Úterý 6.10.2009

 

Dnes odpoledne mě čeká hloubkovější úklid než je tzv. náměstí, tedy co je vidět. Lednička už vypadá jako vlastní sestra bezdomovce a ani mikrovlnka a pečící trouba se nemůže pyšnit zrovna nejčistším interiérem. Sice se v takových pracích nevyžívám zrovna s velkou chutí, ale někdy holt není zbytí. Hlavně, že jsem ze své domácnosti vystrnadila nenáviděné žehlení. Sušit a skládat prádlo umím  tak, že nikdo nepozná, že na ně žehličkou nebylo sáhnuto.

Všichni odešli tam, kam je jejich povinnost podle věku a zařazení nutí, takže jsem doma sama, jen s naší chlupatou neposluchou, která má nemožné zvyky. Usalaší se vždycky v ta místa, aby co nejvíce překážela. Jako teď, co píši tyto řádky, navalila se mi za židli, dává o sobě vědět, že chce ven na každodenní procházku, takže vstávání bude pro mě zase napínavé. A to nemluvím o tom, když nesu polévku na stůl a musím ji překračovat (Elu samozřejmě), protože zásadně zaléhá průchozí zóny. Jen velmi výjimečně se mi stane, že zůstanu doma sama, protože náš dům je plný lidí všech možných věkových kategorií, mimo mimin. Kdysi, jako malá holka jsem převelice trpěla samotou, později, kdy se lítalo venku to bylo lepší. Děti ulice – bezvadných her a kamarádství…

Člověk vždycky nemá co by chtěl. Dnes si chvilku samoty vychutnám, ale nerada bych se dožila osamění. To je smutný osud některých starých lidí, jejichž existencí vymírá rod a jiných příbuzných nemaje, nebo je druhým na obtíž a nemají potřebu ho navštěvovat. Většinou si za to, jak žijí ve stáří mohou sami staří, protože jak se ke světu a svým bližním chovali,  tak jim svět a bližní na stará kolena odplácí. Pravidlem to rozhodně není, jako i jiné, tzv. křehké vztahy. Neumím si představit samu sebe, jak sedím v domově důchodců nad fotografiemi svých drahých a jejich návštěv se dočkám jen v den výplaty důchodu. Vždycky mi takové příběhy publikované v televizních hrách připadají jako Sci-fi, i když je v reálu nevylučuji. Život je někdy pěkný prevít.

Tak do práce, do práce, žádný mudrování…

Aby nedošlo k omylu, to nejsem já .-))

Reklamy

9 thoughts on “Úterý 6.10.2009

  1. 14 dní mého osamění (slamáctví) skončilo a dnes jsme si se ženou vyjeli, abychom spojili příjemné s užitečným. Tedy jednak bylo třeba doplnit zásoby poživatin, dále jsem chtěl dát svůj malířský výtvor zarámovat a manželka, která se za cestu na Moravu a zpět naučila (bravurně) ovládat navigaci, mi to předvedla in natura tak, že jsem to i já pochopil. Při té příležitosti jsem si v obch. domě Chodov dal výborné kafčo a ještě výbornější dort, zvaný belgický. Doporučuji!

  2. Tak nejdřív děkuji za informaci o foto i dodatečnou o předchozí fotce. Připadají mi tam všichni nějací starší, ale taky jim bylo patnáct, šestnáct, ne? Tvůj muž = fešák. Co jeho operace? Máš info? A taky myslím na Zuzanu, jak se kurýruje. A s tím úklidem to mám podobně jako ty, s tím žehlením ještě bohužel ne (hlavně mám vždy koš manželových košil, ach jo, ti manažeři …).

  3. No Mirku, díky za tip, až se dostanu na Chodov, tak dortík prubnu. Navigace je fajn, ale neměla jsem příležitost jí sama velet, tak v té elektronice toho umíte zas víc než já.Mirko, mně ta generace taky připadá vzhledově starší než ta dnešní, ale možná to dělala ta móda a účesy. Dnes jsme přijely s Katkou z nemocnice, oko zalepené, ale náladu měl muž docela dobrou. Zítra ho mají pustit domů, není to tak složitá operace. zuzka je už snad lepší…

  4. No, je to tak napůl, s tím mým zdravím, ale když čtu, jaké máte o mě, holky, starosti, hned je mi líp. Dneska šla do světa naše malá Mindička, moc brečela, nechtělo se jí…a Micinka je sama, pořád si s ní hraju. nejlepší je naše Beruška, ta k ní vyskočila na gauč a nechala si od ní cuchat kožich…je fakt skvělá, naše Berča! Jinak mně se rozbila lednice a tudíž byl vyřešen problém s úlidem…ale nedoporučuju, stálo nás to bratru 11 tisíc…a Mirek prostě umí žít! Ten určitě neřeší špinavou lednici a nevyžehlené prádlo!

  5. Blanko, musím si to nechat projít hlavou, ono oboje nestojí za nic. Ráda jsem se znovu podívala na vzácné reklamy…Zuzko, viď, taky bych se chtěla mít alespoň 5 min jako Mirek…

  6. Blanko, také jsem se podívala na reklamy, chtěla jsem i něco připsat, ale zase jsem ztratila heslo či co, prostě tam zase neumím napsat (na Sme). Byla to dobrá práce, to připomenutí.

  7. Naďo a Zuzanko, rozesmály jste mne. Já, že si žiju? Měly byste vidět, jak jsem se musel otáčet, když jsem tady (coby slamák) hostil kolegu Janýda a kamarádky Mulišku a Olinku. Nejdříve to všechno obtelefonovat, každý z nich bydlí v jiném městě a každý má jindy čas, až konečně vyšlo jedno datum, vynucené Janýdem, jako společný jmenovatel, zrovna když byla má žínka na Moravě, takže nákupy a vaření vyšly na mne. Udělal jsem (taky co jiného) szegedýnský guláš a studený imbis (na pak), knedlíky zmražené byly doma, víno a pivo taky. Nejvíc jsem se ale nakrkl, když příchozí Janýd mě napadl, že tak blbý datum jsem si snad vymyslel jemu naschvál, protože byl ten den v televizi nějaký fotbal, který si nemůže nechat ujít a klidně se celý večer u nás na tu debilitu koukal. Zbylo na mně tedy bavit dámy, což mi až tak vůbec nevadilo, ale host, který se přijde najíst a napít a pak si sedne k televizi, je podle mne na zabití…

  8. Máte pravdu Mirku, host byl na zabití, kór když si datum stanovil sám, ale Vy jste si to s dámami vynahradil… :-))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s