Úterý 13.10.2009 – dnes o televizním seriálu, aneb hraju si na Mirku Spáčilovou.

 

Jak už nejsem na seriál “Vyprávěj” vůbec zvědavá, tak  včera jsem byla, protože šlo o rok 1968.  Nebýt historických, černobílých záběrů, pak by to bylo jako když si děti hrají na jako. Autoři se zmohli jen na uvedení obecných historických fakt, které demonstrovali na protagonistech seriálu, vlastní příběh konkrétní rodiny se scvrknul na jedovaté či nejedovaté houby, infarkt ve vlaku a zajetí hlavního hrdiny s kamarádem ruskými vojsky. Chvílema jsem se musela smát, když jsem viděla některé výrazné osoby – komparzisty (např. starší muž s nápadným plnovousem) v několika záběrech na úplně jiných místech. Také ruští vojáci v nažehlených rubáškách měli vcelku inteligentní obličeje, ačkoliv moje vlastní zkušenost byla s vojáky s divnými asiatskými rysy, možná tito byli určeni jen pro Pankrác a Krč. 

Seriál  “Vyprávěj” je nuda, nuda a nuda a vůbec to není o šedesátých letech. Je to jen o módě šedesátých let, kterou někteří herci nedovedou nosit, dobových rekvizitách s nimiž herci mnohdy nedovedou hrát a neuvěřitelnými příhodami, které se staly v jedné rodině, byť generačně různé.  Tedy  příhody, které ve skutečném životě v tehdejší době prožily různé rodiny se přihodily rodině jedné a to ještě v neuvěřitelných postavách. Ať je to nemravný spolužák, oplzlík šéf, kradená školní práce, nemožná snacha atd., atd.

Věřím, že mohly být i takové soudružky ředitelky v mateřských školkách, jako předvedla paní herečka Helga Čočková, ale spíše bych je řadila do padesátých než šedesátých let. V šedesátých a pozdějších letech jsem neměla s oběma dětmi žádných problémů, které se týkaly podobných soudružek jako v seriálu, je pravda, že jim asi na Leninovy narozeniny o Leninovi říkaly, ale snad i přiměřeně jejich věku. Pamatuji, jak se jeden večer hádaly mé děti, které jsou od sebe 4 roky o kom si ve škole a školce říkaly a školák opravoval tu školkovou, že se neříká strejda Lenin, ale soudruh Lenin. Myslím si, že to na nich vcelku nezanechalo stop, byli malí a doma viděli jiný způsob života než se odehrával venku, jako to bylo ostatně i ve více rodinách. Také s lékaři, ať už pro dospělé nebo pro děti jsme neměli žádné problémy a nepamatuji se, že bych cokoliv dávala svému doktorovi v poradně pro těhotné, jakož i jinde u lékařů. Péče, až na jednu výjimku se mi dostávalo přiměřené mému stavu. Všechny dětské lékařky, které ošetřovaly mé děti byly skvělé a já jsem jim nic nedávala. Nějak jsem to totiž ani neuměla. Nedokážu si vůbec představit, že by se na mě obořila nějaká zdravotnice, kdybych k ní přišla na ošetření s dítětem, že na dítě nedávám pozor, a že by mi ho mohli odebrat, jako bylo prezentováno v seriálu. Budiž, lidi mají různé zážitky, ale podle mě to nebylo typické. Lékaři v té době byly na vysoké úrovni a až na nějaké výjimky se o své pacienty starali jak nejlépe uměli. Myslím si, že dnes je v tomto oboru situace horší. Zase je to o lidech, jako všude. Příběh o zdravotnici byl křiklavý až hrůza.

V průvodu na 1. máje jsem byla naposledy v dětském věku a pak už nikdy, ani v roce 1968. Nikdo mě nijak nelámal a ani prémie nebyly tímto podmiňovány. Možná, že jsem měla neobvyklé štěstí, protože jsme já, ani můj muž nestáli nikomu za to, aby nás pronásledoval a moji šéfové měli asi jiné tipy na zálety naž jsem byla já, přestože si myslím, že jsem tak úplně šeredná nebyla. A to už vůbec nemluvím o tom, že v seriálu se zásadně cestovalo v sedě a v kupé kde nikdo nebyl, když já jsem v té době cestovala tak narvanými vlaky, že to bylo ob čas o život.

Prostě nemůžu souhlasit s tím, že to, co se v seriálu odehrává, že to bylo typické pro tu dobu, zrovna tak jako nemůžu tvrdit, že  můj život byl životem typickým pro ostatní rodiny. I když se autoři projektu zaklínají tím, že se nejedná o dokument o té době, ale že je to vlastně forma retro, tak ani tak jim nemohu odpustit naprostou blbinu, co stvořili. Herci se snaží něco uhrát, ještě mi tak nejlépe vyhovuje Veronika Freimanová a Svatopluk Skopal (v baloňáku je neodolatelný) nebo Nina Divíšková, která má co dělat, aby jí ty mnohdy děsné dialogy nějak vyšly z pusy.  Hlavní postava, kterou hraje Roman Vojtek je pro mě nejvíc ze všech k neuvěření, a to i když se poctivě snažím zapomenout na jeho vítězství ve “Star dance”.

Snad by se dalo všechno to co jsem popsala i odpustit, kdyby se v seriálu něco dělo, ale postavit jeden díl na tom, že se hlavní postava na dovolené nechává balit zdravotnicí je trochu málo. Podobně tak i v ostatních dílech.

Na seriál jsem se těšila, ale už se netěším. Škoda, dalo se z toho vytěžit daleko víc…