Neděle 11.10.2009

 

Fotografie, kterou jsem ozdobila minulé povídání mě inspirovala k dnešnímu mudrování. Nevím jak velká, ale určitě dost velká část obyvatelstva z nedostatku pohybu tloustne a krní, proto někteří z nich hojně navštěvují posilovny či jiné tělomučení. Takové cvičení dříve provozovali lidé jen z čiré zábavy, páni k pěstování svalů a paní a dívky k obveselení a sdružování. Dnes je to o nutnosti nejen mít krásné tělo do pozdního věku, ale i pro zdraví. Znám výjimky, jako třeba maminku jednoho příbuzného, která zemřela ve vysokém věku (téměř 90), když posledních, asi dvacet let nevyšla z domu, a byla tak objemná, že ji později museli na lůžku obracet dva. Tím já se utěšuji.

Ale zpět k té inspiraci. Zařídila bych si penzion v horách bez elektriky, s vodou jen ve studni a pouze s kamny. Samozřejmě by byl pobyt jen pro otylé nebo obézní? Pro obojí. Ráno by bumbrlíčkové hezky vstali za kuropění, museli by v domě roztopit kamna, uvařit na nich snídani a poté se vydat do vesnice (či městečka) na nákup. Pak by vařili oběd, odpoledne štípali dříví, chodili do lesa na šišky na topení a večer zase hezky upravili večeři. Jednou týdně by je čekalo velké prádlo hezky na valše, máchat v potoku a ždímat růčo. Uklízení penziónu by bylo v jejich režii. A to by v tom byl čert, aby za měsíc hezky nezhubli.

Večer by také provozovali zábavu z vlastních zdrojů (písně, tance – hlavně tance, vyprávění, hraní na hudební nástroje). Místo dobrou noc a dobré jitro by vesele sborovým hlasem volali:

Sláva naší píli, z hubnutí všichni šílí. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, to je to, co tady vzkvétá.

No a kasírovala bych hezky předem…

Eva a Adam