Sobota 24.10.2009 – sobotní lidový příběh

Sobotěnka ide, aj ja čo je mně po ní
cesta zarubaná ke galánce moji.

Nězarubali ju, ej chlapci sekyrama,
ale ju zaťaly baby jazykama.

Trest si bože trest si,ej klevetavé huby.
Aby jim trčaly jazyčiska z huby.

 

Typicky mužská reakce na to, že někdo spravedlivý přeci musel galance říct, že její chlapec vískal vlásky jiné. Teď se diví, má vztek a vinu hází na dobré duše, které to galance zavčas donesly. Ruky hore, v hospodě u piva s kamarády, naříká a naříká. Tolik se těšil na sobotní oběd, který umí vykouzlit jen jeho galanka a včil co? Doma s ním nepočítají, k té roztomilé kočičce za bílého dne nemůže, kór když vaří pro jiného galána a v hospodě to není ono. Jak to jen navlíknout, aby si galánku udobřil a hezky se poměl?

Když si večer chlapec dodá kuráže a doklopýtá za svojí galánkou, pak na Prácheňsku to řeší ta chytrá tak, že chlapce za tu zradu nevyhodí, ale vzbudí v něm patřičnou lítost. To by tak hrálo, aby ho poslala do náruče té druhé, když ten její dotírá…

Co je ti, co je ti ?
Že se na mě hněváš,
že mi ani na dobrou noc
pár hubiček nedáš.

Nehněvám, nehněvám,
ale je mi líto,
že za jinou chodíváš,
povídali mi to.

Omámený a šťastný chlapec na Berounsku, když vidí, že to tak hezky dopadá, slibuje manželství, ale vydírá. Zase tak omámený není a nutí budoucí manželku ke lhaní, aby jí to pak celý život mohl předhazovat kdy se mu zachce. Ví, že krávu s telátkem, ovci s jehňátkem a strakatou slepičku s kuřátkem určitě máti ráda dá, však už je galance spousty roků, aby jim tak zůstala doma na ocet, ale s tou krásou? Nevim, nevim jak chce galánka obstát až půjde do let…

Což se mně, má milá, hezká zdáš !
Budeš-li tak hezká, až se vdáš ?
Ještě hezčejší, můj nejmilejší;
vem si mě, vem si mě, uhlídáš !

Což se mně, má milá, hezká zdáš !
co pak ti máti dá, až se vdáš ?
Krávu s telátkem, ovci s jehňátkem,
strakatou slepičku s kuřátkem.

A tak ještě poslední dialog před svatbou, aby bylo jasné jak to bude u nich doma chodit :

Eště mě nemáš, hopaj, šupaj,
už na mě bubláš, hopaj, šup;
až mě budeš mít, hopaj šupaj,
tak mě budeš bít, hopaj, šup !

Až tě dostanu, hopaj, šupaj,
to za svou ženu, hopaj, šup;
rád tě budu mít, hopaj šupaj,
třeba někdy bít, hopaj, šup !

A po letech?

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Za našich mladejch let bejval svět jako květ,
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.

Reklamy

4 thoughts on “Sobota 24.10.2009 – sobotní lidový příběh

  1. nikoli příteli Mirku, tato fotka ukazuje budoucnost folkloruale vážně, přestože jsem z centra regionu, o němž se traduje, že zachovává tradice, nemám k lidové písni a tanci nijak zvlášť vybudovaný vztah, u nás doma babička při domácích pracích zpívala mariánské písně, které si pamatovávala z procesí, a děda si pobrukoval frivolní městské songy jako "dumala Lidunka/v půlnočním šeru/přiletěl pilotek/přiletěl v éru"a také jsem je nikdy neviděl v kroji, a vlastně takřka nikoho, z obesní kroniky se dovídám důvody": Bylo to tím, že podhorská víska byla příliš chudá, aby uživila své obyvatele, a tak se většina z nemajetných vydávala "do služby" do velkých měst, Vídeň, Bratislava, ale i menší Brno či Ostravano a odtud si přinášeli "městské" šaty (samozřejmě obnošené, které tvořily součást mzdy) a postupně jimi vybavovali celou rodinu, no a s těmi šaty přinášeli i novou kulturutakže se dá říci, že paradoxně na malých chudých vesnicích přijímali pokrok z přinucení flexibilněji než v těch velkých a bohatých, kde všichni zůstávali a konzervativně dodržovali prastaré obyčejemimochodem, kronika obce je nesmírně zajímavé čtení, jeden místní buditel ji přeťukal do počítače a tak se ke mně dostala nejen obecní, ale i farní a další spolkové kroniky, odtud mé povědomí o tom, kdy do naší vesnice byl zaveden elektrický proud, telefon či místní rozhlas, kdy a jaký začal jezdit autobusový spoj na vlak atd.ale vrátím se k té fotce, ve mně ani tak nevzdila myšlenky na kankán jako na jedno slovenské přísloví "veľká riť vie očariť", pro které má čeština jadrné úsloví "veliká prdel, základ šťastné domácnosti" – a slovo prdel prosím chápejte jako já v obou jeho významech…

  2. Mirku, máte bujnou fantazii, ale kdyby se člověk zapřel, tak ten kankán by tam mohl být :-))).Moc zajímavý výklad, Jiří, to mě nikdy nenapadlo. Docela bych byla ráda, kdyby sem k tomuto názoru na kroje mohl přičinit ten svůj i pan Kouřil, jakožto Moravák a pamětník. Ta digitalizace kronik, pamětí a archivů je opravdu skvělá. A to zakončení komentáře, Jiří, je jasné :-)).

  3. Já se dneska přidám s tím, že ve mně kroj evokuje Básníky, jak v tom druhém díle vysvětluje Pavel Kříž, proč ho má "Mireček". Ale k předešlému povídání – hezky sis s tím pohrála a porovnala různé přístupy.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s