Sobota 31.10.2009

 

Pojď se podívat, naproti ten dědek stojí už půl hodiny před domem a vypadá divně, říká Katka. Kouknu se z okna a vidím. Je ve svetru, stojí tak nějak nepřirozeně prkenně. Co s tím? Máme se ho jít zeptat jestli něco nepotřebuje? Určitě mně vynadá. Za celou dobu co zde bydlí jsme spolu mimo pozdravu nepromluvili. Jenže je zima, prochladne. Počkáme, nechce se mi tam, ale nemám dobrý pocit. Je tak těžké někomu pomáhat, když nevím, zda by o to stál. Jsem v tomhle hodně opatrná a jsem ráda, když za mě podobné situace řeší jiní.

Před necelými deseti lety zemřela tomuto sousedovi manželka a on zůstal v celém domě sám. Jeho paní dlouho stonala a neměl to s ní lehké. Potřebovala jeho plnou obsluhu a on ji pro ni konal. Jeho dceru jsem zde za celou dobu co ovdověl neviděla vůbec, jeho vnučku velmi sporadicky, téměř ne. Má malinkého psa, který ječí, když jdeme s Elou kolem. Pejsek se venčí sám, jen v předzahrádce domku, ale teď tam s ním není.

Uběhl zase nějaký čas. Jdu se podívat. Soused má v ruce nějakou papírovou ruličku a upřeně se na ní dívá. Pak třese hlavou a rozkládá druhou rukou, jakoby si sám se sebou povídal. Sebrala jsem odvahu a Elu a vydala se za ním s tím, že jdu venčit psa. Volám na něj, dobrý den, nepotřebujete něco? Kouká na mě trochu divně, chvíli trvá, než mi odpoví:  “Ne.” Na všechny mé ostatní dotazy, zda si nezabouchl dveře a jestli mu není zima, odpovídá stejně, ale pak přeci jen dodá, že tam čeká na auto. Na můj dotaz o jaké auto se jedná, odpoví, že z nemocnice a děkuje mi. Uklidněná, že reaguje skoro normálně, odcházíme s Elou na naše procházkové kolečko. Když jsem se vrátila, už zase stál před domem, ale v kabátě. Nevím, ale mohl takto stát asi tři hodiny. O všem můžu jen spekulovat. Může to být tak, či tak. Hlavně, že si došel pro ten kabát, aby neprochladl. Dnes ráno jeho okno svítilo.

Letecký pohled na část Jižního Města. Co dům a byt, to lidský příběh…

Reklamy

6 thoughts on “Sobota 31.10.2009

  1. Hm, snad to skutečně není nic mimořádného, s tím sousedem. Já vím, že někdy lezu lidem na nervy, ale já si raději nechám vynadat, než abych se nezeptala, zda někdo něco nepotřebuje. Máme tu sousedku, je to čiperná paní (psala jsem o ní ohledně dobytí našeho bytu), ale občas se jí prudce rozeběhne srdíčko. Tak se jí občas ptám, zda je vše OK – zazvoním a poptám se (obvykle, když se mi něco nezdá – nevidím ji přes den nebo její pes divně štěká atd). Zatím to bylo vždy docela dobré, i když doktora už jsme k ní také volali. Je vděčná, zájem ji těší (no, někdy si přijde stěžovat na nějakou "prkotinu", ale snažím se nedávat najevo, že tohle třeba nemusí).

  2. Staří dědci jsou nevypočítatelní, Naďo. To akový Ahmed Muhamed Dore, 112-ti letý kmet, úplná živoucí fosílie se právě po šesté oženil, tentokrát se jeho šťastnouu ženou stala sedmnáctiletá Sofiya Abdulle – to je síla! Manželé jsou od sebe věkově jenom o pouhých 95 roků! Já s manželkou jsme od sebe o 16 let a to bylo řečí, že přeháníme. Všechno je relativní…

  3. No, Mirko, to já právě neumím, pořád si myslím abych neobtěžovala…Mirku jsem ráda, že jste v dobrém rozmaru a Váš komentář má vtip. To jsem zvědavá, co vymyslíte zítra, zítra je nedělní téma… 🙂

  4. a kdo nejsme divný?po několika staletích jsem se chytil do osidel diskuse o dotovaném mléce pod blogem pana Binka na i-dnes, vem mě čert, ale celé to bylo způsobeno jedinou vzpomínkou: Když moje babička každý ráno přinesla do kuchyně hrotek (netuším, jak se té nádobě říká v Čechách, je to ta nádoba, kterou hospodyně držela mezi koleny při dojení) mléka, nalila a dala svařit tak litřík pro mě, já si sesbíral jako lahůdku slaďoučký škraloup a teprve pak si upíjel k snídani, už nikdy takové mléko neochutnám, vlastně už skoro nikdo takové mléko neochutná, protože ani tráva ani krávy už nejsou co bývaly, u nás se nepilo mléko "od krávy". protože se vědělo, že se musí převařit, netušili jsme proč ale dodržovalo se to, božíčku, to mléko bylo regulérně sladké, ta chuť je dodnes na patře, takové mléko ještě jednou ochutnat…no a ten človek, odkojený odstředěnými šlemy vypráví něco o dotacích a jejich zrušení, když neumíte vyrobit laciné mléko, jděte od toho, píše, a já se chytil, ale tohle jsem mu nepsal, já mi jen řekl, že přímý prodej je komplikovaná záležitost, protože na moji babičku se nevrhla smečka advokátů, když se někdo z jejího mléka s prominutím posral, strach výrobců z našeho právního systému je tím největším důvodem, proč už takové mléko dnes neochutnám, psal jsem ale vem mě čert, jestli ještě jednou se chytím do osidel mladých odborníků na všeno a ten starý pán, co o něm Naďo píšete, mohl jen vzpomínat na svou babičku a její mléko, tedy vlastně mléko babiččiných kraviček nebo na mléko své maminky, ví bůh, někdy se starý člověk zastaví v čase a vypadá podivně, třeba se mu jenom chce zemřít, co my vímevčera jsem se byl trošku opít a po dvou hodinách spánku jsem se probudil a nechce se mně spát, také bych se klidně postavil na balkon a přemýšlel příběhy z oken odnaproti, bývaly časy, kdy při přemýšlení příběhů odnaproti jsem míval erekci tuhou jako škorně kyrysníka, leč dnes jsem jen nespavý starochtak dnes bude nedělní téma, už se těším, co Vám vytane na mysli, dušičkový čas je nakloněn rozjímání, bude to něco o bližních, že ano?mimochodem, na té nové fotce Vám to sluší, to se musí nechat…

  5. a kdo nejsme divný?o stínech míst na sluncipotkal jsem osud na půlnoční štaciplakal a zpíval hlučně němé žalmya nebe křížem braly jako černí ptácimé ženské, co jiný vždycky vzal misvůj ostrov pokladů si ohlídali dracihledáme zlato a zajdem v zrádném bahněviděl jsem muže, jak v boji život ztrácía srdce přitlučená na vysokém ráhněmé srdce žije a skřípavě si zpívákulhavé o holi s bláznem tančíváona se směje a za obzor se díváa čtenář básní nudou zazívá

  6. Jiří, tak nejdříve k diskusi u pana Binka co miluje život oproti mně, zapšklé bábě (což mi napsal jako rytíř pana Macka na FB). Tento člověk je opojen sám sebou, svým úspěchem, svými penězy, na zem ze své výšky nedohlédne, jenom jeho je pravda a on všude byl a všechno zná. Do čtení a diskusí na IDnes se už moc nepouštím, do politických vůbec. Teď tam mám dva se všedními příběhy a vzpomínkami, Tamaru a Martina (režiséra). Skutečně jste se nechal nachytat, protože člověk, který nepochybuje, ani nenaslouchá. Báseň je krásná, jsem ráda, že Vás alespoň takto vyhecuji k psaní, když už Váš soukromý blog mlčí. Možná sem chodí lidi za Vámi, za Vaším psaním, a to by bylo jedině dobře. To mléko nevylévali zemědělci poprvé. Kdysi jsem napsala rozhořčený článek a v diskusi mě taky tepali. Je zvláštní, že jakmile jsem napsala nějaký soucítějící (ne soucitný) článek, hodně mě tepali… Jinak děkuji za chválu fotky, na blogu je samozřejmě ze mě vidět jen to, co je jakž takž ke koukání :-))))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s