Středa 23.9.2009

 

Dnes je krásný den, je škoda ho trávit u počítače, ale zapletla jsem se do diskusí na blogu Lidovek a najednou bylo poledne. Vařeno jsem měla, tak jsem diskutovala až se ze mě kouřilo. Zároveň jsem si uvědomila, že jsem zase úplně zbytečně podlehla tomuto fenoménu, že to nemá vůbec cenu a že člověku, který tvrdí, že za Husáka nebylo k dostání nic a pak to rozšíří na svobodu a podnikání, když mu napíšu, že to tak úplně nebylo, že to vidí černobíle, tak napíše, že byly fronty na chleba… a nakonec mě nazve krávou, nemá cenu cokoliv psát. Zase jsem se nechala zbytečně nachytat. Písemný projev je jeden z nejhorších, protože chybí mimika a dovysvětlení třeba v půlce věty. Pak se člověk nemůže divit, že lidi čtou i to, co tam napsáno není, ale to co si myslí. Zase jsem poučená a tak to snad chvilku vydržím bez diskuse, jenom těch pochvalných komentářů se nevzdám.

Další diskutující použila argument, že kdyby tenkrát… a tak jsem si vzpomněla jek je kdyby ošidné. Kdysi jsem přemýšlela, kdyby zde nebyl takový režim, zda bych šla na průmku do Mejta, zda bych se vůbec setkala s mým mužem a kdo ví co bych vůbec dělala. Kdybychom se s mužem sešli, tak jestli bychom měli svoji stavební firmu a já tam v ní dělala paní účetní, či podobnou činnost, jak by to asi vypadalo.

A ejhle. Ta doba nastala a tady se projevilo, že jsme byli nemluvňata v podnikání, že můj muž nebyl vůbec k podnikání předurčen, je přímý, nezáludný, pravdomluvný a naivní přesně jako Vinnetou nebo Mirek Dušín, což by určitě vyšlo najevo, kdybychom žili v době nepřestřihnuté jiným režimem. Znali bychom podmínky a svět podnikání od mala, takže bychom se určitě do podnikání vůbec nepustili. Mluvím v množném čísle,  já jsem však nepodnikala, byla  jsem vždy zaměstnanec, ale mužovo podnikání se mě samozřejmě dotýkalo. Nastala hurá doba, každý kdo se uměl podepsat na živnostenský list si myslel, že podnikání je stupeň ke zbohatnutí a taky to, že co na tom je, že on to umí. Jenže co si hned tak každý podnikatel neuvědomil, že mimo znalosti ve své profesi, i když byly na dost vysoké úrovni, musel mít také určité podnikatelské buňky. Takový podnikatel musí mít odhad na lidi, umět se učit novým zákonům a podnikatelskému zázemí a hlavně nesmí hned každému věřit. A tak to dopadlo jak to dopadlo. Můj muž brzy naletěl jedné jisté osobě, která mu nevyplatila slíbené peníze za práci a materiál, a tím pádem ani on nemohl dostát všem svým závazkům. Písemnou smlouvu s tím člověkem neměl, dal jen na sliby. Ta rána byla tak veliká, že s podnikáním nepřežil, i když se o nějakou záchranu pokoušel, udělal další chyby, navíc dostal infarkt, vše se vezlo a už se nevzpamatoval…

A tak jsme si vyzkoušeli to kdyby…