Úterý 10.11.2009

Vybráno z tlačenice myšlenek J.P.:

Člověk vlastně během svého života několikrát zemře a znovu se narodí. Zmizí jako mimino, pak jako dospívající, hledající hodnoty pro další cestu pro toho nového, dospělého člověka, který počne a vychová děti, aby pak odešel  a stal se tím posledním v řadě a vše co ti před ním prožili a jemu pro další život poskytli sečte, zváží, změří a uloží se svojí tělesnou schránkou, kterou pro život dostal jen jednu, do urny.

Myšlenka setkání se s jednou z těch přede mnou mě v poslední podobě napadla často. Uměla jsem si představit setkání proti času tak, jak nám předvádí různé sci-fi filmy, ale i takové, že bych si se sebou popovídala. Nevybírám si určitý věk, vidím se různě na cestě a ku podivu na sebe nenazírám ani moc kriticky.

Obklopená vším tím co formovalo mé různé životní etapy, prošla jsem přes ty minulé až podnes tak, že bych se sama sobě mohla podívat do očí, i když jsem nežila černobíle. V různém období jsem byla různě šťastná i nešťastná, něco se mi povedlo, něco jsem zvorala, a i když mám dnes jiný rozum, naplněný všemi těmi zkušenostmi, neuměla bych poradit té přede mnou, kterou cestu volit než tu, kterou ona zvolila. Neuměla bych té čtrnáctileté, pětadvacetileté, čtyřicetileté říct co má dělat jinak, protože ta osoba se vždycky rozhodovala podle svého momentálního přesvědčení, ať už po zvážení všech okolností nebo zbrkle, a ať už její kroky vedly kudy vedly, dívám se na ní jako na zodpovědnou osobu. Ani té studentce bych nevyčítala její bouřlivý život a vůbec žádné té předešlé bych ze svých nabytých zkušeností nedávala znát svoji převahu či její zesměšnění, i když určitě někdy směšná, i trochu hloupá, byla.

Přes to všechno bych se se svojí minulou ráda nesetkala. Potkala bych se totiž s osobou dychtící po pokoření světa, s jejími touhami a sny a dnes když bilancuji, myslím, že bych bez potoku slz takové setkání nemohla přežít.

A tak mi nic jiného nezbývá, než po hezkých vzpomínkách na tu dychtivou holku jít dál ve svém nevábném obalu a těšit se z toho, že prožívám s Kristýnou, že je zadaná (to je termín pro naše  – první láska), s Karolínou její taneční vášně, s Natálkou – šla babička do městečka…, zlobit své děti, že jsou pro mě stále dětmi, i když se to pomalu mění naopak, a být šťastná, že jsme pořád ještě DVA.  

Reklamy

8 thoughts on “Úterý 10.11.2009

  1. Naďo, Vaše úvahy jsou zajímavé a rád je čtu. Vy máte totiž ten cit napsat je akorát tak dlouhé, aby si je každý přečetl pomalu a vnímal všechna slůvka jako bonbónky, na rozdíl od lidí, jako třeba i já sám, kteří píší dlouhé romány a lidi pak přeskakují řádky a třeba i odstavce a jsou z toho unaveni. Z toho důvodu se snažím, aby aspoň mé komentáře byly podstatně kratší než vlastní článek…

  2. vidíte, tohle je ukázka dialektiky jako víno, Vy to vidíte jakoby bylo na místě tu mladou nějak usměrňovat, zatímco ona by chtěla ovlivňovat Vás, protože z vás dvou by se ona cítila tou chytřejší, a já soudím, že celkem právem, protože vlivem toho, že si píšu do šuplíku dlouhá léta, dokážu posoudit, jak jsem na tom mentálně byl zamlada a dnes, a věřte, že je lepší nevědět a myslet si, že člověk je chytřejší právě s přibývajícím věkemjenže on je jenom zkušenější, smířenější a unavenější, a dá se říct i hloupější, protože než něco do té palice dostane, trvá to desetkrát tak dlouho jako před čytřiceti lety, když vzpomenu, kolik jsem tam toho tehdy nosil, o tom se mně dnes ani zdát nemůže, zbylo mně je pár střípků vzpomínek z celých těch dlouhých propřemýšlených dnů a nocí, no chci říct, že se mně zdá, že hloupnu a že bych proto mladému mně v ničem neradil, protože se necítím práv tak činit, a kdyby mnou pohrdal, pranic bych se nedivil, naopak, byl bych rád, že se se mnou vůbec zahazuje…tak to vidím dnes, než zhloupnu natolik, že budu udílet toliko moudré rady (zpravidla jen proto, že už nemůžu dávat špatný příklad)já na rozdíl od pana Mirka neumím krátce, i když používám těsnopis a zkratky, kde to jen jde, aby to zůstalo aspoň trochu kontinuální a srozumitelné

  3. Mirku, díky za uznání. Bylo by zajímavé, jak nazíráte své minulé já, Vy. Možná Vás to ale nebaví a tímhle směrem nepřemýšlíte jako já, co ráda filozofuju a dle jiných uvážení planě kecám :-))).Jiří, vzal jste to z pohledu toho mladého, hmmm, asi máte pravdu v tom, že bych si řekla, ne tak to nevidím dobře, ale rozhodně bych sebou nepohrdala, už jen ta školní docházka, co teď provozuji by mě překvapila a možná bych si tehdy sobě řekla, nojo, známe se, pořád něco vymýšlíš, tak to s tebou není ještě tak hrozný. Taky bych se možná pochválila – dobrý babko, jeden z mých snů jsi splnila, ale jenom proto, že ti do života vešla dobrá přítelkyně, jinak je to s tebou pořád stejné, to umění se prosadit už asi nikdy nedoženeš :-))) P.S. O tom hloupnutí mluvíte (pardon) hloupě :-))) nebo-li příliš předčasně… Já to mám s psním do šuplíku naopak. To co jsem napsala dříve je strašné, musela jsem si asi počkat…

  4. Mám to všechno trochu jinak. Teď prožívám jedno z nejlepších svých životních období (to ještě větší asi bylo tak mezi 14 – 22 lety). Pak byly nádherné chvíle kolem narození dětí a jejich dětství, ale jinak jsem udělala poměrně dost chyb, které mne mrzí. A taky si uvědomuji, že bych některé věci ráda dělala, ale nešlo to, a to rovněž nemohu zapomenout. Nic nejde vrátit zpět, ani bych to nechtěla. Ale raději moc nevzpomínám.

  5. mám obavu, že se trošku v té úvaze míjíme, jak s paní Miroslavou, tak s Vámi, Naďo, ani jedna jste nevystoupila ze svého dneška, ale já právě proto psal ty provokující věty o hlouposti, abychom si uvědomili, že se potkali dva různí lidé, dvě zcela odlišné individuality, moudrosti starců jsme si užili s předky, naivity mládí zase s potomky, ale já měl na mysli něco jiného, dialog dvou lidí, kteří prošli vývojem, když vedle sebe postavíte VW Golf I a VW Golf V, tak je to furt volkswagen golf ale nemají krom principu nic společného, takhle já to s námi myslel, pan Kocáb kdysi v nějaké své písni vložil panu Kemrovi do úst větu : "Jsem tvoje stáří" a tohle já měl na mysli, ten opovržlivý pohled mladého schopného úspěšného chytrého plného sil a snů na unavenou ošuntělou skeptickou protivnou podobu sebe sama za pár desítek let (ať si o sobě dnes myslíme, co chceme)tohle já měl na mysli, když jsem psal, že jsem dnes hloupější než jsem býval, a myslet si, že když dnes vím o lecčems víc (a je to objektivní skutečnost? jak to poměřit? střízlivě soudím, že jsem zapomněl stokrát víc, než dnes vím), jsem moudřejší, je toho první známkou…dnes jen nezkoušíme předem prohrané bitvy a myslíme si, že jsme moudřejší, soudím, že mládí je v tomhle chytřejší v tom, že ji zkusí, protože ví, že se často mýlí, my například nesázíme, protože známe ta neúprosná kombinatorika a permutace, item počet pravděpodobnosti, ale mládí tu námi předem prohranou bitvu zkusí, a představte si, ono mu to vyjde, a pak teprve pocítíme stáří a jeho "moudrost"ale nechci Vám zde mentorovat, necítím se za prvé práv a za druhé nerad bych nudil, jen jsem se snažil vás přivést na to, co se mně někdy honí hlavou, zpravidla ve chvílích, kdy "odcházím" do svého paralelního virtuálního vesmíru

  6. Proč se možná Jiří míjíme, protože jsem asi ještě nezmoudřela, protože ještě dneska dokážu dělat nerozumné věci, možná jsem ještě nezestárla tak, abych se stala pro tu mladou – unavenou ošuntělou skeptickou protivnou podobou sebe sama… :-))). A už to nechme tak :-))). Musíte se smířit s tím, že zůstanete nepochopený, tedy ode mě. Dnes rozplétat další Vaší myšlenku nebudu, protože je nákupní a prací den a to já bych se nesoustředila. Vemu něco lehčího nebo taky možná vůbec nic, když mě nic nenapadne :-))).

  7. Mně se tvoje proměny líbí. Nebo – lépe řečeno – je to fantastická myšlenka. Obecně je známo, že jsme napřed děti, pak mládež, pak mladí, pak mladí dospělí, pak střední dospělí, pak více dospělí a tak dál…
    Ale pomyslet na sebe jako na určitého člověka a pak nového člověka a zase jiného člověka, to všechno v jedné kůži a v „jednom balení“, je vynikající myšlenka a za tu ti tleskám.
    Občas (ne často) si kladu otázku, jestli bych chtěla, aby mi znovu bylo 17.
    A věřila bys, že nechtěla?
    Ani na týden.
    Jo, byla to krásná doba a ještě hodně krásných věcí přede mnou (tak jako před každým, komu je sedmnáct), ale nevrátila bych se. A i když jsem si užila hodně perných a krušných chvil (tak jako většina z nás), byly to chvíle, které mě dovedly až sem. Líbily se mi všechny moje osobnosti ( i když bych si občas naliskala) a jsem spokojena i s tou dnešní. (I když by se dalo ledaccos zlepšit.)
    Je to výborný článek, originální myšlenka, to vše sepsáno a podáno tak, že by tento text mohl excelovat v nějakém časopise.
    Máš nádherný sloh a schopnost napsat myšlenku poutavě a zajímavě.

  8. Vendy, ani já bych nechtěla aby mi bylo znovu 17 a vůbec bych se nechtěla vracet do nějaké podoby, už jsem někde jinde, jen vzpomínání je příjemné, to zlé se zapomíná a to hezké je milé. Díky za uznání, však píšeš své úvahy zajímavě a nutí k zamyšlení.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s