Pátek 9.10.2009

 

Nevím, jak které cizí jazyky umožňují různý výklad napsaného, či právní normou předepsaného ustanovení pro své obyvatele, protože ty cizí jazyky jsou pro mě stále cizí a už to takto zůstane. Má hlava není včelín, ani nešlape jako švýcarské hodinky, má hlava je k cizím jazykům  už imunní.

Zato čeština, ten přebohatý jazyk mě nikdy nepřestane překvapovat, ještě štěstí, že není světový. Svět by už byl určitě vzhůru nohama. Nabízí tolik možností jak ohýbat slovíčka, že i pro tuto ekvilibristiku se ustálilo hezké české slovo – slovíčkaření. I takový soud je možné vyhrát na základě ohnutí slůvka, které změní výklad celé věty. Se spravedlností to má pak jen těžko co do činění.

Na příklad takoví zákonodárci mnohdy vytvoří v jedné větě takový shluk slov, že jim pak nerozumí ani oni sami a pak se předhánějí v jejím výkladu, jak se musí na takovou větu, potažmo celý paragraf nahlížet. Často je výklad, či dodatek k zákonu, doplňující ten původní obsáhlejší, košatější a ještě zamotanější. Pak s tím má honičku i Ústavní soud.

Jak se maskují úplatky? Třeba těch 5 českých na stole? Každý ví. Že to bude brnkačka nasvědčoval už vyplazený jazyk na kameru. Nebo takoví kapříci…

Jak se to rychle naučili podnikatelé? Taková fiktivní smlouva o zprostředkování zamázne kde co. Jen hlupák platí daně, my chytří pak akorát voláme, že důchodci a sociální výdaje zadlužují stát, chudáci naše děti a děti těch dětí, kteří budou muset ty státní dluhy za nezodpovědné důchodce, platit. Směle tvrdím, že nejen že stát daně neumí vybrat, ale ona není vůle je vybrat. Stačí nahlédnout do daňových zákonů a na obě strany daňového hřiště. Za stát kopou převážně dámy s ekonomickým vzděláním a různého věku a za podnikatele úzce specializovaní daňoví poradci a právníci…

Jak se projevuje okřídlené heslo, co není zákonem zakázáno, je dovoleno, v praxi? Například televize mají zákonem, a pod pokutou danou povinnost dodržet časový limit pro reklamu. Jistě, jinak bychom se dočkali jen jejich vysílání, tak alespoň, že tak. Jak jen to obejít, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Geniální nápad. Přiřadíme reklamu (několik reklam) přímo k pořadu a řekneme k tomu, že je (jsou) to sponzor pořadu. A jucharajdá, natlačíme těch reklam do vysílání víc, jenom budou v jiném kabátku. Jak jednoduché a při tom geniální. Takových obchvatů by se dalo najít víc.

I občané v obyčejném životě umí vymýšlet obezličky. Pamatuji ze své praxe produkční na Výstavišti, že jsem pro jednu cizí firmu písemně objednala vybavení  výstavní místnosti pro odbornou přednášku u firmy, která tento písemný požadavek měla zajistit. Velice jednoduše. Měla dodat židle, pultík atd. podle mého rozpisu. V dne “D” jsme pře začátkem přednášky přišli se zástupcem cizí firmy do objednané místnosti a nevěřili vlastním očím. Místnost byla prázdná, ani štokrdlátko nebylo. A vysvětlení? Prý jsem jim nenapsala, jak chci ty židle rozestavět, jestli do oblouku nebo rovně do řady, takže raději nedodali nic… Že cizinec žasnul co je všechno u nás možné, to už ani nepíšu…

A proč zrovna dnes o tom mudruju? No, protože pořád je něco na stole, kapříci se pořád hezky mrskaj a politici pořád kroutí slovíčka, prostě pořád se něco děje…

A jakpak se má náš pan prezident? Hrdina je nebojí se, hlavou dolů pověsí se!