Sobota 7.11.2009

Dnes je ve filmu možné úplně všechno, počítačové animace vytvoří co si zamanete. Nějaké kouzlo zmizení je čajíček, každé malé dítě ví, že stačí udělat střih. Z jedné osoby se dá udělat nejen jedna totožná, ale třeba celý regiment. Konec světa v detailech, skoky z letadel, natož nějaké břídilské zkrásnění ošklivé herečky. Film “Cesta do pravěku” byl pro nás napínavým zjevením, báli jsme se o život kluků-badatelů. i když bylo vidět, že pravěcí ještěři byly plyšoví a oživlí lidskou rukou, která trpělivě posouvala o část milimetru jejich pohyb.

Krásné záběry byly ve filmech ze čtyřicátých let, kdy hlavní představitelé jeli v autě, konverzovali, a za jejich zády se promítala na plátno živá ulice. Také běžící Antonín Novotný, ruku v ruce s Máňou, k novým zítřkům ve filmu “Študáci a kantoři”  byli roztomilí, jak poklusávají na místě a za nimi ubíhá krajina…

Velkou podívanou jsou filmy pro děti o Harry Potterovi, ve kterých se dějí věci, že i já zavírám oči, natož děti. Někteří dospělí se Harry Potterovi brání, že je to komerce, ale který film dnes komerce není. Mně se filmy o Harry Potterovi, které jsem viděla, což byly tři první díly, líbily. Možná ty další jsou už na výdrž.

Já moc americké filmy nesleduji, protože si myslím, že ty nejlepší jsem už viděla a ostatní jsou na jedno brdo a vaří z vody. Určitě někdy o moc přicházím, ale mě nejvíce ze všeho baví staré filmy. Filmařské umění z těch začátků je obdivuhodné, ať jde o umělecky hodnotné dílo, nebo o taškařici či slzebolný román. Vždycky když film končí dojemnou scénou, jak ji přivine k tělu a dlouze políbí, tak můj muž říká: A teď uvaděčky vbíhají do sálu s hadry, vytírat podlahy.

Ve starých filmech se dbalo na to, aby kulisy a oděv byly prvotřídní, herečkám to muselo slušet a pánové museli být šaramantní a buď hlavní představitelka nebo hlavní přestavitel zpíval velký šlágr, který si po shlédnutí filmu prozpěvoval i obyčejný lid. Samozřejmě byly i filmy psychologické, kdy ubíhaly kilometry filmu se záběrem na roztoužené, či tragicky zírající oči, takže se už moc na krásu a okázalost nábytku nehledělo, spíše to zachraňovala krajina v mlze, ale vždycky ty filmy byly vytvořeny s důrazem na pečlivost nejmenšího detailu.

Dnes, kdy je možné ve filmu úplně všechno, žasnu vždycky nad neprofesionalitou režiséra, když dopustí takovou blbost, že herec nese prázdnou, placatou aktovku, rovnou pořízenou z obchodu a tváří se, že s ní chodí dnes a denně do zaměstnání už roky, kufry v rukách herců se pohupují s lehkostí prázdných zavazadel, ani si nedají práci alespoň předstírat, že v tom kufru něco nesou. V kabelkách hereček se nachází akorát tak paní nesu Vám psaní, i když je to film z dnešní doby, kdy normální ženská má kabelku těžkou jako cent, protože v ní nosí od klíčů přes peněženky, šminky, hřebeny, kartáče a  deštník po mobil, ipode, apod.

Zrovna před chvílí jsem na CS filmu viděla jak kůň nese na sobě náklad, který na něm poskakoval jako by byl z gumy. Je mi líto, když filmař své dílo zkazí takovou hloupostí, že si nepohlídá obyčejný, ale při tom podstatný detail.