Čtvrtek 8.10.2009

 

V pomatení smyslů jsme si asi před pěti lety koupili a slavnostně osadili místo sprchového koutu vanu. No, vanu, spíše dětskou vanu. Z nás dvou, myslím si, že jsem já ta rozumnější, ale asi tak, že oba dva jdeme životem s hlavou v oblacích, jen já občas musím sestoupit na zem. Přičítám to mateřskému pudu, kdy normální matka musí mít v klíčových momentech přeci jen nějaký rozum, kdežto otec může v těch oblacích setrvávat dle své libosti. Někdy to s tím sestupováním nestíhám, protože svého muže patřičně rozmazluju. Jak se to projevuje konkrétně? Inu tak, že když si vymyslí nějakou blbost, tak já ji často odsouhlasím. Jako s tou vanou. Do naší minikoupelny se normální vana nevejde ani kdybych si jí moc přála, jakože jsem si ji nepřála vůbec v žádném rozměru, takže se pořídila vana nejmenších existujících rozměrů, výrobou zřejmě přizpůsobená poptávce vietnamských spoluobčanů.

Se sprcháčem jsem byla vždycky moc spokojená. Jednak proto, že mi i vana klasických rozměrů v koupelně v patře byla dost těsná, takže se mi vždy připomněl Archimédův zákon a také proto, že máčení v teplé vodě už pro mě ztratilo ten půvab. Hygienu ve sprchovém koutě považuji za elitní. Ajta, krajta, zase jsem moc užvaněná. Tak k té vaně. Samozřejmě se ukázalo, že klasické koupání v ní je milé jen pro naše vnučky, pro nás vana stejně sloužila jako sprcháč, jen s tím rozdílem, že byl čím dál složitější vlez i výlez. I autor vanové myšlenky připouštěl, že to opravdu není to co si tak hezky představoval, ale výměna vany za sprcháč nebyla v ročním rozpočtu, krize se ze světa rozšířila i k nám domů, a tak jsme dvakrát denně tělocvičili klouby.

A tady přichází chvála reklamy. Po cestě z obchodu jsme u silnice zahlédli bilboard s fotografií sprchového koutu s cenou, že nám spadla brada. Ten musíme mít. Pneumatiky zaskřípaly, jak jsme prudce změnili směr a šupajdili jsme do OBI. Poslední a jediný kousek, který jsme uchvátili, jsme dokázali vecpat do auta, které nemá páté dveře, ale jen kufr, já seděla namáčknutá na přední sklo v prostoru o velikosti kouzelnické truhly pro noření mečů kolem těla kouzelnického partnera, ale co by člověk pro tak výhodný kup neudělal. Tak abych to zkrátila. Od slavnostního otevření nového sprchového koutu chodím kolem vyhozené vany na terase a nevím co s ní. Děsně mě štve, kdykoliv na ní pohlédnu, jako třeba před chvílí. Kam s ní? 

Nechcete vanu? Je akrylátová, jako nová a ve fantastické slevě!