Pondělí 5.10.2009

 

Včera v poledne se vrátila rozesmátá Kristýna z Paříže, rozdala své dárečky, zalehla do postele a spala až do večera. Největší radost z dárečku měl děda, který dostal bílé tričko s nápisem I (love) – vymalované červené srdce – Paris. Hned přemýšlel, zda by si ho neměl dnes vzít do nemocnice na operaci šedého zákalu, ale pak se umoudřil. Večer nám Kristýna ve svém note booku předvedla pařížské fotografie, ale to už se trochu mračila, protože jsme nepochopili její umělecké oko, což jsme dávali hlasitě najevo, ale některé fotky byly dělané pro ty přízemní a tak jsme se přeci jen Paříží pokochali.

Ráno odvezla Katka dědu na tu operaci a tak teď trnu až se vrátí, a pohlédne na mě nezakaleným zrakem, zda se mu nebudu muset představit a zda se nezačne nahlas divit, kam se poděla jeho vcelku pohledná žena. Jo, jo, čas jí odevlál…

Kristýna má večer taneční, je to už druhá hodina. Užily jsme si nervů při nakupování šatů, protože jen ona ví co se nosí, my jsme úplně de mode a s Katkou bychom ji nacpaly do nemožných šatů, jak se také samozřejmě stalo Než si vyzkoušela námi vybrané šaty, dalo to velké přesvědčování. Jedny, které se nám moc, moc líbily jsme jí vnutily, jsem zvědavá, jestli si je na sebe vůbec někdy vezme. Ostatní modely si postupně vybrala sama, to už jsem účast na nákupních nájezdech odmítala. Skřípala jsem zubama a říkala si, že má Katka svatou trpělivost, to kdyby ona kdysi předváděla mně, tak bych z krámu odešla a bylo by po nakupování… Ono je ale také rozdíl, jestli se vybírá z pár kousků a nebo stovek šatů, je to sice úžasná vymoženost, ale na mě už to není. Bolí mně záda, posedávám po lavičkách a těším se domů. Jo taneční. Na první hodině se učily asi tři tance, které se jí do dnešní hodiny popletly. To my jsme brali hezky jeden po druhém a krásně jsme ho za tu hodinu vypilovali.

Ďjó taneční….

Toto nejsou mé taneční, já z nich žádné foto nemám…