Úterý 27.10.2009

Tuhle čtu na internetu zprávu: “V nemocnici na Karláku je 20 hráčů z minulého turnaje”. Říkám si, co se mohlo přihodit, že jsou hráči tak zmasakrovaní, až k hospitlizaci? To tedy muselo být maso! Většinou čtu na internetu ze zpráv jen tituly, aniž bych je rozklikla. Tohle mě ale vážně zaujalo. Volám na muže, zda o tom něco ví, pořád čučí v televizi na nějaký sport. Nic neví.  Už se chystám titulek rozkliknout, když lépe zaostřím a vidím: “V nominaci na Karjalu je 20 hráčů z minulého turnaje”. Tak vidíte, jak lehce můžou vzniknout poplašné zprávy. Už jsem dále neklikala, zvědavost mě přešla.

Zjistila jsem, že si asi často přečtu zprávy podobným stylem, ale protože vypadají věrohodně, nepátrám, zda čtu dobře. Přemýšlela jsem, zda bych si neměla dát přeměřit oči, že asi hůře vidím. Pak jsem na to přišla. Skla brýlí jsou tak upatlaná, že se koukám jako v mlze. Nejlepší čistítko na brejle je obyčejný jar na nádobí. Všelijaké postřikovače, vodičky, hadříčky a papírky jsou sice dobré na ulici či v divadle, ale doma není nad jar. To se může schovat i čištění ultrazvukem.

Kdysi, když v Praze s takovým čištěním začali, vstoupila jsem jako správně zvědavá průzkumnice do optiky a požádala o to revoluční čištění. Brýle mně byly sejmuty a odneseny někam dozadu, dále mně bylo nabídnuto posezení a čekání. Trvalo to docela dlouhou chvilku (to je termín, co?) a já jsem si říkala, copak to tam asi vyvádějí s mými značkovými brýlemi, aby mi je tak v nějakém ultrazvuku rozpustili? Konečně přišla paní a nasadila mi na nos mé nablýskané, nerozpuštěné brýle. Úžasné, vydechla jsem a chtěla jsem platit. To nic, to je zadarmo. Když jsem to líčila doma, jak to nějakou chvíli trvalo, ale výsledek byl epesní, tak se mi můj muž smál a říkal. No jasně, za výlohou bombastický nápis a v krámě za závěsem sedí baba a pucuje brejle obyčejným hadrem a říká se tomu ultrazvuk. Tak to vidíte, dobráka, takto zlehčoval technický pokrok.

Je zajímavé, že i za minulého režimu byli optici jedni z mála (možná jediní?), kteří byli vlídní, některé službičky, jako třeba dotažení šroubků či nahrazení vypadlých šroubků, a pod. byly i v socializmu zdarma, a prostředí jako v lékárně. Jen ten výběr brýlí byl trochu omezený. Když měl člověk štěstí a pan optik měl vkus a smysl pro proporce, vynašel i v tom malém sortimentu TU BREJLI (jak optici říkají), která na našem obličeji podtrhla náš půvab a učinila nás přímo neodolatelnými.

Dnes stojí brýle i několik desítek tisíc. Optici jsou stále vlídní, jsou vybaveni úžasnými měřícími přístroji, které Vám změří oči nejpřesněji a modelů brýlí je hafo, jak je in teď říkat. Jelikož je optiků hodně, mají mezi sebou zdravou konkurenci a já využívám jejich marketingových tahů. Jako ta procenta. Slevu na obruby dostanete v počtu procent kolik je Vám let. Skvělý, využila jsem.

To bylo snad poprvé, kdy mě potěšilo kolik je mi let.

Nejznámější brejloun šedesátých let, Naďa Urbánková

Reklamy

8 thoughts on “Úterý 27.10.2009

  1. Ty roky by v tomto případě potěšily i mne. A mám taky dobré zkušenosti s optiky. Ale brýle jsem si nikdy moc vybírat neuměla – příkladem je právě ta Naďa U. (aby nedošlo k mýlce :-)). Mně se zrovinky ty, co máš na foto, moc líbily, a tak jsem si je také pořídila. Vypadala jsem v nich dost hrozně, říkaly mi to kamarádky i "kamarádky", byl to prostě fakt, k mému obličeji nešly, nicméně jsem je byla nucena nosit dlouho. A další jsem si vybrala taky blbě. Až jako dospělá (čili stará) jsem si vybírala poměrně hodíící se.

  2. Tak tohle ti podepíšu, s těma optikama. Vždycky byli ochotní, úpravy brejlí vždycky zdarma, prostě jsem ráda chodila do optiky. Pamatuju si, jak Urbánková měla vždycky senzační brejle, často si je zdobila sama a já se po ní opičila a brejle si lakovala lakem na nehty. Fakt špička a la Paříž!

  3. Jednu moji skutečnou příhodu s brýlemi ve vlaku jsem vylíčil v povídce "Kráska a brýle", červen t.r.,(http://mirtoms.blogspot.com), ze které zde uvádím výňatek:„Slečno, promiňte, mohu se vás něco zeptat?“„Ano“, řekla opět stručně a chtěla pokračovat v četbě, jenže pak se to stalo. Pro mne šťastná náhoda znemožnila její další čtení. Když si totiž chtěla poupravit brýle, vypadl jí do klína malý šroubeček a po něm i levé sklíčko. Dívka zůstala trochu bezradně hledět na toto "neštěstí" a já se galantně nabídl tuto malou závadu ihned odstranit.„Podívejte se, slečno, to sklíčko dáme takhle do žlábku v rámečku a zde tímto maličkým šroubkem obě půlky rámečku opět spojíme, ale jelikož nemám u sebe patřičný šroubováček, podržím to takhle u sebe a vy, vaším lasturovým nehýtkem, se pokuste jej nějak zašroubovat. Vidíte tady ten šlic, do toho strčte nehtík, nejvhodnější bude asi ten na ukazováčku, tak a teď točte. Ne tak, prosím, na druhou stranu“, brebtal jsem jak o závod, doufaje, že se i ona trochu rozhovoří. Mlčenlivá dívka mě vzorně poslechla, dobrá věc se podařila a ona konečně řekla první větu rozvitou: „Vy moc laskávy, ja djekuji vam…“ Pochopil jsem, že ta žena je cizinka, ale ani oka mrknutím jsem nedal najevo, že jsem to postřehl…

  4. Jo s brýlemi je to tak, že když je člověk ráno dá na nos a večer je odloží, tak jejich výběru musí dát velikou péči. Brýle by měly sedět, majitel by se v nich měl cítit dobře, zkrátka by měly pasovat, protože je nosí i několik let a jsou součástí jeho vzhledu, jeho image. Takže se holt na nich nemůže šetřit a vybírat se musí fakt s citem. Mirku, znám Vaši povedenou povídku.

  5. to jsou starosti, ts ts tsu nás na vesnici se brýle po mrtvých generaci za generací ukládaly do krabičky a když si děda promnul unavené oči při vázání březových košťat například, či babička se vzala přes palec paličkou při naklepávání řízků, nastoupila ona historická krabička, z níž se postupně zkoušely jedny po druhých, všechny ve stejných obrubách od pojišťovny, přes některé bylo vidět hned, některé se musely přečistit zástěrou (děda na sobě zpravidla nemíval žádný kus oděvu, který by byl způsobilý k vyčištění brýlí, pokud by se použilo něco od něj, brýle mohly být s klidným srdcem použity k pozorování zatmění slunce) a takové brýle se pro tu chvíli použily, někdy si je čtenář přivlastnil a to docházelo k třenicím, protože brýle u nás už se nacházely ve vysněném komunizmu, byly všech a každý si je bral podle jeho potřeb!!!jsem nakloněn věřit, že babička s dědou byli přesvědčeni o tom, že když jsou stejně staří, tak musí oba používat stejné brýle, to má přece logiku, ne? skutečnost, že babička viděla lépe přes jiné popelníky než děda, chápal tento jako nepochopitelnou frivolnost babiččinu a kdyby nebyl tak hodný a tolerantní, a neměl babičku tak rád, trestal by ji za to jako za nevěrujá jsem preventivně vyzbrojil každou bundu čtecími brýlemi z drogerie, ale přes léto jsem slepý jako krtek, neboť trička zpravidla nejsou co do kapes nějakými boháči, polo košile, které jsem v poslední době přijal za své, nosí v té jediné kapsičce peněženku a na brýle zase nezbylo místo, ale to je stejně jedno, do dálky vidím zatím dobře a na blízko stejně tmavěmodré rozplizlé blechy na o něco světlejším modrém podkladu na obalu potravin stejně nepřečtu ani s brýlemi, tak coale když chodím jednou za rok na vyšetření očního pozadí, musím odmítat nabídky lékařky, která mocí mermo ze mne chce udělat mou frivolní babičku a přinutit mě, abych si koupil za tisíce to, co pořídím za desetikoruny, kašlu na ni, až se to zhorší ještě víc, budu autem jezdit jen po cestách, kde to znám, jak se říká, i poslepu!!!

  6. Jiří, máte pravdu, naše skorodevadesátiletá tchýně nosí podoma brýle na blízko také po svých příbuzných (už ani nevím po kom konkrétně jsou jaké brýle) a některé má i poslepovené lepenkou. Na ven (na dálku) má brýle, které jsem jí vnutila asi před 35 lety stále se stejnýmu skly. Vlastním svůj soukromý hřbitov brýlí a dokonce jsem do letitých Missoni dala zafasovat dioptrická sluneční skla a pane jaká jsem v nich kóča. Stal se ze mě brejlový maniak, historii, jak jsem ke svým prvním brejlím v páté třídě už někde psala, i to od kdy jsem brýle začala nosit nastálo, nejen si je nasazovat v kině až když zhasli, jsem už také kdesi popsala. Když vidím člověka, kterému brejle k obličeji nepasujou, mám 100 chutí mu to říct nebo napsat. Jedné blogerce ne Idnes jsem to dokonce velmi slušně a mírně napsala…Moc hezky jste to napsal :-)).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s