Úterý 27.10.2009

Tuhle čtu na internetu zprávu: “V nemocnici na Karláku je 20 hráčů z minulého turnaje”. Říkám si, co se mohlo přihodit, že jsou hráči tak zmasakrovaní, až k hospitlizaci? To tedy muselo být maso! Většinou čtu na internetu ze zpráv jen tituly, aniž bych je rozklikla. Tohle mě ale vážně zaujalo. Volám na muže, zda o tom něco ví, pořád čučí v televizi na nějaký sport. Nic neví.  Už se chystám titulek rozkliknout, když lépe zaostřím a vidím: “V nominaci na Karjalu je 20 hráčů z minulého turnaje”. Tak vidíte, jak lehce můžou vzniknout poplašné zprávy. Už jsem dále neklikala, zvědavost mě přešla.

Zjistila jsem, že si asi často přečtu zprávy podobným stylem, ale protože vypadají věrohodně, nepátrám, zda čtu dobře. Přemýšlela jsem, zda bych si neměla dát přeměřit oči, že asi hůře vidím. Pak jsem na to přišla. Skla brýlí jsou tak upatlaná, že se koukám jako v mlze. Nejlepší čistítko na brejle je obyčejný jar na nádobí. Všelijaké postřikovače, vodičky, hadříčky a papírky jsou sice dobré na ulici či v divadle, ale doma není nad jar. To se může schovat i čištění ultrazvukem.

Kdysi, když v Praze s takovým čištěním začali, vstoupila jsem jako správně zvědavá průzkumnice do optiky a požádala o to revoluční čištění. Brýle mně byly sejmuty a odneseny někam dozadu, dále mně bylo nabídnuto posezení a čekání. Trvalo to docela dlouhou chvilku (to je termín, co?) a já jsem si říkala, copak to tam asi vyvádějí s mými značkovými brýlemi, aby mi je tak v nějakém ultrazvuku rozpustili? Konečně přišla paní a nasadila mi na nos mé nablýskané, nerozpuštěné brýle. Úžasné, vydechla jsem a chtěla jsem platit. To nic, to je zadarmo. Když jsem to líčila doma, jak to nějakou chvíli trvalo, ale výsledek byl epesní, tak se mi můj muž smál a říkal. No jasně, za výlohou bombastický nápis a v krámě za závěsem sedí baba a pucuje brejle obyčejným hadrem a říká se tomu ultrazvuk. Tak to vidíte, dobráka, takto zlehčoval technický pokrok.

Je zajímavé, že i za minulého režimu byli optici jedni z mála (možná jediní?), kteří byli vlídní, některé službičky, jako třeba dotažení šroubků či nahrazení vypadlých šroubků, a pod. byly i v socializmu zdarma, a prostředí jako v lékárně. Jen ten výběr brýlí byl trochu omezený. Když měl člověk štěstí a pan optik měl vkus a smysl pro proporce, vynašel i v tom malém sortimentu TU BREJLI (jak optici říkají), která na našem obličeji podtrhla náš půvab a učinila nás přímo neodolatelnými.

Dnes stojí brýle i několik desítek tisíc. Optici jsou stále vlídní, jsou vybaveni úžasnými měřícími přístroji, které Vám změří oči nejpřesněji a modelů brýlí je hafo, jak je in teď říkat. Jelikož je optiků hodně, mají mezi sebou zdravou konkurenci a já využívám jejich marketingových tahů. Jako ta procenta. Slevu na obruby dostanete v počtu procent kolik je Vám let. Skvělý, využila jsem.

To bylo snad poprvé, kdy mě potěšilo kolik je mi let.

Nejznámější brejloun šedesátých let, Naďa Urbánková