Pondělí 2.11.2009

 

Dnes mám tak blbou náladu, že bych jí mohla vyučovat na vysoké škole nebo si na ní postavit doktorát a ani bych nemusela dojíždět na fakultu do Plzně. Vstala jsem ráno pozadím napřed. Píšu to sem do deníku i s rizikem, že to slíznu, že zase pobrekávám.  Je to tak, už to vypadá, že mi to polepšení moc dlouho nevydrželo. Ale uznejte: Prší, je nevlídno, zima, slunce bude svítit až za půl roku, zase nám začal stávkovat mlýnek na kafe, ještě k tomu ty dušičky…

Jsem smutná jak smutek sám. To je opravdu zajímavý úkaz, že se člověk probudí a už ví, že s ním tedy dnes žádná legrace nebude, že bude zamračený, povislé ústní koutky budou ještě povislejší, zkrátka půjde všem na nervy. I nejveselejší člověk, který se naopak probudí v náladě křišťálově veselé je z takové smutné postavy per plex a lesk křišťálové nálady se kapku zakalí. Jestli jste došli až sem a ještě Vám nekape slza po tváři, tak je to dobrý, ještě jste se nenakazili.

Co s takovým uplakánkem? No, asi ho pořádně seřvat, že si nepovažuje toho co má. Že jsou taky lidi co mají zlomek z toho co ten ukňouranec. Nebo ho nechat a velkým obloukem se mu vyhýbat. Tak si vyberte…

P.S. Mimochodem, chudák alabastrově poctivý pan doktor Marek Benda, ač je vlastník mimořádné diplomové a rigorózní práce, nikdo mu neřekl co je to normostránka… A pak nemám být smutná.

 

obrázek z blogu