Středa 14.10.2009

 

Dnes ráno jsem se budila příjemně poznenáhlu, v příjemnou hodinku půlosmou, pes neštěkal, nikdo nedupal, nemlátil dveřmi, nikdo prudce nerozsvěcoval světlo, pomalu se mi vracelo vědomí ze sna a já si představovala co si dám dobrého k snídani a lebedila jsem si se svýma kulinářskýma představama a zavřenýma očima. Když jsem se rozhodla co si dám, vstala jsem a to první ranní jídlo jsem si ukuchtila. Muž už snídal, měla jsem tedy klid. Dnešní den se vůbec tváří jako klidný a já jen doufám, že to nezakřiknu, protože mě navečer čeká  náš sodík na vodě, tedy Natálka. Jsou to nervy, aby si nevypíchla nůžkama oči, nespadla poskakující na gauči z toho gauče na zem, neskřípla si prsty ve dveřích, nespolkla to co se polykat nemá, nerozbila něco obzvláště cenného, zkrátka aby mé hlídání prošlo bez ztráty kytičky. 

Také mě čeká zazimování kytek, letos jsem se dost opozdila, ale kdo by tušil, že se ta zima dostaví tak překotně, málem ze dne na den. Trochu škodolibě doufám, že to pozdní zazimování některá květena nepřežije, protože mému mužovi je líto každého ulomeného listu, který nevyhodí, ale okamžitě zasadí. Bohužel mu takto rozmnožené květeny docela prosperují, nikdo je nechce a tak se nám okna mění v botanickou zahradu. Nebýt jeho, dávno by pomřely, protože co mě nebaví, je jejich zalévání. Celé dlouhé roky je kytičkář u nás doma on, já si potrpím hlavně na kytky řezané, ta v květináči jedině na vánoční svátky na stůl, jako je vánoční hvězda nebo azalka, či jiné kvetoucí kytičky. Naše květináčové kytky se mají u nás k světu, dosahují neobvyklé hustoty a výšek a já se vůbec netěším, jak je budu tahat z terasy domů.

Hlavně musím dát pozor, abych neulomila nějaký list…

 

Naše nesmrtelná dracenna, co se maskovala jako palma, dosahující výšky asi 6 m…

na obrázku je těsně pod stropem schodišťového prostoru a nevypadá, že by se zastavila…

Tak tato nás již opustila, neuměli jsme ji přezimovat…

Advertisements

5 thoughts on “Středa 14.10.2009

  1. Jó kytičky, ty se mi sice líbí, ale nejsou vůbec mojí parketou, protože nerozeznávám azalku od kapusty. To je doména mé ženy a já jí do toho radši nefušuju…

  2. Naďo, dnes mám chuť přidat jednu zajímavost o svém vstávání. Totiž – v týdnu mě budí Pája. Přichází před půl sedmou a říká: Mami, vstávat! A já smlouvám: Ještě chviličku… A ona: Už je půl, vstávat (a rozsvítí mi). Bavíme se tím, ale mně se opravdu často nechce, jenže tak nějak musím. Připravuji nám oběma snídani, jí navíc svačinu. Pak osobní hygiena, chvilička cvičení, oblékání. Pája odejde do školy obvykle těsně před půl osmou, já vyrážím s Míšou ven kolem osmé. A po příchodu domů už to obvykle jde ráz naráz; nějaký doktor, domácí činnosti, vyzvedávání vnoučka a jeho hlídání do odpoledne a tak podobně.

  3. Mirko, máš to docela pestré a nenudíš se. Když dnes kouknu ven jak sněží, tak to zazimování bylo včera o fous…

  4. I my jsme to stihli taktak – když jsem přijela v noci domů, tak jsem se přerazila o oleandr, zabírající celou naši pidipředsíň. Hlavně, že nezmrzl, ale bude v té předsíni překážet až do jara…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s