Pátek 16.10.2009

 

Pojďte pane, budeme si hrát…

Jsem městský člověk, nesportovec a líný jak nejlínější chlap pod sluncem, na kterého si hráli medvědi od Kolína. Tak jsem se charakterizovala za souhlasu mého muže, prý je to přesné, když nás právě zasahovala reklama z televize na úžasný abroket (nechtějte po mě správnou výslovnost, kašlu na to). Vždycky jsem takové období neměla, ale teď to sedí. Užívám si to, kam to dojde, nevím. Ještě nějaký čas a opravdu budu jako ten medvěd, co ležel pod keřem s malinama a kňoural, že má velký hlad a když mu malý medvídek řekl, že stačí utrhnout maliny co má nad hlavou, tak ten velký, co měl ty hry pěkně vypečené,  naříkal, že nemůže, protože je ten nejlínější chlap pod sluncem a proto umře hlady. No a ten malý medvídek šel a nasypal tomu lenochovi maliny z keře do pusy…

Včera jsme si s Natálkou hrály na spaní a to byla dost dobrá, vypečená hra, kterou jsem vymyslela, protože se hrála v leže a akorát se oči zavíraly nebo otvíraly, to podle toho, zda jsme teprve šly spát nebo se budily. Já to hrála poctivěji, ta malá u toho všelijak poskakovala, padala do peřin a zase vyskakovala, já to celé provázela doprovodným slovem a ukázkově do toho zívala…

Dnes odpoledne jdu do školy a přemýšlím, že už to příští rok vzdám, letos naposledy. Nevím jak to dopadne, když mám takovou dychtivou spolužačku, zda mě přemluví nebo naopak já ji nakazím svojí leností.

Možná se můj organismus mění na medvědí a já se chystám na zimní spánek…