Neděle 18.10.2009

 

Některé děti milují malé prostory a rády  si v nich hrají. Já jsem byla jedním z nich. U babičky jsem měla hned vedle záchoda v chodbě takový výklenek a tam jsem měla svůj svět. Byla jsem tak zabraná do svého fantazijního bytí, že jsem ani nevnímala případného návštěvníka oné místnosti. Tenkrát, než se babička s dědečkem odstěhovali do jiného bytu, to byl záchod suchý, ale v prostorách jako známe z dneška, uvnitř domu. V tom dalším bytě to bylo mnohem náročnější, protože záchod byl až na dvoře, což když pršelo nebo byla zima, bylo mnohem náročnější. Na záchod se chodilo buď s baterkou nebo se svíčkou v jednoduchém stojanu ze zakrouceného silného drátu. Když jsem chodila na průmyslovku a musela jsem se z internátu přestěhovat na privát, bylo to ještě horší, protože jsem z půdy musela sejít do dvora přes jedno patro…

O záchodech toho bylo napsáno již dost, vlastně o ně ani dnes nejde, jen jsem uvedla situaci kdysi a dnes. U nás máme záchod splachovací pohromadě se sprchovým koutem a ještě se k nim vešla toaletka se zrcadlem, jejíž funkce byla nahrazena tzv. odkladištěm. Mohlo by se zdát, že úplně hloupě zdůrazňuji, že je záchod splachovací, ale jak jsem se dočetla, tak se mnoho lidí přiklání k životu těsněji spojeného s přírodou a chtějí se chovat ekologicky, což také znamená, že nahrazují splachování záchoda pitnou vodou právě tím suchým záchodem. Takto například začal žít i herec a moderátor Jaroslav Dušek. Zapomněla jsem čím se živí, že tak zhubnul, ale tipovala bych to na nějaké kořínky a tu pitnou vodu…

Tak zpět k nám na záchod. Na záchod se u nás o víkendu jen těžko propracováváme, protože si ho zamilovala Karolína a zřídila si tam kadeřnický salon. Dlouhé doby si tam vystačí sama, ale někdy povolává i nás a tvoří nám účesy. Platíme dětskými penězi  a jsou to ceny odpovídající cenám v nejlepších salonech. Dnes ráno jsem zaspala, spala jsem až do devíti. Dalo mi dost práce vystrnadit naší kadeřnici ze salonu, na jehož zábor si ba naopak ona přivstala.

Záchod se změní na kadeřnický salon, kdykoliv si zamane. Zrovna jako já jsem svůj výklenek v chodbě vedle záchoda změnila za parádní pokoj pro hosty…

Advertisements

6 thoughts on “Neděle 18.10.2009

  1. I já jako dítě jsem miloval malý prostor, byl to prostor pod kuchyňským stolem. Tento bílý stůl měl tu zvláštnost, že měl dole, jako trnož plnou desku na níž jsem seděl a z podhledu pozoroval co se v kuchyní děje. Mimo jiné jsem viděl tu dřevěnou konstrukci pro horní desku a šuplík, kde vznikly, jako vedlejší efekt, čtyři tajné schránky v prostoru vedle šuplíku. Tam jsem si mohl schovávat své "poklady" a nikdo o tom nevěděl až do té doby, kdy moje matka se rozhodla nově natřít stůl a obrátila ho, čímž moje poklady vypadaly na zem a máti se divila…

  2. Nu, já si spíše pamatuji bunkry v lese a skrýše na staré pile nebo domečky na půdě. Ale těším se, že někdy přijde od Tebe zmínka (a třeba i delší), proč že jsi musela opustit internát :-)). Pokud jsi o tom už někde psala, tak se omlouvám, ale co si nenapíšu, to zapomenu …

  3. No tak to se taky těším, jsem zvědavá! A co se týče úkrytů, tak jeden jsem měla za psacím stolem a druhý na staré jabloni. Pak jsme taky měly my děti starou sanitku, ta byla skvělá, ale z ní si pak udělal včelín jeden protivný soused. Později jsem měla svůj prostor na půdě, tam mi to vydrželo až do gymplu.

  4. Zuzko, ta Mirka mě tak vyprovokovala, že jsem to celé povídání na zítra již dokončila dnes. Jen mě mrzí, že nemůžu najít jeden památník se Závišovou fotografií. Jak říkám, co dům vezme vydá jen kdy chce…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s