Středa 28.10.2009

 

Původně byl rytmus života člověka určitě myšlen tak, že po čase bdění musí nastat spánek, aby se organizmus zregeneroval pro další bdění, tedy život. I když se tak spánek tváří, životem není. Tělo se zklidní, mysl vypadne docela. Večer uleháme, abychom ráno vyskočili do života odpočatí s novým elánem. Tak takto to bylo určitě myšleno. Já s tím mám ale problém. Večer ulehám, abych nabrala sil pro další den a budím se zničená, zmlácená, nestačím přepočítávat co mě všechno bolí. Už jsem na tom tak, že začínám přemýšlet o tom, že možná něco na těch bezpečných a škodlivých zónách něco bude. U nás není možné běhat s postelemi z kouta do kouta, jedině změnit polohu v posteli, tedy tam kde mám hlavu, umístit nohy. Musím vyzkoušet, zda alespoň taková změna přinese ranní zlepšení. Kdyby nás ráno někdo poslouchal jak s mužem vstáváme a kňučíme, tak by se divil, že jsme do rána vůbec ještě vydrželi. Rozhodně se nedá mluvit o tom, že jsme se přes noc zregenerovali.

Když jsem dnes shlédla na ČT 2, asi reprízu pořadu Babylon o starých lidech, kterým bylo kolem 80 až 90 let, nedovedu si představit, že bych se do takového věku dopracovala, když už teď jsem tak opotřebovaná. Byl to moc hezký pořad, z těch lidí vyzařovalo velké životní usmíření s životem, radost z maličkostí, určitá životní filosofie, do které prostě musí člověk sám dospět, nedá se na ni programově připravit, protože příprava je sám celý život. Poslouchala jsem jejich názory, které mě nutí k zamyšlení. Jak se třeba smířit s životní křivdou, kterou na nás kdosi napáchal, jak je to s vírou v Boha, zda je nějaký posmrtný život nebo zda by člověk něco ve svém životě měnil, že by byl určitě ke svým blízkým tolerantnější a mnoho jiného. Bylo to o postoji k současnému, omezenému životu, k přístupu ke každému dalšímu dni jejich života. Zejména přístup k samotě byl velmi odlišný. Od spokojenosti po nešťastné konstatování. Bylo zajímavé vyslechnout paní, která říkala, že by některé své počínání ráda ve svém životě změnila. Byla by shovívavější ke své rodině. Takové poznání mnoho starších lidí neučiní. Většinou se cítí ukřivděni a svými drahými nepochopeny. Někdy je fakt, že oprávněně…

Nevím co mě čeká, jak dlouhý věk mi bude dopřán, ale chtěla bych, abych došla smíření. Smíření se svým životním trápením, sílu k přežívání, nebýt na obtíž svým drahým a aby smrt byla milosrdná a rychlá.

Moc bych si přála mít výhled na Prahu…

Advertisements

7 thoughts on “Středa 28.10.2009

  1. Ježíšmarjá, takový pesimismus! A to ještě nejsou dušičky! Ty zóny asi fakt fungujou, u nás v baráčku v jedné místnosti, kde jsme dřív spali, jsem absolutně nemohla ve dvou koutech spát. Až v tom třetím to šlo. V současné ložnici se spí moc dobře, hlavou na sever.

  2. Naďo, kdybych neviděl jak vypadáte, zvláště na té nejnovější fotografii (kterou bych mimochodem chtěl mít také na mém webu), tak bych si mohl myslet, že jste stará domovnice Barvínková, rozvrzaná jako flašinet, nebo zchátralá pod plachetkou osoba. Jenže, Vy jste naopak děvče jako lusk a já Vám ty nářky prostě nevěřím, právětak jako Zuzaně. Možná, že si obě řeknete, když se líbíme takovýmu starýmu senilasovi, tak to ještě nic neznamená, ale praví muži o nás už zájem nejeví – a to byste se možná divily – já mám totiž absolutně objektivní vkus na ženy a která se líbí mně, ta se líbí 95% mužů (a zbývající 4% jsou gayové a 1% jsou debilové)…

  3. Zuzko, hlavu mám na sever a s postelema nemáme kam odejít. Zkusím asi hlavu na jih…Mirku, Vy jste známý gentlemann. S tím luskem jste se trefil, vypadám tak, jen puknout :-)) (tato hláška je kradená od Ivanky Deváté, přiznávám). Na plachetku to sice ještě nevypadá, ale ta rozvrzaná Barvínková je hodně podobná. To, že mě řadíte k ženám, které dovedete ocenit napovídá jen jedno. Kdy jste byl Mirku naposledy s vyšetřením očí? Bude to chtít nové dioptrie…Jinak děkuji. Se Zuzkou máte samozřejmě pravdu. Tropí poplach zbytečně předčasně :-)))

  4. Naďo, tak dnes jsem taky Babylon poslouchala a mne tam zaujal výtvarník (no, ten hosip funguje, ne a ne si vzpomenout – myslím, že Steiger nebo tak nějak), byl fantastický. Půjdu si ho najít a vygůglovat si o něm vše možné. Já Ti ty útrapy věřím. V mé posteli se mi dobře spí, obzvláště teď, když jsme si koupili poměrně tvrdé matrace, ale už pár let ulehám i vstávám s bolestí (někdy menší, někdy větší). Ovšem všude jinde je to přímo katastrofální! A pokud spím (ležím) tak 7 hodin, je to docela dobré (a většinou si i v noci zacvičím). A přes den vše rozchodím, resp. hned po venčení Míši je to výrazně lepší.

  5. Musím se přiznat, že jsem zažila šok! Shlédla jsem konec medailí od pana prezidenta (od Pilarové, byla jsem venčit Míšu) a jako předposlední byl oceněn TEN STEIGER!!!!, co jsem o něm před chvílí psala! Tak už nemusím nic gůglit, pan prezident se mi rozhodl vše objasnit.

  6. No vidíš Mirko, jsi všude hýčkaná, nejen pan prezidnet na Tebe myslí, ale i kolegyně PhDr. Osvaldová a vyfikla Ti jeho životopis. Myslím , že zkusím pohledat pořad, jestli není někde v archivu ke zkouknutí. Neviděla jsem ho od začátku.Fakt v noci cvičíš? Obdivuji Tě.

  7. sem tam se pan Steiger objevil přetisknut i v našich novinách, protože díky jeho příjmení mnozí socbossové netušili, že jde o emigrantadělával jsem podobné fotky odrazem v lesklých plochách, zde však asi jde o kouzlo nechtěného, odhaduji, jinak by tam hlavy byly…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s