Úterý 20.10.2009

 

Vlezdoprdelkování. Zůstává mi rozum stát nad tím, že se najdou osoby, které uvěří, že jsou úžasní, nejlepší, nejkrásnější, nejchytřejší a další nej. Každý je něčím výjimečný, někdo méně, někdo více a ten kdo je výjimečný nejvíce bývá povětšinou skromný. Více-méně o sobě pochybuje celý život, takže na vlezdoprdelkování nereaguje tak, jak by si (nový pojem) rektální alpinista přál. Budiž řečeno, že tito alpinisté mají úspěchy hlavně u ješitných mužů, ale i ješitná žena se najde, která je přesvědčená, že nad ní není a svým vlezdoprdelkům, když jí pochlebují, ráda věří a když má moc, tak je po zásluze odmění.

Ale konkrétně. Přidala jsem si mezi přátele (je to termínus technicus) na Facebooku jednu známou osobnost a ona mě přijala. Vcelku jsem nevěděla co od toho očekávám, myslela jsem, že se bude prezentovat zajímavými myšlenkami nebo tak nějak podobně. Jeho vstupy jsou ale pro mě jednotvárné, buď fotí rostliny co vidí na zahradě (některé fotografie jsou hezké) nebo jídlo, které vyrobil, či více-méně oblečenou mladou partnerku (možná mladičkou?). Fotografie doprovází vznešenými texty, které mají budit nádech umění. Mnozí se pod těmito fotografiemi a průvodními texty ve svých komentářích rozplývají, aby bylo vidět, že i oni jsou vznešení a umělecky zaměřeni. Je mi to jedno, stále razím heslo žít a nechat žít, ale také to, že se mohu vyslovit se svým názorem. A taky jsem to udělala.

Pod jednou fotografií s jedním ňadrem, jsem napsala, že tato fotografie nepatří do kategorie umění, ale do kategorie pohledů vilných staříků. Vzhledem k tomu, že jsem se ne již nejmladší známé osobnosti dotkla hned dvakrát, trochu jsme podiskutovali. Zklamal mě. Čekala jsem jiskrné a vtipné poznámky a zatím jen výpady, vytáčky, na mé konkrétní a adresné názory neodpověděl a když tak vyhýbavě a stáčel hovor jinudy, tedy tak, aby bylo patrno, že já jsem ta hloupá a on tak geniální. Naše diskuse skončila nijak.

Dočkala jsem se také názoru jedné jeho zastánkyně a tento Vám zde překopíruji. Byl určen mně, tak nemám černé svědomí, když ho zde uvedu. Vím, že je to vytržené z kontextu, ale cosi to předvádí. Nedotknutelnost známé osoby, se závěrečným pochlebem. “Paní Dubcová, otázka co je a co není umění vyplývá logicky ze subjektivního vnímání a proto není možné vynášet objektivní soudy. Pokud podle Vás tato fotka nepatří do kategorie umění, tak si to někam napište, ale pak si za tím názorem stůjte. Můj názor je, že pan doktor je umělec, fotka je velmi umělecká, ale na rozdíl od Vás to nebudu vydávat za obecný soud. Pane doktore, rozkošný moučníček :-)”

Tak tolik o vlezdoprdelkování.