Středa 21.10.2009

 

Je to se mnou hrozný. Včera jsem si uvědomila, že se začínám chovat jako domovnice ve starých filmech, jen místo domovní chodby, kam domovnice stále nakukovala, aby jí nic nového a nikdo k popovídání neunikl, mám internet. Vařím vedle v kuchyni a odbíhám k počítači. Nakouknu tu a tam, přidám svůj komentář, odpovím na jiný, dozvím se něco nového, inu virtuální chodba v domě. Tak se mi také stalo, že jsem dala vařit polévku, zadělala na lívanečky a hop zase k pécéčku. Za chvíli se jdu podívat a lívanečky potvory nekynou. Hodiny utíkají a musím mít jídlo vařeno na určitou hodinu. Proto také často sprintuji a k jídlu se usazuji ulítaná, jak po závodě na krátkou trať.

Nastavila jsem troubu na mírnou teplotu a nádobu s těstem na lívance jsem do ní šoupla. A zase hezky načuhovat do virtuální chodby. Copak se asi kde semlelo? Copak je nového? Zakecala jsem se na chatu, vyskočila jsem k troubě a co nevidím. Těsto nááádherně nakynulo, ale umělohmotná nádoba se tak trochu “zformovala”, ucho od ní se natáhlo jak jazyk. Přelila jsem zkynuté těsto do misky, ale jen to, co zbylo uvnitř upečeného krunýře v nádobě. Zkrátím to. Lívanečky byly, připečená hmota byla vydlabána, dopekla se v troubě a nádoba se vyhodila do popelnice a přiškvařený palec na levé ruce jsem ošetřila dermazulenovou mastí. Já jsem místo lívanečků měla tu upečenou hmotu z trouby, polila jsem si ji brusinkami a zakysanou smetanou a docela to šlo.

No, lívanečky to nebyly, ale patřilo mně to. Nemá se dělat víc věcí najednou!

Obě fotografie jsou vygooglované. Na první je Anna Letenská v roli domovnice a na druhé něčí lívanečky.

Advertisements

9 thoughts on “Středa 21.10.2009

  1. Ach, Na´do, jak dobře tohle znám. Deset věcí naráz, to dokážu. Ale většinou nic pořádně.P.S. Doufám, že se palec hojí (a jak jsem se dozvěděla u pana Vinaře na bigblogeru, je to vlastně zánět :-)).

  2. No, palec dostal svý, přiškvařila se mi na něj ta umělá hmota, jak jsem po tom neopatrně sáhla, ale je to jen na malé ploše. Jen jsem si tak říkala, jaký to musí být utrpení, ty popálené plochy na těle, když se udávají v dvouciferných % …

  3. Každopádně obdiv, Naďo, dělat tolik věcí najednou jsem nikdy nedovedl, ani za mlada. Když jsem se o to někdy pokusil, vznikla katastrofa, takž už se ani nepokouším. Včera mě manželka uvrhla do výhody tím, že koupila někde v OBI takovou harmoniku za okno, aby tam na zrní pro sýkorky nemohli holubi. Já bych to těm holubům taky dopřál, vždyť to jsou taky hodní tvorečkové, ale žena trvala na svém, že dává zrní jen sýkorkám a ti holubi jim to všechno sežerou a pak se ještě na římsu vyse… Kapituloval jsem, ale když jsem vybalil tu harmoniku, tak běda, ono to bylo všechno v prvočinitelích, tj. asi 50 příček, 8 koncovek a nekonečně mnoho šroubků, podložek a čepiček. No, nejprve jsem musel nastudovat návod, potom prorážet naznačené otvory (v každé příčce 3), potom to začít smontovávat tak, že bych musel mít tři ruce, které bohužel nemám. V jedné ruce držet příčky, v druhé křížovým šroubovákem zatahovat šroub a třetí ze strany opačné držet plochým šroubovákem čepičku ve šlicu, aby se netočila. Neřešitelný problém jsem nakonec ale přece zvládl tak, že jsem ten křížák upevnil hrotem nahoru do svěráku a pak už dvouma rukama dotáhl čepičku plochým šroubovákem. Pak přišla naštěstí návštěva, takže jsem v půli práce skončil a budu asi nucen pokračovat dnes…?

  4. Mirkova věta -manželka mě uvrhla do výhody – prostě nemá chybu! I popis kutilské činnosti je skvělý. Jen tak dál, Mirku, jen tak dál! Nicméně, Naďo, tvoje popisování několika činností najednou mě rozesmálo a můžu jen zvolat – jen tak dál, jen tak dál!

  5. Tak popořádkuO blogerovi od nás nevím, možná by se dal dohledat, ale stojí to za to?Mám k vyprávění jiný příběh, také o blogerovi (nick oldiess), pro změnu z Brna, který poslal našemu úřadu návrh na opravu domnělé chyby v katastru nemovitostí, tak jsem mu odepsal a nedal se poznat, měl jsem cukání mu poslat soukromý mejl, ale pak jsem si to rozmyslel a dobře jsem učinil, první podnět od něj měl dva listy a 16 příloh, nesouhlas s názorem úřadu další dva listy a 4 přílohyNemluví příliš k věci, má plnou hubu stíhání celé jeho rodiny totalitním režimem, ale soudím, že skutečnost je poněkud prozaičtější, celé pozadí jeho příběhu ještě neznám, ale tipnul bych si, že kšeftoval s pašovanou muzikou po vzoru dalšího podobného brněnského disidenta Petra Cibulky, a tak by po něm šla bezpečnost, i kdyby měl politické názory třeba puntíkaté, jen se mu to dnes hodí do krámuNo ale konečně k Vašemu včerejšímu článku (odpoledne a večer jsem prostál v kolonách, tak jsem zde až dnes), to je zásadní genetický rozdíl mezi mužem a ženou, co popisujete ve Vašem textu. Nebudu chodit daleko, u nás doma je to velmi signifikantní, otevřu a zavřu vchodové dveře, žena v nedohlednu, v kuchyni vypráví nějaký muž o himálajské expedici, aha, rádio, v koupelně se svítí, na poličce otevřený krém, aha, make-up, v obýváku hraje televize, nějaká Esmeralda právě pláče a dává kopačky ulízanému vylízanci, žehlicí prkno nese nějakou halenku a žehlička trpělivě přepíná termostatem polohy zapnuto-vypnuto, a ještě několik rozjetých činností spatřím, než objevím ženu, která právě rozmlouvá s květinami, držíc v ruce nádobku s pumpičkou, jíž právě rosí květinám listy, slyším ji u toho polohlasem, jaký směrem ke mně už nepoužila několik století, mrňoukat: „holčičky moje, já příští týden tady tři dny nebudu, musíte být statečné, bůhvíjak vás bude dědek rosit, jestli nezapomene, jak přijedu, všechno mně hned požalujete a jak já ho zviksuju, to uvidíte!“Muž je svým založením technik, teda většina, ať jsem přesný, a jako takový má radost, když si práci promyslí, připraví příslušný vercajk, udělá a může se kochat, jak hezky to funguje nebo vypadá, teprve pak se pustí do další nebo si otevře pivo, podle toho…Popsaný rozdíl vznikal už v pravěku v jeskyni u pračlověka Janečka, jen si vezměte denní rozvrh ženy a muže v takové 1+0 někde v Koněprusích nebo na Blanensku. Žena pondělí: dopoledne nakojit malé děti, zmlátit velké děti, jít do lesa nasbírat bobule a kořínky, po nichž se líp tráví syrové maso, před polednem zajít do lapací jámy odpižlat pazourkem kus starého mamuta na oběd, odpoledne místo sudoku žvýkat kůže, večer podržet někomu z tlupy. Muž pondělí: dopoledne chvástání a vyprávění dobrodružství z minulého lovu, odpoledne plánování dalšího lovu. Večer zmermomocnit některou ze sester Janečkových.A takhle to šlo měsíc, než se muži opravdu vypravili na lov, protože to zamřelé maso z minulé potvory už nešlo žrát. No a scénář se pár desítek tisíc let opakuje, než muž vynalezl ledničku, aby nemusel na lov tak často.Už to chápete?

  6. Máš pravdu Zuzko, taky jsem ocenila Mirkův zážitek i text. Jiří, tohle Vaše povídání by se mělo rovnou pod to mé překopírovat a pak by to mé teprve dostalo ten pravý náboj. Moc ráda čtu, co zde přičiníte, těším se na to a jsem ráda, že Vás alespoň takto k Vašemu, alespoň malému, psaní vyhecuji.Vlastně všichni co zde připíšete svůj komentář, své příběhy píšete můj deník se mnou:-)). Co víc bych si mohla přát? Díky a jak říká Zuzka, jen tak dál, jen tak dál…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s