Neděle 4.10.2009

Hola hola, podzim volá. Začíná doba křečková. Kdo má sklep, ten ho plní. Brambory, cibule, zelí, jablka, možná i hrušky, nakládané okurky, houby, to vše poskládá ke kompotům a rajčatovým protlakům, švestkovým povidlům, džemům a jiným domácím zavářkám. V zimě jako když to najde, však se říká, brambory a zelé, živobytí celé. Dnes máme sklep o velikosti pánského kapesníku, tedy toho látkového, který dosud u pánské části naší domácnosti přetrvává, ačkoliv se pilně snažím o papírovou převýchovu.

Tak ten sklep. Brambory jsou na cestě, přikoupí se cibule, jedna sklenice se švestkovými povidly vyrobenými poprvé v životě podomácky. Našla jsem na internetu recept na švestky v troubě bez míchání. Vyšlo to, povidla jak od babičky, tedy od mojí babičky, která je ale čmudila na plotně celý den a musela u nich vystát ďůlek, jak je stále míchala. Pár skleniček hub v octě od naší, za rok devadesátileté tchýně, a to bude tak všechno, co budeme mít k zimnímu spánku. Každoroční ukládku brambor do sklípku provází rituál – ten den se k večeři peče bramborák. Už se na něj těším, jen co ty brambory přivezeme…

Nejen jídlem živ je člověk. Je čas prozkoumat vánoční představení v divadlech. Roky je to naše zvyklost. Vloni jsme pauzírovaly (my děvy), protože už pomalu není z čeho vybírat, i divadelní hvězdy se nám ztrácí v hereckém nebi . Je čím dál méně hvězd, které by zářily jako ty dříve zářící…

Zažila jsem kácejícího se baletícího prince, úzkostný pocit z očekávání, kdy si tančící diva šlápne na předlouhý háv, jednu dobrou mladou herečku jak si neustále hrnula pramen vlasů za ucho, což ve mě vyvolávalo nutkavý pocit vzít sponku a neposlušný pramen jít zasponkovat. Jen absence sponky zastavila můj vstup na jeviště…

Zjistila jsem, že jsem za svůj život viděla nejčastěji balet Labutí jezero a že ho pamatuji ještě v nastudování s paní Naděždou Hajdašovou a Miroslavem Kůrou. S holkama jsme zažily různá představení činohry, všech možných baletů, zatím vítězí nastudování Louskáčka, které jsme viděly asi před pěti lety, v hlavní roli… no a teď si nevzpomenu kdo tak skvěle tančil hlavní postavy – Marie a Louskáčka. Nakonec ve svém věku už na to mám právo. Z oper jsme s Kristýnou viděly jen Rusalku, nevím proč, ale k Prodané nevěstě nějak nemám vztah a na rozdíl od své dcery, k operám vůbec…

V divadle mi také vadí obecenstvo, které na představení přijde oblečené jako do biografu, asi jsem už úplně staromódní, protože jsem se na jednom velkém blogu  dozvěděla, že je to normální, že je přežitek se do divadla nějak zvláště strojit, protože do divadla se jde kdy to koho napadne, inu jak říkám já, jako do biografu. Tak to pro mě není. Zážitek s živým představením musím prožít všemi smysly. Oko (divadelní prostředí, scéna, herec, i obecenstvo), sluch (krásný zvuk hercova hlasu, obsah jeho slov a hudba), chuť (bonbony), vůně (dobrý parfém, i vůně divadla), hmat (plyšová křesla, křídový papír programu), to všechno zanechává konečný dojem z návštěvy divadla, z představení, které je neopakovatelné, působící jen ten večer, protože určitě žádné představení není stejné. 

Ano, tak nějak, tedy podle mě…

Advertisements

11 thoughts on “Neděle 4.10.2009

  1. K tomu divadlu, malá noticka: V současné době je podle mého vkusu nejkvalitnější herečka na úrovni Dany Medřické – Eliška Balzerová. V takové hře pro jednu osobu, kdy to sama táhne dvě hodiny, je prostě nepřekonatelná, mám na mysli "Můj báječný rozvod" od Geraldine Aron, nebo od Esther Vilarové "Čaj u královny", kde sice není úplně sama, ale ostatní tři herci jí jen sekundují, (bylo to včera večer na ČT2)…

  2. Ano Mirku, Eliška Balzerová je velmi dobrá, vynikající ve Vámi zmiňované hře "Můj báječný rozvod" (viděla jsem v televizi). V divadle na Fidlovačce jsme ji s Kristýnou viděli na Fidlovačce ve hře "Blboun", taky vynikající a to naprosto!!!, doporučuji celou hru k vidění, ale vůbec se mi nelíbila Vámi zmiňovaná hra "Čaj u královny". Byli jsme s mužem kdysi na premiéře na Fidlovačce a o přestávce jsme odešli. Nedalo se. Přemýšlela jsem proč se nám to tak moc nelíbilo, když to bylo postaveno na jejím hereckém umění a přišla jsem na dva důvody. Za 1. mimo E.B. sekundující herečce, která se mi líbila, byli pánové velice nevýrazní a nudní. Za 2. Možná i hra jako taková mi nepřipadal dobrá (obsah). Celá hra (tedy ta polovina) byla (pro nás) nudná…Přesto všechno, že Eliška Balzerová je výborná herečka, k Daně Medřické bych ji nepřirovnávala, ale to je to, že každý máme jiný názor.

  3. pan spisovatel Ladislav Pecháček kdesi napsal, že přijímat myšlenky, umění a krásu prostřednictvím televize, je jako poslouchat Devátou po telefonuvíc není co dodat…

  4. Jiří, něco na tom bude, ale zase v televizi máte možnost vidět herecké umění z blízka – mimiku herce, což z 12 řady asi nevidíte…

  5. no jo, to je fakt, ale já u nás ve Slováckém sedával uprostřed první řady a začasté jsem vstupoval do děje, například když nechtěl chytit zapalovač, a když jsem jednou odešel v první přestávce do klubu a už se nevrátil, protože jsem už měl slinu, tak se všichni herci hned slétali kolem a chtěli slyšet lži, tak jsem jim posloužilod doby, kdy tam začali kolem mě sedávat lidé, s nimž bych si ruku nepodal, přestal jsem chodit do divadla a zase jsem musel lhát, vidíte, to jedna z výhod velkých měst, netušíte, co za svině sedí kolem vás a vy se s nimi bavíte o autorech a hercích jakoby se nechumelilo

  6. No, jelikož nevydržím dlouho sedět, tak už divadlo nenavštěvuji. Přesněji – tak jednou za rok, možná za dva. A na baletu jsem byla asi jednou za život, to před Tebou smekám. Oper jsem viděla o trochu víc, Prodanku mám ráda.Ale – našla jsem si v článku takovou blbinku, která mě přinutila se ozvat. ty kapesníčky. Já vím, že hygienické jsou ty papírové, ale já raději ty látkové (navíc to pokládám za ekologičtější) a rodinu naopak nutím, aby užívali víc ty látkové (a oni mě zase naopak neposlouchají a tudíž používají papírové).

  7. Jiří, já se v divadle mimo rodiny nebavím s nikým .-)) a to má své výhody, jak správně píšete… Před několika lety jsme s mužem viděli na Hradě Krále Leara a Janem Třískou v hl. roli (Shakespearovské slavnosti), seděli jsme v 2. řadě byl to tak úžasný zážitek, který bych někde z 5, řady nepoznala…Mirko, ekologické mi to moc nepřipadne. Kapesníky se musí vyvářet – spotřeba elektriky a prášků. také se musí žehlit, spotřeba elektriky a času (jeden člověk řekl, že nechápe lidi co si s sebou nosí své nudle :-))). Papírové kapesníčky sice navyšují odpad, ale myslím si, že jsou z ekologického materiálu… Balet je u nás v dámské části milován,. Do baletu jsem chodila já i Katka, měla chodit i Karolína, ale bohužel – nechce. Teď doufáme v tu nejmenší – Natálku :-)), ta by se na to šikla moc, ale rodiče nejeví snahu…

  8. Jiří má pravdu, co jsem viděla v televizi a zároveň v divadle, to prostě bylo nebe a dudy. Ale jinak máš pravdu i ty, Naďo, divadlo je zážitek a člověk tam nemá chdit jen tak, jako do kina. Pořád je to jiný svět a aspoň někdy bychom se měli snažit být jiní, lepší, slavnostnější…

  9. milé dámy, vím přece, o čem mluvím, z divadelního klubu jsem se po premiérách vracíval někdy i po poledni, jenže pak přišla revoluce, s ní snobské partičky obchodníků s kdečím, co musí být viděni za každou cenu, ti mí milovaní všichni dobří známí herci, dobří chlapi a skvělé baby, co se nezalekli komunistů a posílali je do hájíčka zeleného, najednou začali provozovat rektální alpinizmus právě těm nejodpornějším skřetům, co se v rolích mecenášů dnes tak našli…a pak ti lokální funkcionáři, kteří do divadla tentokrát nešli a uraženě do místního plátku pronesli, že už na ně zase nezbyl volňásek, a ti místní nabobové, rozdávající kolem sebe šeky všude, kde svítí kontrolní žárovka kamery, namísto aby úpěli v žalářích, jsou solí tohoto národa, v němž prezident nerozezná čisté a špinavé peníze, to jest nerozezná slušného člověka a mrchu zlodějskou, natož aby rozlišil tak drobné nuance lidského chování, jako je obyčejná etická abeceda, totiž rozdíl mezi trestným a trestuhodnýma představte si, že principál zatrhl technikářům, těm, co milují divadlo nejvíce, protože za ty peníze by to nikdo nedělal, přístup do klubu po premiérách, aby zbylo místo pro ty shora jmenované zločince, bylo mně převelice stydno za ně, umělce s ušpiněnýma rukama a duší, a pro tohle všechno, co jsem tam měl na očích, jsem přestal chodit do našeho dost dobrého divadla…všechno zlé je však pro něco dobré, když se někdy potkáme s těmi starými psy, oni se nemusí stydět přede mnou za to, co říkali a dělali, protože jsem u toho už nebyl, a tak si sehráváme etudku na téma potkali se u Kolína, přehráváme jako bejci a je nám u toho sentimentálně krasopisně, protože oba víme, že ten krásný čas je dávno pryč a nikdy se už nevrátí, smutné a sladké, protože už nás nikam neštvou naše zběsilé šťávy, už plyneme jako vody Léthé, jen Chárón naši hladinu svými vesly přehrnuje, aby nezplesnivěla, příjemné chvíle stárnutí, už vše víme a netřeba už se nad tím čílit…

  10. … no a na konci jsem vydechla, ách, jak hezky jste zakončil své povídání…a ještě dodám k tomu začátku a prostředku – jo doba ledová, je doba ledová…víte, Jiří?

  11. Vy tady takové důležité hovory – a já o kapesníku. Ale když já si, Na´do, myslím, že to praní maličkého kapesníku nedělám denně nebo jen jeho, takže se ta energie atd. rozloží na minimum. Prostě – mám za to, že papírové kapesníčky a pleny na jedno použití (krom případů, kdy je to naopak žádoucí – třeba staří lidé nepohybliví) nesjou k přírodě ani trošku šetrné.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s