Neděle 27.9.2009

 

Počasí je přesně takové, jaké svědčí mé generační skupině. Je krásně, slunce svítí, není vedro, šup na výlety nebo alespoň na procházky. Babí léto v plném proudu.

Včera jsem si uvědomila, že ta Kristýna je už opravdu  velká slečna, když se včera večer mihla kolem mě s drobnou poznámkou – ahoj, jdu na diskotéku. V tu ránu se z mých úst spustil vodopád otázek – kam, s kým, kdy se vrátí, jestli pro ni někdo pojede… Nějak jsem si neuvědomila, že má své rodiče, že já mám jen říct, tak se hezky bav. 

Vzpomněla jsem si, jak jsme to prožívali s její matkou. Já jsem to měla o moc jednodušší, protože v protější ulici  bydlelo pár kluků, podobného věku jako Katka, kteří se s ní kamarádili. Vždycky když pro ni přišli, že jdou na diskotéku, měla jsem k nim řeč, že jim ji svěřuji do opatrování, že na ně spoléhám, hlavně pak jsem hovořila ke Standovi, milému, kudrnatému klukovi s velkýma veselýma očima, že zejména k němu mám velkou důvěru. Kluci nikdy nezklamali, Katku vždy v pořádku dovedli domů. Jak Katka mládla a chodila do vyšších ročníků zdrávky, parta se postupně rozpadala. Jednoho krásného dne potkala Katka Standu a ten ji vyprávěl, že je nemocný, že mu je stále zle. Popsal své příznaky a zároveň si stěžoval na obvodní doktorku, že mu nevěří, že si myslí, že se chce ulejt z práce. Je to k nevíře, ale je pravda, že na rozdíl od paní doktorky Katka, studentka zdravotní školy poznala, že je Standa vážně nemocný, nemohl sklonit hlavu na prsa, což je příznak onemocnění meningitidou. Poradila mu kam má jít, aby mu pomohli.

Dlouho pak Standu neviděla, až zase po čase, to už to s ním nevypadalo dobře, ale bojoval a doktoři, kteří se o něj starali, dělali všechno možné, aby ho udržovali v co nejlepší kondici, dostalo se mu špičkové péče, Standa totiž onemocněl roztroušenou sklerózou. Myslíme si, že zásluhou špatné diagnózy paní doktorky, tedy lépe řečeno, zanedbanou diagnózou. Standa svůj život vedl jako bojovník s nepříznivým osudem, dokonce si našel dívku, se kterou se oženil, odstěhovali se z Prahy a má s ní dvě děti. S Katkou si občas psali pohledy k svátkům a když Standa přijel do Prahy, vždycky za Katkou zašel na návštěvu. Jeho zdravotní stav ho však rok co rok stále více zrazuje a tak už bez vozíku nemůže být. Vždycky když jsem ho dříve potkala, jak jde špatnou chůzí a jeho veselý obličej se změnil, bylo mi ho moc líto. Katčin bodygard …

Nastává období, kdy se budu děsit, až někam ta Kristýna zase pomašíruje na zábavu. Už to jiný se mnou nebude…

Reklamy

5 thoughts on “Neděle 27.9.2009

  1. Tak to znám moc dobře. Před lety jsem chodila vyzvedávat někde Petru, když nebyl po ruce nějaký kluk. Teď chodím zcela pravidelně naproti Páje s Míšou, když jde z diskotéky. On už to pozná, jak mám telefon, začne se dobývat ke dveřím. včera mi Pája zavolal, že se ještě proti původní domluvě o půl hoďky zdrží a on nechtěl rozumět. Volala to dřív, zda tedy smí; nakonec ale zavolala ještě dříve, než byl původní termín a šli jsme pro ni. Nechci být za starou opatrnickou mámu, ale je to pro mě opravdu těžší, než "zamlada" s Petrou.

  2. Maminky se holt starají o dcerušky, to bych dovedl pochopit, ale když se mi jednou stalo (bylo mi 30), že na mne máti čekala v noční košili před barákem v 11 hodin: "Kde jsi tak dlouho, já nemohu spát!" Tak jsem vypěnil, udělal kravál, řekl jí, že už nejsem baby, a že nesmí ponocovat, protože příště třeba nepřijdu celou noc a nic se neděje. Navíc ten den jsem byl na návštěvě v rodině mé sestřenice a ona o tom věděla. Ten kravál ale pomohl – od té doby mne konečně přestala hlídat a spala jako dudek…

  3. Mirku, to jste mě pobavil, že ve 30 maminka kvůli Vám ponocovala, to už jste musel být ženatý ne? Ale dovedu její starost pochopit, co když měla nějaké tušení, to já mám skoro pořád…

  4. Ach Naďo, to je moc smutné, chudák kluk. Ta doktorka by patřila před soud, to vím i já, že když nejde ohnout krk, tak je to buď meningitida nebo tetanus. Můj syn Kuba měl v sedmé třídě klíště, bolela ho hlava, měl teplotu a nemohl ohnout hlavu. Mazali jsme na dětské, tam mi doktorka řekla, že to nic není, ale já trvala na neurtologickém vyšetření. Odjeli jsme do jiné nemocnice pod Petřín a tam jsem s ním šla rovnou na neurologii. No a co myslíš…meningitida, sice v počátečním stádiu, ale stejně byl na JIP na kapačkách tři dny a pan doktor mě moc chválil, že jsem přišla tak brzo a nedala se odbýt. Jojo, někdy by člověk brečel…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s