Sobota 17.10.2009

 

Včera to zase začalo. Dorazila jsem na filozofickou fakultu s velkým předstihem, tak jsem si zašla do buffetu na jídlo a pak nahoru do automatu pro kafe. Ačkoliv bylo víc jak půl hodiny před začátkem přednášky, babky (zase většina ženských) už se tísnily přede dveřmi posluchárny až nahoru na schody, jakoby tam dávali něco zdarma. Jsme hrozná generace frontových bojovnic stejně jako naše matky. Na chodbě jsem potkala svoji spolužačku s kafem, ulebeděnou na lavičce. Přidala jsem se k ní, pusy nám jely, však jsme se dlouho neviděly a tak jsme to musely dohnat. Řekla mi novinku, že jsem zmeškala předání osvědčení z kurzu “Národy a nacionalizmus” na fakultě sociálních věd, který jsme navštěvovaly vloni, což mě mrzí, ale zkusím to ještě napravit, tedy jestli se na fakultě bude tento doklad ještě nacházet. Nevím, jak mi to mohlo uniknout. Vedle nás seděl mladý studentík s notebookem a asi úpěl, možná si oddechl když jsme vstaly a šly do posluchárny. U vchodu nás překvapila kontrola indexů, ale pak jsme se dozvěděly, že ti ctihodní kmeti hezky podváděli, neplatili a na přednášky chodili. To nás tedy pobavilo.

Platící, řádní studenti U3V a zároveň frontoví bojovníci byli již usazeni a na nás vyšlo místo, kde jsme se Zdeňkou sedávaly při prvním kurzu, tedy při kurzu “Osobnosti filmové režie”, který jsme dotáhly až do Karolína s osvědčením (malý diplom). Já jsem byla v té době ještě přihlášená na “Divadlo a jeho svět”, ale přestala jsem tam chodit, protože mě to nebavilo, bylo to něco jiného než jsem od toho očekávala.

Tentokrát jsme se daly na přednášky s názvem “Dějinný běh  a smysl První a Druhé republiky česko – slovenské. Program zimního a letního semestru zjistíte, když poklepete na nafocený text. Úvodní přednáška byla skvělá, bodejť by ne, když přednášející po celý kurz je jeden z nejlepších v tomto oboru (ne-li nejlepší) pan Prof. PhDr. Zdeněk Kárník DrSc. Přednáší kouzelně mile, srozumitelně a je na něm vidět jeho zápal pro tuto vědu. Mám poznámek hustým písmem na tři strany sešitu  A4. Těším se na další pokračování a určitě nevynechám, jenom kdyby mě sklátila nějaká choroba, nedejbůh. Když jsem tam tak seděla a před začátkem přednášky se rozhlížela, napadlo mě, jak je možný tak velký zájem, na stará kolena tolik dychtivosti se něco naučit. Vyšlo mi, že se zde projevilo i to, že za minulého režimu bylo studium na vysokých školách dost omezeno a tak moje generace dohání, a už nedožene to, co jí bylo odepřeno. Dalším z důvodů by mohlo být, že staří lidé nechtějí být doma sami a ještě se něco zajímavého dozví.