Úterý 3.11.2009

Ačkoliv si lidi na reklamu stěžují a tvrdí, že je nezajímá, že je příšerná a že je v ničem neovlivňuje, tak já si myslím, že podprahově ovlivňuje. U nás to tedy platí. Přestali jsme kupovat balenou vodu. Tak nějak plíživě. Jedním uchem mě do hlavy padalo našeptávání médií, proč kupovat vodu, když nám teče z kohoutku. Navíc perlivá, i když je jemně perlivá, není zas tak zdravá. Taky je oproti té z kohoutku drahá. Jelikož v poslední době nakupuji převážně sama, tak mě nebaví ta balení tahat z regálu do košíku, z košíku na pás, z pásu do košíku, z košíku do auta, z auta do kuchyně.

Našeptavač našeptává, že voda z kohoutku je daleko kvalitnější než ta balená. Ne, že by při plnění láhví byla až tak nekvalitní, ale skladováním se prý značně zhoršuje. A tak piju vodu z kohoutku. Namlouvám si, že je výborná a také ji točím do prázdné láhve od vody balené, protože bez vody u postele nemohu být. Než jsem takto začala plnit vodu do umělé láhve, vzpomněla jsem si na naše předky, kteří vodu točili do krásných karaf a jednu z nich, co nám stála v rohu na krbové desce jsem také naplnila. Bylo to krásné a zelené zbarvení láhve zaručovalo, že se voda nebude kazit ani působením světelných paprsků. Tento postup s krásnem mi však vydržel jen do doby, kdy jsem urazila ozdobné víko. Karafa, na kráse trochu ukrácená putovala zpět a u mé postele se usadila barbarka umělá…

Actimel. Můj muž začíná každé ráno Actimelem. Už tak dlouho, že by mu měla obchodní firma nějaké ty Actimely dát zdarma. Je jejich věrným odběratelem a konzumentem. Věří v jeho zázračné účinky. Ale proč ne? Když mu chutná a neškodí?

Ale kosmodisk? Tak kosmodisk jen přes mou mrtvolu…