsi mě dostala na mou parketu. Protože fotky – to je moje největší hobby. Mám spousty alb, v počítači taky, ale alba jsou alba, takže si pořád nechávám dělat fotky z těch digitálních, vkládám do alb a popisuji. Mrzí mě, že jsem si to ještě na začátku manželství nerozvrhla na víc kategorií, takže jsou tam někdy naskládané bez vazby (te´d třeba Páje dělám alba běžně, jak jdou fotografie za sebou, ale od moře a nějakých významných událostí jí dělám samostatná). Fotky miluju i na návštěvách, prohlížím a vnímám. Chodím i na výstavy a tak. Ale techniku obvykle nehodnotím, tomu nerozumím a sama mám většinu fotek asi nekvalitních, ale obsah, obsah ke mně hovoří …

  2. Ať dělám co dělám, Naďo, nejsem schopen k tomu fotografování něco zajímavého dodat. Mne to nikdy nebavilo, neměl jsem ani nikdy pořádnej foťák, a vlastně fotit mne donutila moje máti, protože psala dojemné dopisy, že když jsme tak daleko od domova, tak abych jí aspoň posílal hodně fotek a také audiokazety z dovolených a vůbec abych ji informoval o všem co se u nás děje. No a tak jsem byl dokopán proti své vůli dělat zahraničního reportéra. Teď na stará kolena teprve vidím, že to bylo dobře, protože mám alba a kazety a moje nostalgie má hody. Posílám Vám mailem jednu fotku z ostrova Ischia, kde jsem mé pětileté dcerušce Brigitce řekl pouze: "Gitti, jdi na kraj bazénu a já tě tu vyfotím pro babičku do Prahy." Prisámbohu, že jsem jí víc neřekl a přesto ona, ta pětiletá šprdlička, k mému překvapení, na to hodila "manekýnskou fintu"…

  3. rád bych poslal, ale co já vím, kterou máte na müsli? odhaduju to malou Věrušku, protože jsem z těch tisíců poměrně podařených naskenoval asi pět, slovy pět záběrů, děti mají každý své album, a k albu ještě plnou krabici volně ložených obrázků…v každé rodině je fotek jako naseto, s výjimkou těch rodin, kde není skoro nic, kde chodili do ateliéru jako za krále Dyndy, ti moudřejší to dělali tak, že si sjednali někoho šikovnějšího z přízně či známých, aby jim jejich Mařenku nebo Josífka zvěčnil u toho dortu, co stál hříšné peníze, ten z přízně nebo známý se jim tam nejdříve trošinku opil a pak jim tam udělal něco spících otlemenců, za něž se pak hluboce a od srdce styděl… mně ovšem se to nikdy nestalo;-)

  4. Díky za doplnění fota a komentář, Jiří.Mirku, Mirko a ostatní kdo budete chtít, pošlete mi Vaše fota, která považujete za Vaše exkluzivní (máte nejraději) a já udělám zase bonusový zápis do deníčku. Mirek už poslal dcerku, třeba ještě něco doplní.Taky jsem Mirko tvořila albumy, Do toho Danova jsem dokonce psala bílou pastelkou "vtipné" komentáře…Taky mě spíše zajímá děj fotky, nejsem žádný odborník …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s