Pátek 23.10.2009

 

  V poslední době si připadám, že co komu napíšu, tak se hned naštve. Přemýšlela jsem proč tomu tak je, když pominu své nedokonalé vyjadřování a malý prostor, tedy určitou stručnost, se kterou musím při svém příspěvku počítat. Zjistila jsem, že se to neděje jenom mně. Na blogu probíhá nedorozumění dnes a denně. Navíc nesnášenlivost, napadání, vulgarita.

Včera jsme byli nakupovat, trochu složitěji než jindy. Doma jsme neměli ani vajíčko, kůrku chleba, kapku mléka, prostě skoro nic. Pohled do ledničky byl vskutku tristní. V koutku se krčilo pár zavařenin, střípek másla a pár plechovek Plzně (!). Domluvili jsme se, že zajedeme do Kauflandu (lepší ovoce-zelenina), na Chodov do Hypernovy (housky-raženky) a také kvůli prodejně Tchibo – došlo i kafe. Už při příjezdu do Kauflíku jsem tušila zradu, všechny vozíky v prodejně. Po vstupu do prodejny jsem zavelela – a pryč! Popadli jsme při slalomové jízdě pár věcí, zašprcli se u špuntu ze staříků, co se prali o levné pečivo a uháněli jsme tam odsud. Ačkoliv jsme důchodci a dokážeme se určitě také motat druhým pod nohy, tak tohle bylo na mě příliš. Hádání, strkání, bezohlednost, urážky…

Jsme opravdu tak hrozná a nesnášenlivá generace?

Já nevím jak kdo, ale docela se pamatuji, že nás ve škole vedli nejen k zářným zítřkům, ale i k rasové snášenlivosti. Nakonec si pamatuji i ty nástěnky s různobarevnými dětmi, bílou holubičkou a zeměkoulí, čemuž se určitě někdo vysměje. Nikdy jsem neměla problém s černým, žlutým, a jinakbarevným člověkem, když byl slušný a přátelský. Kdežto dnes se to rasisty jen hemží. Už tenkrát byly fronty, ale také se pamatuji, že se sousedky svolávaly a dávaly si echo kam co kde přivezli, aby se na ně také dostalo. Určitě existovalo hamty, hamty ať mám víc než tamty, ale stejně si myslím, že protože lidi spolu více komunikovali tváří v tvář na menším prostoru, byli k sobě slušnější.

Velká část mé generace stála každý čtvrtek fronty na kvalitní knihy, které vycházely v doprovodu braků. Součástí většiny naší generace byl vztah k umění, měli jsme světové filmy, úžasné divadelní a filmové herce, režiséry, mimo prorežimní spisovatele i spisovatele špičkové, jsme kulturně založení a i když jsme tlachali po hospodách, tak jsme také debatovali o těch knížkách a o pohledu na svět. Nebyli jsme na sebe tolik sprostí a vulgární, když měl někdo jiný názor. I když jsme si dokázali vynadat  do blbců, další den jsme se na sebe usmívali. Tak kde je ta kulturní většina?

Říká se, podle sebe, soudím tebe. Možná proto budu na tom tak, že mě vždycky překvapí zrada, sprostota, hulvátsví, zloba, zlá závist apod. Tím nechci říct, že mi pod lopatkama raší křídla, a že nemám nějaké špatné vlastnosti, ale co mám vetknuto do svého podvědomí, nikdy nikomu vědomě neubližovat. Já se hned tak neurážím a když, tak mě to po čase přejde, dokážu si věci v klidu probrat a najít v tom i svoji vinu. Když se ale naštvu,protože mi někdo zle a vědomě ublíží, pak je to navždy.

Dnes ráno jsem měla v poště dlouhý mail od mé zámořské přítelkyně. Napsala mi mj. toto:

Ani nevite, jak jsem rada, ze uz jsem stara a jednou nohou v rakvi. Nechtela bych v tomhle bordelu, ktery nema obdoby zit dalsi cely zivot. Lidi ztratili uctu jeden k druhemu, vernost se nenosi, kazdy zahejba kde muze a uz se ani nesnazi to skryvat, lidi zavidi jeden druhemu nos mezi ocima, nikdo si nevazi toho, ze ma zdrave deti, strechu nad hlavou a co jist. To je malo, berou si priklad z "celebrit", ktery rozhazuji penize, cubci se a uzivaji zivota. Ani ve vlade snad neni jediny clovek, ktery by to myslil s republikou dobre a ne jen se svym kontem v bance. Takovy moralni rozklad snad nema obdoby

Něco na tom jejím povzdechu bude, čím to ale je?

Jsme opravdu tak hrozná a nesnášenlivá generace?