Neděle 8.11.2009

Nevím jestli je to poslední dobou nebo to má delší trvání, ale vztahy mezi lidmi se horší. Nemyslím tím ty extrémní, tedy sprostota, násilí a urážky, ale všeobecná základní slušnost mezi lidmi. Pozoruji to i v rodině. Už slyším – no jasně, důchodkyně nemá co dělat, tak pozoruje a šťourá do všeho. I na tomhle názoru může něco být. Jenže trvám na tom, že lidi se neumí domluvit, křičí na sebe svá dogma, nezajímá je, že ten druhý může mít výjimečně pravdu, kterou pro tentokrát nemám já. Určitě to bylo vždycky, ale teď mi to připadá, že se tak děje v daleko větší míře. Netolerantnost, zloba…

Nepamatuji se, že by se lidi měli lépe než teď, tedy alespoň zde v ČR. Myslím hmotně, ale asi strádají duševně. Obchody jsou plné spousty druhů jídla, hader je, že by se s nimi dala zastavit řeka, nejsou války, snad nikomu se nezapovídá vzdělání, zdravotnictví nás zatím nenechává bez pomoci a jejich péči máme, léky také, dokonce i zahraniční, o kterých jsme si dříve mohli nechat zdát, do světa jde kdo chce, pod vánočním stromečkem je hora dárků…, tedy alespoň u nás. Za chvíli má naše Karolína desáté narozeniny a už prostě není co jí koupit, o dárcích k vánocům nemluvě.

Člověk když chce a má na to, tak už nemusí být doma sám, nemusí čekat až si s ním někdo přijde popovídat, stačí zapnout PC a může si povídat s půlkou světa, zná-li řeč. Když to tak shrnu, máme se až samozřejmě na soukromé problémy, jako prasátka v žitě. Asi je to málo a proto se lidi zlostí požírají, kastují se do skupin, kde se punktují jedna proti druhé. Náboženské, sociální, generační a jiné skupiny, do kterých se lidé řadí. Asi bychom potřebovali nějakou katastrofu, abychom se dokázali semknout a pomáhat si. Není to tak hrozné, jak to líčím, ale ani dobré. Je náhoda, že v oblasti umění jsme kdesi na chvostu a téměř vše co za něco stálo se dálo naposledy v šedesátých letech?

Je radost, když má člověk alespoň hrstku tolerantních a slušných přátel, ale i když narazí na úplně neznámé lidi, kteří mu chtějí pomoct. Objevila jsem portál, kde si lidi vzájemně radí o problémech s energiemi (tedy elektrika, plyn, voda), aniž by byli odborníci. Prostě jen tak si mezi sebou vyměňují své zkušenosti za účelem pomoci tomu, který nastolí svůj problém. A to všechno prosím slušně. Tak to mě potěšilo.

Reklamy

11 thoughts on “Neděle 8.11.2009

  1. Těžko se mi píše komentář, Naďo, když Vám nemohu v ničem oponovat, protože jste přesně vystihla mé názory a jenom přitakávat je nudné a laciné. Já si dokonce myslím (nechci se rouhat), ale že to co popisujete, ta radikalizace různých skupin a vůbec celosvětový terorizmus je logicky nutný důsledek míru a člověk najednou zděšen zjišťuje, že ta prokletá světová válka měla taky své výhody – lidé se po ní už nechtěli tolik prát jako je tomu dnes. Lidi jsou patrně ve své podstatě dravci, kteří potřebují se rvát a když není válka, tak si ji vymyslí a udělají pro sebe…

  2. K tématu mám podobný názor jako Mirek – není co dodat. Tak jen zase můj obdiv, že stále nacházíš nové a zajímavé portály, témata, nápady …

  3. praprazačátek každého svinstva podle mě je v rodině, už v prenatálním věku naše dítě vychováváme tím, jak se matka chová a jak se k matce chová okolí, a pak dítě roste a už nás jen napodobuje, rodiče nejvíc naštve, když dítě opakuje po nich činy, jež před ním tajilico myslíte, že mohlo vyrůst z mé dcery, jíž jsem psal v období jejího dospívání do mejlů takovéhle pasáže:ještě snad slůvko k reinkarnaci, vedou se rozsáhlé vědecké diskuse k tématu, kdy si první humanoid uvědomil rozdíl mezi „já“ a „oni“ (to, co lidské mládě prý dokáže zpravidla kolem třetího roku, do té doby jen dospělí věří, že dítě už má duši, ne, já se nechci posmívat, to jsou jen moje myšlenky), kdy tedy došlo k procesu uvědomění a kdy uvědomělé-ucítěné (?) jáství probudilo duši, mně se jaksi příčí přiznávat duši prvokům či baktériím, ale to je jedno, nejde o velikost, podle mě ani plejtvák myšok nemá duši, protože si ji nemá čím uvědomit a duše bez sebeuvědomění je příliš esoterický termín na to, abych mu přiznal právo na existenci, je to jako bychom se pokoušeli naučit primáta mluvit, on má hlasivky podobné našim, byť u lidí se vyvinula ještě záklopka umožňující buď jíst nebo dýchat, to lidoopi nemají, zvuky by jakžtakž dokázali vyluzovat ale řeč je podmíněna vývojem mozkových center a tam jim jaksi chybí nějaký ten miliónek roků evoluce, sorry lidoopi, nikdy nebudete mluvit, u vás nedošlo k té podivuhodné odchylce ve vývoji jako u humanoidů, ještě jednou sorryjak říkám, co z ní mohlo vyrůst než člověk, který ve středním věku začne studovat filosofii, za knihy utratí víc, než já za benzín, ta se bude těžko školit v konzumním způsobu života a patologické nesnášenlivosti, no a vvo tt ttom tt to jjjje!!!!

  4. Přidávám se k souzění…je to smutné téma, ale napsalas to tak, jak to je. Ještěže mám smíšený sbor, kde jde jen o jedno: dobře zpívat, nekazit to druhým a činit radost sobě i ostatním. Jaký balzám! Víkend byl plný tohoto balzámu.

  5. No je to pravda Blanko, jen je objevit, v tom je právě kouzlo, že člověk zadá do vyhledávače nějaký pojem a pak může mít štěstí nebo taky velkou smůlu… Při tom prvním je to moc milý. Já se dokonce dnes dočkala velké pochvaly, jak jsem šikovná, to potěší a zahřeje. Vzpomínám se slzou v oku i na našeho pana Mikšíka.Jiří, tady bychom mohli diskutovat do rána. Vy jste prostě dítě štěstěny a vyšlo Vám to. Já někdy zírám co je všechno možné a po tom co mám se snkem za sebou byste se divil, jak příklady někdy prostě netáhnou…Zuzko, já ti s tím sborem rozumím. Doufám, že bude dobře, líp a nejlíp.

  6. Komentář od Lídy:Posilam Vam kopii prospektu, podle ktereho si muzete objednat hracky k Vanocum pro sve deti. Vy byste jim to koupila ? Roboti, zbrane, hvezdne valky… A pak se divite, co z lidi roste, kdyz je uz v detstvi tolik nasili. Tady i male holcicky do skolky mivaji na cerveno nalakovane nehtiky a devcata ve vyssich rocnicich na zakladce by se mohly od minuty dat zamestnat na E55, jak jsou zmalovana, jak maji mnohobarevne obarvene vlasy a jake nosi vystrihy. Kdyz to srovnam s detstvim mym nebo mych deti, tak to je nebe a dudy. Muj manzel mel jako chlapec uzke nohavice u kalhot a dostal od ucitele poznamku do zakovske knizky a zakaz je nosit do skoly. Muj syn se dal ostrihat dohola a malem ho vyloucili z uciliste, ze je skinhead, musel prinest potvrzeni od detskeho lekare, ze mu to doporucil kvuli ekzemu. V televizi jsou same akcni filmy, kde krev tece potokem, kde si vykopavaji zuby, vrazdi se a to je priklad pro mlade, rodice na ne nemaji cas a nechavaji je na tyto filmy koukat. Deti nemaji uctu, ani strach z rodicu, delaji si co chteji, hlavne zde v USA – bodejt by ne, kdyz je tu zakazano trestat deti. Pak je tu v televizi program, jak si rodina, ktera ma 4-5 deti, ktere absolutne nezvlada, ktere demoluji byt, uhodi rodice, kopou je a jsou jak utrzeni ze retezu, berou ze specialni agentury chuvu, ktera je vyskolena a uci je pobytem v jejich rodine, jak deti prevychovat. Napr. matka syna potrestala tim, ze musel jit do pokoje a tam hodinu sedet, aby se zklidnil. Dopadlo to tak, ze synacek rozrezal drahou kozenou sedaci soupravu na cucky. Videla jsem policejni video, kde matka vysla s ditetem z obchodaku, nejspis v krame otravovalo, tak ho dala do auta a tam mu dala par facek. Zachytila to bezpecnostni kamera na parkovisti a matku odvedli policajti v poutech. Ja, i moje deti byly v mladi trestany a naopak jim to neublizilo, vyrostli z nich slusni lide. Z techto nynejsich deti vyrostou jen bezohledni sobci. Uz v detstvi si nemuseji nic odrici, maji drahe hracky, drahe obleceni, kazde prani je jim vyplneno a beda, kdyby se na ne jen clovek spatne podival, nebo – nedej Buh – zakricel. Rodice by si to seredne odnesli a deti to vedi. Ve skole nas ucitel mlatil ukazovatkem, nebo dal klicet do kouta a nikdy nas nenapadlo si doma stezovat, roodice by nam jeste pridali. Ted se ucitel boji zaka, aby ho rodice nehonili po soudech. Ja mela jako skolacka jedinou hracku – celuloidovou 15 cm velkou panenku, na ni jsem sila s kamaradkami v parku na lavicce saticky, velkou pannu asi 40 cm vysokou jsem dostala k Vanocum az kdyz mi bylo asi 10 let, byla z jakesi kameniny, strasne tezka a jednou mi upadla z rukou a byla na kusy. Rodice oba pracovali, maminka na urade, tatinek byl ucitel, chodila jsem s klicem na snurce na krku. V te dobe nebyli snad ani uchylaci, takze rodice se o nas nemuseli bat, presto, ze jsme vyrustali prakticky na ulici, tak nas to nezkazilo. Saty jsem donosila po starsi sestre, na kterou sila babicka. A prezila jsem to ve zdravi, i kdyz jsem kolikrat od prisneho tatinka dostala i remenem. Presto na sve detstvi vzpominam jako na pohadku. To je muj nazor. Pokud byste neco z meho dopisu chtela pouzit, mate me svoleni, za svuj nazor se nestydim.Srdecne zdravi LIDA

  7. ale čerta starého dítě štěstěny, kluci v pubertě mně také zařídili pár pohovorů s policií, blbnuli jako všichni, ale než ochutnali omamnou chuť zakázaného ovoce, byli fajn a dnes, kdy jsou zase fajn, vzpomínají na tahle svá dramatická období trávy a skinheads, jeden nosil afro a byl hippie, druhý oi!ku a poslouchal skinheadskou muziku, ten hippie má za sebou už první pobyt v odmašťovně, zatím nepije, jen kouří, ten skin už nekouří ani tabák, srovnali se a tu si musím přihřát svou polívčičku, je tam ten základ z rodiny, na němž se dá stavět, až přejdou hormonální bouřekde ten základ není, protože dítě bylo odkládáno k televizi, já s nimi chodil denně (!!!) na procházky, diskutovali jsme o kdečem, před spaním jsem jim četl kdeco, i toho Mikulku, a představte si, že si dodnes pamatuji, jak jsem na oba syny jedinkrát vztáhl ruku, jednomu jsem dal facku a druhého s odstupem několika let plácnul po zádech, když jsem neudržel nervy na uzdě, nevím, zda si to pamatují oni, ale mě to selhání mrzí dodnes, tím bych chtěl jen trošinku oponovat Lídě tvrzením, že bez tělesných trestů to jde taky, ale je to o moc zdlouhavější a namáhavější, jenže pak je na to člověk daleko víc hrdý, než když dá dítěti facku a vrátí se ke své práciže je doba zběsilá, že vymknuta z kloubů, šílí, to je nabíledni, ale nevidím to zase tak katastroficky, jen se člověk nesmí nechat ujařmit hloupými novináři, pro něž žádná krev není dost rudá a žádná bolest dost krutá, když se oprostíme od tohohle nátlaku, tak se před námi krajinka zase zelená jako za mlada, ten kůň je pořád koněm a kravka pořád krávou, sedlák je sedlákem, i když jeho koně nyli vyrobeni ve stáji Johna Deera nebo pana a paní Zetorovýchprostě nekoukejte na všechno, a hlavně na to, co vám doporučují reklamy, žijte si po svém a nebude to tak zlé, nad Leonami a Leoši se jen pousmějte a jděte dál za tou babičkou, co s ní má smysl promluvit, za tím dědkem, co je vstřícný jako jezevec ale jeho slovo je pravda a nic než pravda… a k tomu nám všem dopomáhej Bůh zdravého rozumu, ta pravil Pospa

  8. V okamžiku, kdy "začnu vidět rozmazaně", přepadne jednoho skepse a "radši bych se neviděl" je dobré začít u sebe. Co dělám a udělal jsem špatně, co se dá do budoucnosti udělat jinak, aby ze mne nebyla plačka. Některé věci, zdánlivě nevratné, spraví kouzelné : "Promiň, byla to (i) moje chyba". Naši mladí nejsou horší, než my. Jenom žijí v jiných, často velmi horečných podmínkách a reagují jinak, než by zrovna nám vyhovovalo. V momentu, kdy začneme pouze fňukat nad vlastním rozlitým pivem, začíná poslední fáze "velmi pokročilého mládí".Tak, kázání je sesmoleno. Jenom to není kázání, jde mimo jiné o zkušenosti z práce s velmi problematickou mládeží. Vždycky je možnost říkat : "Dokud se dokážeš zvednout, najdeš blízko pomocnou ruku, udělej to, opři se o ní ! Jen nezapomínej, že nejbližší ruce jsou ty Tvoje! " Pro nás, mírně opotřebované věkem by to mělo platit "tuplem"!

  9. Jiří, máte pravdu v tom, že se asi opravdu nějaký základ v těch dětech uchytí, jinak by zde neběhala ta nejmladší vnučka. Ale určitý, a dost dlouhý čas to vypadalo fakt na mašli. A Lídě její trápení s dítětem vůbec, ale vůbec nezávidím. Možná by mohlo vycházet v nějakém tisku na pokračování…bb seniore, zaujala mě základní myšlenka, tedy čím líp se lidi mají, tím hnusněji se k sobě chovají. Tak jsem se nad tím zamyslela.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s