Úterý 6.10.2009

 

Dnes odpoledne mě čeká hloubkovější úklid než je tzv. náměstí, tedy co je vidět. Lednička už vypadá jako vlastní sestra bezdomovce a ani mikrovlnka a pečící trouba se nemůže pyšnit zrovna nejčistším interiérem. Sice se v takových pracích nevyžívám zrovna s velkou chutí, ale někdy holt není zbytí. Hlavně, že jsem ze své domácnosti vystrnadila nenáviděné žehlení. Sušit a skládat prádlo umím  tak, že nikdo nepozná, že na ně žehličkou nebylo sáhnuto.

Všichni odešli tam, kam je jejich povinnost podle věku a zařazení nutí, takže jsem doma sama, jen s naší chlupatou neposluchou, která má nemožné zvyky. Usalaší se vždycky v ta místa, aby co nejvíce překážela. Jako teď, co píši tyto řádky, navalila se mi za židli, dává o sobě vědět, že chce ven na každodenní procházku, takže vstávání bude pro mě zase napínavé. A to nemluvím o tom, když nesu polévku na stůl a musím ji překračovat (Elu samozřejmě), protože zásadně zaléhá průchozí zóny. Jen velmi výjimečně se mi stane, že zůstanu doma sama, protože náš dům je plný lidí všech možných věkových kategorií, mimo mimin. Kdysi, jako malá holka jsem převelice trpěla samotou, později, kdy se lítalo venku to bylo lepší. Děti ulice – bezvadných her a kamarádství…

Člověk vždycky nemá co by chtěl. Dnes si chvilku samoty vychutnám, ale nerada bych se dožila osamění. To je smutný osud některých starých lidí, jejichž existencí vymírá rod a jiných příbuzných nemaje, nebo je druhým na obtíž a nemají potřebu ho navštěvovat. Většinou si za to, jak žijí ve stáří mohou sami staří, protože jak se ke světu a svým bližním chovali,  tak jim svět a bližní na stará kolena odplácí. Pravidlem to rozhodně není, jako i jiné, tzv. křehké vztahy. Neumím si představit samu sebe, jak sedím v domově důchodců nad fotografiemi svých drahých a jejich návštěv se dočkám jen v den výplaty důchodu. Vždycky mi takové příběhy publikované v televizních hrách připadají jako Sci-fi, i když je v reálu nevylučuji. Život je někdy pěkný prevít.

Tak do práce, do práce, žádný mudrování…

Aby nedošlo k omylu, to nejsem já .-))