Čtvrtek 5.11.2009

Odstup satane, aneb banka dobračisko a jiné plky pro dnešní den.

  Dnes mám úřední den. Vyřizuji rozpis inkasa pro ostatní “podnájemníky”, příkazy k úhradě a také již od včerejška pilně diskutuji o spotřebě plynu u nás doma na milém serveru, kde se podobnými problémy zabývají ostatní diskutéři, kteří jsou z oboru nebo jen tak. Je to fajn, docela se mým problémem ty dobré duše zabývají a děsí se našich čísel z faktur. Pomáhají mi rozlousknout problém, kde je pes zakopán, protože naše spotřeba plynu pro rodinný domek odpovídá spotřebě plynu při vytápění středně velkého zámku. Jsem zvědavá na co přijdou, když nic, tak mě jeden z nich inspiroval k velkolepé myšlence, že se poohlédnu po datech o elektrické vytápěcí možnosti ne jako ÚT, ale jako přímotopy. Mohla bych tak lépe regulovat náklady na teplo. Uvidíme.

Při tom úředničení a placení přes interbanking jsem měla ve svém bankovním hospodářství nabídku předschváleného úvěru ve výši 122 000,- Kč, se 16 splátkami po 8 750,- Kč. Sice by navíc dostali nějakých 15 000,- Kč, ale nebylo jasné, zda by to byl pro ně jen jediný příjem navíc, nebo zda by hrály roli nějaké poplatky za vnucené výpisy. Srdečně mě rozesmáli, jaká jsou dobračiska, že mi dávají takovou důvěru, ale kdyby se zahleděli s rozumem na mé příjmy a schopnost splácet, tak by i Natálka viděla, že to tedy není vůbec v souladu. Možná mají banky nějaké navazující toky na exekuční úřady a úředníky, protože tomu jinak nerozumím. Už tak je ke mně banka laskavá a vstřícná, že mi každý měsíc půjčuje nějaký ten peníz, byť to nedělá zdarma a tak mě napadlo, že tímto vlastně přispívá stát na jejich zisky. No důchod je přeci ze státních peněz, no ne? Moje banka je prostě dobrák od kosti a řekla si, že by můj věčně mínusový účet mohla alespoň dočasně zaplácnout a přispět mně na vánoční dárky. Jinak to nevidím.

Zatímco se dnes ekonomicky realizuji, kolotá kolem mě život v plné rychlosti, co je dneska zajímavé, po tom zítra ani pes neštěkne. Za pár let se jednoho dne ale všechny zprávy a zážitky zabalí do uzlíčku, popíchají špendlíčkama a bude z nich sluníčko. Sluníčko vzpomínek, které nás za těch pár let bude hřát a my budeme říkat, třeba jako já: “Jo tenkrát, tenkrát když jsem si ještě pamatovala hesla a piny, to nám bylo ještě hej!”