Čtvrtek 1.10.2009

 

To se mi zase něco povedlo. Kristýna přišla ze školy a dala mi zásadní otázku: “Babičko, jaká si myslíš je ve Francii měna?” Co mě zkoušíš, říkám já, když jsem Ti včera dala 20 €, tak asi eura ne?

Včera navečer odjížděla Kristýna na výlet ze školou do Paříže a já jsem jí chtěla den před odjezdem vylepšit kapesné, takže jsem sáhla do “štrozoku” a věnovala jsem jí ten obnos, aby se poměla. Ještěže ve škole probírala svoji finanční situaci s kamarádkami a Ty ji upozornily, že si jenom myslí, že drží v ruce Eura, ale ve skutečnosti, že jsou to Kuny. No téda, hezky jsem se přehlédla, ale ani ona si toho nevšimla, ačkoliv obojí měnu samozřejmě zná. Při představě, jak v Paříži suverénně platí Kunama jsme se hezky zasmály. Vůbec jsem si nevzpomněla, že nám tento obnos, který jsme plánovali na kafe při jízdě zpět z Chorvatska zbyl, protože jsme nakonec stavěli až v Rakousku. Chybku jsem napravila a Kristýna do Paříže odfičela.  S místem odjezdu to  bylo taky dobré. Odkud jedete – dím já, z ulice Boženy Němcové – dí ona. Přemýšlím a nemůžu si uvědomit, kde je ulice autorky Babičky. Ptám se tedy, kde to je? Nevím, odpoví mi Kristýna v pohodě, má na to přeci lidi, však to táta s autem najde, tak co by si s tím lámala hlavu…  Nedá mi to a pátrám na internetové mapě.  No jasně, ulice je přesně za rohem jejich školy…

Naše expertka odjela poprvé bez rodiny do zahraničí. Program mají našlapaný, tak dostala mnoho rad. Jednou z nejdůležitějších je rada dědy. “Koukej si nabít foťák, nabíječku nezapomeň doma a všechno foť, jako Japonci, Ti na zájezdech fotí úplně všechno a teprve doma v klidu své zážitky prožívají.”   

Nevím, nevím jak to všechno dopadne. Doufám, že se naše studentka vrátí alespoň s polovinou věcí co měla s sebou, je totiž většinou hlavou v oblacích…

Nikdo by nevěřil, že je možné si splést tyto bankovky. No vida, a já ano.