Pondělí 2.11.2009

 

Dnes mám tak blbou náladu, že bych jí mohla vyučovat na vysoké škole nebo si na ní postavit doktorát a ani bych nemusela dojíždět na fakultu do Plzně. Vstala jsem ráno pozadím napřed. Píšu to sem do deníku i s rizikem, že to slíznu, že zase pobrekávám.  Je to tak, už to vypadá, že mi to polepšení moc dlouho nevydrželo. Ale uznejte: Prší, je nevlídno, zima, slunce bude svítit až za půl roku, zase nám začal stávkovat mlýnek na kafe, ještě k tomu ty dušičky…

Jsem smutná jak smutek sám. To je opravdu zajímavý úkaz, že se člověk probudí a už ví, že s ním tedy dnes žádná legrace nebude, že bude zamračený, povislé ústní koutky budou ještě povislejší, zkrátka půjde všem na nervy. I nejveselejší člověk, který se naopak probudí v náladě křišťálově veselé je z takové smutné postavy per plex a lesk křišťálové nálady se kapku zakalí. Jestli jste došli až sem a ještě Vám nekape slza po tváři, tak je to dobrý, ještě jste se nenakazili.

Co s takovým uplakánkem? No, asi ho pořádně seřvat, že si nepovažuje toho co má. Že jsou taky lidi co mají zlomek z toho co ten ukňouranec. Nebo ho nechat a velkým obloukem se mu vyhýbat. Tak si vyberte…

P.S. Mimochodem, chudák alabastrově poctivý pan doktor Marek Benda, ač je vlastník mimořádné diplomové a rigorózní práce, nikdo mu neřekl co je to normostránka… A pak nemám být smutná.

 

obrázek z blogu

Reklamy

11 thoughts on “Pondělí 2.11.2009

  1. Naďo, nebudu Vás kárat, prostě je dušičkové počasí a vy jste "down". Já jsem asi trochu perverzní, protože mně se toto počasí líbí, je krásně melancholicko-sentimentátní a to se právě člověk může krásně babrat ve vzpomínkách. Jedině, co mně na tom vadí je , že je jen 5° C, ale kdyby bylo aspoň 18°, tak bych šel courat po Praze… Jo, ale už po několikáté jsem zapomněl dvě věci, takže to teď napravím: Za a) jsem Vám chtěl poděkovat za tu hezkou fotku na mém blogu, a za b) ten Číňan (což je vlastně milá Čiňanka) se jmenuje Dong-Hai a sídlí v Klapkově ul. č 50, Praha 8 Kobylisy (vpravo od Katastrálního úřadu).Je to kousíček pěšky od stanice metra C Kobylisy. Tak se tam někdy vypravte a můžete té šéfici říct, že jste tu na doporučení od pana Tomse, určitě Vám věnuje nějaký suvenýr…

  2. abyste se konečně dověděla, k čemu máme kamarády, tak Vám sem zkopíruji jednu povídečku z Aloise Mikulky, z jeho kouzelné knížečky 12 usmívajících se ježibab, to by v tom byl čert, aby strašidélka nevyloudila na Vaší tváři alespoň malinkatý ousměvíčeček:Za komínemStrašidlo bylo fialové lepkavé a studené. Tedy velmi ohavné. Nijak nespěchalo. Jako nějaká obrovská moucha lezlo po holé zdi na střechu vysokého domu. Tam do čehosi narazilo a ozvaly se dva strašlivé výkřiky.Pán, který se o poschodí níž díval na televizor, řekl manželce: "Ti kominici se snad už zbláznili! Ani v noci nedají pokoj!"Fialové strašidlo se zatím na střeše trochu rozkoukalo a spatřilo za komínem jiné strašidlo. To bylo modré, cvakalo strachem zubama a slabě ječelo.Fialové strašidlo řeklo: "Co tady děláte? Víte, jak jsem se vás leklo? Málem jsem slítlo ze střechy!"Modré strašidlo zahuhlalo: "Leknout jste se muselo, neb jsem strašidlo! Co na mě ale šaháte?Málem jsem leknutím zcepenělo!""Není divu! Vždyť i já jsem strašidlo! Ale ten komín, u kterého sedíte, je mé oblíbené dřímátko! Seberte se a už ať vás tu nevidim!"Modré strašidlo zakroutilo hlavou: "Vyloučeno! Se mnou nikdo nehne. Jsem na tahu do teplých krajin, kde mám strašit na mořském pobřeží! Ale dnes jsem již velice unavené a prokřehlé!""Cha! To je dobré! A já nejsem unavené a prokřehlé! Ten komín je můj!""Já vám ho neberu! Já jen nutně potřebuju tohle teplíčko na záda!""To je moje teplíčko!""Hrome, lakomče, vždyť je tu dost místa pro dva!"A modré strašidlo udělalo fialovému kousek místa. To si přisedlo a velmi nemile shlíželo. Modré strašidlo řeklo dobromyslně: "Cože jste takové lepkavé?"Fialové pyšně odfrklo: "Jsem hmyzožravec! Jsem zařízeno jako mucholapka!"Modré řeklo: "Fuj!"Fialové vyjeklo: "No, moc se neohrnujte! Čímpak se živíte vy?"Modré se usmálo: "Já žiju z celerového plynu!""Z jakého celerového plynu?"Modré strašidlo vytáhlo z kapsy pouzdýrko a otevřelo je. Byl v něm nahnilý celer. Přičichlo si a blaženě povzdechlo. Ale fialové strašidlo si zhnuseně poodsedlo.Modré řeklo: "Letos jsem málem přišlo o ruku!""Pch! To je toho! Do mě udeřil tady na střeše blesk!"Modré se však nedalo zviklat: "Náhodou! Strašilo jsem v jednom švédském hotelu. Má služba spočívá v tom, že sahám spáčům studenou rukou na tváře a pisklavě skučím. I sáhlo jsem na tvář jednoho chrápajícího tlusťocha a ten mi málem ukous´ ruku. Ještěže jsem odporné chuti, jinak jsem bylo jednoruké. Já mám náhodou velmi nebezpečnou službu!""Che! To je toho! Já jsem ve službě právě teď!"Modré strašidlo se podivilo: "Tak co tu sedíte? Jděte strašit!"Fialové strašidlo znovu povýšeně odfrklo a natáhlo se k hromadné televizní anténě. Pořádně s ní zacloumalo a pootočilo ji. Ihned se pod nimi ozval rozzlobeny křik celého domu, protože se na obrazovkách začali kmitat duchové, a to v nejnapínavější části dobrodružného seriálu! Pan hned pod nimi vykřikl: "Ti mizerové kominíci!" A vzal smeták, vyšel na balkon a začal bušit do okapu. Obě strašidla se tomu s chutí zasmála. Fialové řeklo: "Minule si ten pán přerazil o okap smeták! Když chci, tak tenhle dům rozzuřím jako sršní hnízdo!"Modré strašidlo řeklo: "To je fajn! To by mě také bavilo!""Vedlejší dům je volný! Chcete-li, mohu vám to zařídit!"Modré strašidlo řeklo smutně: "Doktor mě poslal k moři. Mám revma a tuze mi vrzaj´ klouby."Fialové strašidlo pokývalo s porozuměním hlavou a obe se odmlčela. Komín je hřál příjemně do zad. Dům se mezitím uklidnil. Nějak se zřejmě všem podařilo televizory vyladit. Fialové strašidlo tedy zase trošku drblo do antény a zlostný křik vypukl znovu.Pán na balkóně řval: "Vy opilí kominíci! Táhněte už z té střechy, neb se rozčílím a přetrhnu vás jako tkaničky do bot!" Ale obě strašidla již přesladce dvojhlasně chrápala, přitulena k sobě.

  3. Já vím Mirku jste dešťový nostalgik… Díky za tu adresu, až se tam dostanu, tak vše bude jak jste řekl, jen mám strach, aby tam při mém štěstí byli ještě původní majitelé :-)Ještěže mám kamarády, Jiří. Jak jsem četla, tak jsem tála, moc milé je to čtení. Podívám se po knížce, zda-li je k mání. Já nevím jak si někdo dokáže vymyslet tak úžasný text. Koho by napadl celerový plyn? :-))

  4. Musím ještě dodat, že i TV stanice CS Film jde spolu s mojí náladou – zdehle program: 12.00 Zbraně pro Prahu, válečný film, 14.00 Kavárna na hlavní třídě, drama, 16.00 Tatranská romance, melodrama, 18.00 Petrolejové lampy, psychologické drama a na doražení 20.00 Červené víno, drama…

  5. Teda, nálada je sice pod psa, ale Jiřího podpora je prostě jedinečná! Strašidla zabrala i na mě! Jenže to vzbudilo i moji chuť na Mikulku! Sem s ním, honem! A nejlepší by bylo ho konzumovat v Klapkově ul. č 50, Praha 8 Kobylisy (vpravo od Katastrálního úřadu), s tebou, Naďo!

  6. Zuzko, bylo by krásné spojení moravského Mikulky s čínským pokrmem. Nakrmily bysme duši i tělo, obé by pak splynulo v krásný pocit blaha :-)))…

  7. Přišla jsem pozdě, já vím. Ale courala jsem po městě, neb jsem ještě nebyla nakažená od Nadi, tudíž se mi to venku líbilo :-)). Ale ti, co přišli dřív, už tě, Naďo, stihli vylepšit. Teda – náladu Ti vylepšit, jinak jsi dokonalost sama :-)).

  8. Paní Naďo, nejen že nepláču, ale já se zlomyslně usmívám, protože nic nepotěší depkaře více, než depky jiných. To samozřejmě nadsazuji, pocity smutku nepřeji nikomu, ale osobně je vnímám jako nachlazení. Je to sezónní záležitost podzimu. Nepříjemný fakt, který zase odezní. Včera jsem našla krásný citát filozofa Epikteta: "Co rozrušuje naši mysl nejsou události, ale naše úsudky o událostech." A jeden můj známý kněz mi jednou řekl. "Je to pravda, nebo Váš pocit? Jestli se budete řídit svými pocity, zabije Vás to." Tak se vždycky uklidňuji, že mám jen pocity. Filmy – dobrá inspirace. Když jsem měla depku, šla jsem jednou do knihovny a půjčila si spoustu knih. Nakonec jsem dostala upřímný záchvat smíchu, když jsem si prošla tituly knih… Úvod do neštěstí, Příběhy proti smutku, Sebevraždy slavných, Smrt jediná jistota, Kronika zoufalství a naděje, Továrna na smrt. Ale potěším Vás, z normostránky jsem i já smutná, odevzdávám v pátek seminární práce z pedagogiky, speciální pedagogiky a psychologie a nejsem si jistá, zda to mám jako normostránky správně. Právě jsem si uvědomila, že upadám do hluboké deprese, že mé práce přijdou vniveč, protože jsem si nekoupila tu příručku Jak psát seminární a diplomovou práci….

  9. Moniko, určitě ta seminárka dopadne dobře, jinak to nemůže dopadnout. Jste opravdu skvělá, že jstese na ta studia dala, i když toho máte i tak na bábovce naloženo dost a dost. Držím Vám palce!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s