Úterý 10.11.2009

Vybráno z tlačenice myšlenek J.P.:

Člověk vlastně během svého života několikrát zemře a znovu se narodí. Zmizí jako mimino, pak jako dospívající, hledající hodnoty pro další cestu pro toho nového, dospělého člověka, který počne a vychová děti, aby pak odešel  a stal se tím posledním v řadě a vše co ti před ním prožili a jemu pro další život poskytli sečte, zváží, změří a uloží se svojí tělesnou schránkou, kterou pro život dostal jen jednu, do urny.

Myšlenka setkání se s jednou z těch přede mnou mě v poslední podobě napadla často. Uměla jsem si představit setkání proti času tak, jak nám předvádí různé sci-fi filmy, ale i takové, že bych si se sebou popovídala. Nevybírám si určitý věk, vidím se různě na cestě a ku podivu na sebe nenazírám ani moc kriticky.

Obklopená vším tím co formovalo mé různé životní etapy, prošla jsem přes ty minulé až podnes tak, že bych se sama sobě mohla podívat do očí, i když jsem nežila černobíle. V různém období jsem byla různě šťastná i nešťastná, něco se mi povedlo, něco jsem zvorala, a i když mám dnes jiný rozum, naplněný všemi těmi zkušenostmi, neuměla bych poradit té přede mnou, kterou cestu volit než tu, kterou ona zvolila. Neuměla bych té čtrnáctileté, pětadvacetileté, čtyřicetileté říct co má dělat jinak, protože ta osoba se vždycky rozhodovala podle svého momentálního přesvědčení, ať už po zvážení všech okolností nebo zbrkle, a ať už její kroky vedly kudy vedly, dívám se na ní jako na zodpovědnou osobu. Ani té studentce bych nevyčítala její bouřlivý život a vůbec žádné té předešlé bych ze svých nabytých zkušeností nedávala znát svoji převahu či její zesměšnění, i když určitě někdy směšná, i trochu hloupá, byla.

Přes to všechno bych se se svojí minulou ráda nesetkala. Potkala bych se totiž s osobou dychtící po pokoření světa, s jejími touhami a sny a dnes když bilancuji, myslím, že bych bez potoku slz takové setkání nemohla přežít.

A tak mi nic jiného nezbývá, než po hezkých vzpomínkách na tu dychtivou holku jít dál ve svém nevábném obalu a těšit se z toho, že prožívám s Kristýnou, že je zadaná (to je termín pro naše  – první láska), s Karolínou její taneční vášně, s Natálkou – šla babička do městečka…, zlobit své děti, že jsou pro mě stále dětmi, i když se to pomalu mění naopak, a být šťastná, že jsme pořád ještě DVA.